Skip to main content

Vyhořívám

Obrázek uživatele Natálie79
Posted in

Všechno na mně nějak padá. Nejradši bych se odstřelila někam na jinou planetu.
Dovádí mně do absolutního šílenství neposlouchání dětí. Jsem strašně strašně unavená z toho, jak jim všechno musím říct stokrát a stejně neslyší, mají mně na háku. Vždycky musím zařvat tak, že se otřásají okna a vzít do ruky vařečku. Pak strašně uraženě začnou něco pomalu a schválně špatně dělat. Ve všem jsou neskutečně pomalé. Kdybych je měla ráno vypravovat do školy, tak už prostě nepůjdu do práce a vezmu si indispoziční volno, protože bych byla absolutně vyřízená.
Přijdu z práce kolem čtvrté, doma binec, boty, aktovky pohozené, holky nepřevlečené, roztahané hračky, papíry, pastelky všude. V kuchyni všude drobky, rozlitý čaj, utěrka na zemi. Zátoka prasat prostě.
Jsem už tak unavená z práce, co vám budu vykládat, a tu na mne čeká druhá směna. Prakticky celý zbytek odpoledne se věnuji tomu, abych je donutila něco dělat. Převléct se je na hodinu, uklidit ještě na dýl. To nemluvím o tom, že celou dobu jsou hádky a pranice, kdo co bude nebo nebude dělat, kdo si jde první dělat úkoly, kdo se půjde první koupat.
Jen co uklidíme jeden pokoj, začnou zase znova vytahovat jiné věci a dělat borčus nanovo. A stále nádobí a hory prachu a drobky a drobky a drobky. A hádky a pištění a ječení a poskakování a cvičení stojky na hlavě a trénování baletních otoček a pískání do flétny a Hatchimals naplno... Vím, že je to normální. Potřebovala bych týden samoty a ticha a aby se nic v mém periferním vidění nehýbalo. Jak jste na tom vy?

Super !

Obrázek uživatele Janact

Pravidla mame stejna...
Ukoly deti podobne, jako mladsi dcera.
Tak snad budou take radne vychovane,
Jako vase holky :-)
Koukam ze v te dobe uz taky platil zakaz PC ;-)

Pěkný...a inspirativní. Díky

Pěkný...a inspirativní. Díky

uklízím na disku

Obrázek uživatele Lucka V.

A našla jsem seznam pravidel pro dcery ( ročníky 92 a 95 ) z roku 2006.

P R A V I D L A

1. Po příchodu domů si uklízíme věci ( bundy na věšák, boty do botníku, tašky do pokoje )
2. Ihned po příchodu domů se převlékáme do domácího oblečení.
3. Při večerní kontrole nebude v dětském pokoji žádné neuklizené prádlo, špinavé nádobí a odpadky na zemi nebo po stolech.

Pravidelná práce:

Bětka
Pravidelný úklid podlahy v koupelně, kuchyni a předsíni. Dvakrát do týdne vytírat, zametat nebo luxovat dle potřeby nebo na požádání.

Dvakrát do týdne luxovat v dětském pokuji podlahu koberec. ( i pod všemi stoly a pod šuplíkama )
Jednou za týden umytí koupelny. ( umytí vany a umyvadla pískem, leštění zrcadla )

Saša
Vynášení veškerých odpadků dle potřeby. To znamená, že se odpad nebude nikde hromadit. ( ani za dveřmi )
Zalévání všech kytek v dětském pokoji.
Jednou za týden prach v celém dětském pokoji. Na stolech, poličkách, okně, šuplících, nočním stolku. ( Nemusí dělat u Bětky pokud bude mít na stole nebo poličkách rozházené věci )

Tresty za neplnění:

Ztráta kapesného
Zákaz televize
Odpojení počítače
Domácí vězení

Začínáme 28.4.2006

Ladi;

Obrázek uživatele Janact

Mas spravny pristup, ja uz to taky vim, clovek musi zit a delat to, co ho bavi. Ale nejak jsem v sobe mela od mamky, ze detem mam byt k dispozici nejlepe 30 hodin denne ;-) coz je vyverpavajici a pak si s nima jen fyzicky a nemas zadny elan, takhle ho naberu a jsem daleko lepsi matka :-) jen obcas me prepadnou schovane vycitky, jsem rada kdyz vidim, ze to tak ma nekdo take

taky se s manzelem stridame a chodime si 2x tydne po svem ... clovek nabere energii... ;-D

Lucko

mě dostala Tvá věta "Jedla to, co mám ráda já". To je všeříkající :) :)
Dlouhodobější zákaz "přístrojů", jak já říkám, u nás už taky proběhl a taky má úspěch, kupodivu hlavně u syna. Je na nich závislejší, a fakt se s ním dá domluvit. Nemusím opakovat, aby se šel umýt, udělat úkol !!! Pochopil, že to udělá a má klid pro sebe. Ale holkám je to víceméně fuk. Navíc mi připadá, že ta starší - dvojče (9let) - je snad v pubertě, když spustí, nejde zadržet, přesvědčit, nařídit, jen mele a mele, a je drzá jak sto opic. K tomu samozřejmě žárlí na mladší (6 let), takže věčné hádky a rvačky, a někdy mám chuť utéct ne ke kamarádce, ale na měsíc. A aspoň na měsíc :D

Tak výčitky svědomí,

Obrázek uživatele LadaVac

že něco dělám jen pro sebe mě nikdy nedohnaly. Od roku dětí chodím dvakrát týdně dělat divadlo, po divadle jdeme pravidelně na vínko. Manžel chodí třikrát týdně sportovat, takže se střídáme. Jednou ročně jedeme spolu na víkend bez dětí,já dvakrát ročně na dámskou jízdu.Zpočátku jsem trochu bojovala s pohledy,jako co jsem to za matku,ale rychle jsem je hodila za hlavu.Vím,že být upnutá jen na rodinu,tak jsem protivná jak zadek a doma by se mnou nevydrželi.

Jinak souhlas

Obrázek uživatele Janact

Nase deti taky miluji svuj telefon. Zakaz 3dny byl pro ne hrozny i pro nas.pac furt otravovaly.zda si mohou neco odkliknout, ze jim neco roste v nejake hre a potrebuji hnojivo ;-) a nyni jen vystraha tohoto je pro ne strasidelna :-)

Ale nase deti docela poslouchaji...a udelaji tak nejak hned vse... a pomohlo nam ze jsem sepsala vsechny domaci prace a dobrovolne jsme si je rozdelili, i s tatinkem. Deti mely vysostnou vyhodu si vybrat jako prvni :') nejhur plni tatinek, protoze jemu staci luxovat prece 1x za tyden, kdezto ja bych rekla obden... chlap nooo :-)
nebijeme je, varecku pouzivam jen na vareni :-) mozna na tatku s tim luxovanim bych mela zacit :-)

Jinak psycholog je dobra vec. Vyuzivam cas od casu take. Jen treba na poradu s tim co me momentalne stve, nebo kdyz chci neco zmenit
Kolikrat me navede na veci, ktere jsou naprosto jednoduche, ucinne a me by vubec nenapadlo :-)
Clovek ma na sobe myslim pracovat neustale ... je to boj, vim to ze sve zkusenosti, taky jsem si prozila
Me zase skolili nemoce mych rodicu :-/

A Sport rozhodne !
Ten svizny rozhodne na nervozitu pomaha. A ten dychaci, pomaly na udrzeni dobre nalady.
Byt jen delsi prochazka venku... ja taky nejsem sportovec, ale projit se, vyjet na kole, zaplavat si... parada... a joga me chytla a čchi kung ... urcite kazdy najde, co ho bavi...

Zajit do kina, divadla, veceri, vylet, zapalit si svicku, dat si s manzelem sklenicku vina. Tanec, Oblibena hudba, Poslat si s muzem hezkou sms, smailika nebo fotku :-) Je spousta veci, ktere jsou prijemne

A ja treba miluji se hezky obleknout, ucesat se, namalovat. Zajit na nehty, masaz, k holici a byt proste kocka - to me nabiji o 106 :-)

Lucko V

Obrázek uživatele Janact

Zaujalo me od tebe :

"ze neni naplni deti udelat muj zivot stastnym jako se snazim ja"
A ze je treba trochu sobeckosti

Takove uvedomeni je fakt zlomove. Protoze ja treba bojuji s tim, zda nejsem sobecka, kdyz si vyrazim 2x tydne na cviceni, kosmetiku, na kavicku... byt vim, ze to potrebuji pro svuj relax, ale nekde vzadu to hloda, zda nemam ten cas venovat detem dokud jsou male a "potrebuji me"...

Byt na druhou stranu ony taky litaji venku a po krouzcich :-) mam to asi z domova, kdy moje mamka opravdu cely zivot doma a delala pro me prvni posledni... ale me by toto nebavilo ;-)

Mohla by si jeste rozvest, aby se mi tve uvedomeni lepe vrylo - :-D
bylo by pro me hodne ulevne si toto zazit

Jeste k tem trestum. Nasi

Obrázek uživatele Lucka V.

Jeste k tem trestum. Nasi kluci miluji svoje telefony. Zakaz na jeden den je jim taky ukradeny ale tyden, mesic.... to uz je neco. Akorat to pak chce vytrvat a trest neodpusit ani kdyz se dite stavi na hlavu. Mesicni zakaz byl peklo pro celou rodinu. Odskrtavali jsme dny vsichni. Ted staci naznacit ze by se to klidne mohlo opakovat.
Jako matka jsem uz pred lety dospela k celkem zlomovemu poznani. Ze detem zdaleka nevadi v domacnosti to co me a ze neni jejich naplni udelat muj zivot stastnym jako se snazim ja. Mam fajn deti. Mam s nimi hezke vztahy ale chce to trosku sobeckosti a myslet trochu na sebe.
Nekde pises ze potrebujes tyden klid a ticho. Tak doporucuji se sebrat a odjet na tyden do klidu a ticha. Kdysi jsem to udelala. Nemeli jsme prachy a tak jsem jela na vikend ke kamardce do bytu ktera odjela. Spala jsem 15 hodin. Byla na dlouhem vylete. Jedla to co mam rada ja. Bylo to skvele. Doporucuji vsem. Od te doby to delam pravidelne a manzel taky. Cas straveny jen se sebou.

Prace deti domacnost. Takovy

Obrázek uživatele Lucka V.

Prace deti domacnost. Takovy ten pocit ze nic nejde a nefunguje a nic neni dobre. Z toho jak tady odpovidas mam pocit ze te vsechno stve tak nejak kompletne. Ale samorzejme netusim kde presne ten problem je. Kazdopadne pises tak moc negativne ze myslim ze nekde je. Neco bych s tim zacala delat. Cokoli co odpovida tve povaze a zivotnimu stylu.

Lucie, děkuji za názor.

Obrázek uživatele Natálie79

Lucie, děkuji za názor. Nevím, z čeho jsi usoudila, že mám problém "tak nějak se vším"?

Natalie. Nic ne zlem. Ale typ

Obrázek uživatele Lucka V.

Natalie. Nic ne zlem. Ale typ rodic kamaradka ktera ma v ruce x krat do tydne varecku? Tak to jsem radsi rodic prudic. Ani nepamatuji kdy jsem naposledy nektere z deti uhodila.
A to nejsem zadny odpurce telesnych trestu nebo dokonce priznivc volne vychovy.
Myslim ze investice do rezimu a pevnych pravidel se vyplati vzdy. Z toho co pises mas podle me problem hlavne ty. A to tak nejak se vsim. Asi bych se poradila s nejakym odbornikem. Kazda z nas mela nebo ma nebo bude mit tezke obdobi. A kazdy s tim pracuje jinak.

Jsem rodič,

Obrázek uživatele LadaVac

ne kamarádka,to ale nevylučuje,že s dětmi nemohu mít důvěrný vztah.Taky blbneme,svěřují se nám apod.,ale pořád jsem rodič a tím budu.Nechci se dožít toho,že se obávám vlastnímu dítěti říct,co je potřeba udělat.Děti jsou schopné tohle pochopit a ztotožnit se s tím i bez boje.Přesně jak píše Katka,je to automatické a už to pak neberou jako nějaké zlo.

Děti udělají všechno, jenom aby nemusely plnit příkaz rodičů

typu teď se obleč, teď si pověs budnu, teď si zuj boty...podle mě je potřeba nacvičit,aby to dělaly automaticky. Ráno, odpoledne, večer pořád stejně, podporovat rituály. Pokud chcete, aby děti uklízely pokoj, my to děláme tak, že máme v pátek uklízecí den, taky se jim ze začátku nechtělo, ale už si zvykly. Komentují to slovy už zase tidi /tajdy/ day. Ale udělají a mají hotovo, ví, že se nestane, že bych jim v sobotu začala říkat, že mají uklízet atd. Pokud odjíždíme už v pátek, uklízíme ve čtvtet. Podle mě jsou hrozně důležité rituály, pravidelnost a dost času.

Časovač dobrý, funguje! Před

Obrázek uživatele Natálie79

Časovač dobrý, funguje! Před chvílí jsem natáhla na mobilu pět minut a pohrozila jsem vařechou.
Chyba je zřejmě v tom, že jsem dost shovívavá, někdy benevolentní, jsem typ matky kamarádka, máme s holkama bezvadný vztah, hodně si vykládáme a blbneme. Pak se diví, když po nich něco chci. Mají mě v tu chvíli na salámu.

A kdyby celá rodina na ní

A kdyby celá rodina na ní stmutně koukala, že má hlad. Tak by pořád říkala, že jí to neva?
Můj syn jednou nepřinesl rohlíky a nechtěl se pro ně vracet. A já jsem říkala, že mám takovej hlad.... a on byl otrávenej jako šváb vzal tašku a běžel ty rohlíky koupit.

A hodně mi zabírá, že když

Obrázek uživatele marketad

A hodně mi zabírá, že když někde něco nechají (boty, oblečení, batohy, hračky, psací potřeby), a nemají se k tomu to uklidit, tak jim v klidu řeknu, že až zapipa minutka a nebude to uklizene že to beru a hned odnesu známé, co bydlí naproti v paneláku a má o rok mladší holčičku. Taky rychle změní názor.

Mám ten samý problém, holky

Obrázek uživatele marketad

Mám ten samý problém, holky 5let, neskutečně pomalé úplně ve všem. Neustále natahuju minutku. Jako trest můžu dát zákaz TV, večerníčku, čehokoli na co těší, nic, často bez odezvy. Pak nastupuje varecka příp. pytel na hračky a jedou jak namydleny blesk. Lada to napsala výstižně.

Naty,

Obrázek uživatele LadaVac

tak pak jedině říznout přes zadek.

Mně svého času hodně pomohla

Mně svého času hodně pomohla v náhledu na situaci kniha Lidmily Pekařové Jak žít a nezbláznit se. Na webu byly k dohledání i nějaká videa (myslím na ulozto.cz). Vůbec se mi nelíbilo, co v nich říkala, protože z toho plynulo, že přístup musím změnit hlavně já (kupodivu můj muž z toho vyšel lépe než já, jako hysterická matka). Snažím se tím řídit, i když to samozřejmě nejde vždycky. Hlavní co jsem si z toho odnesla je, že je potřeba být důsledný. Když vydám nějaký příkaz, tak trvám na jeho splnění, prostě jdu s nimi nahoru a stojím nad nimi, dokud se nepřevlečou, nevyndají svačiny atd... Když po nich chci něco extra (větší úklid, přípravu do školy) snažím se je netahat od hry, ale předem řeknu, že třeba za půl hodiny jdeme na to (nebo třeba o víkendu) a opět dohlédnu na to, že se to skutečně děje. Snažím se nevydávat pokyny jen tak do vzduchu. Děti jsou ve druhé třídě a ne že by nebyly chvíle kdy neposlouchají a já na ně pak ječím, ale většinou se domluvíme celkem dobře.
Teď jsme si s dětma zavedli společné čtení knížky večer před spaním, ale aby to proběhlo musí být vše hotové a musí být ve 20h v posteli. Snažím se večeři a tak plánovat, aby měli šanci to stihnout a už tak od sedmé je upozorňuji, kolik času asi ještě mají a co vše mají ještě před sebou, abychom to stihli (hlavně když mám pocit, že by nestíhali). Když nestihnou tak mají smůlu. Spíš než tresty se je teda snažím odměňovat (společnými pohodovými chvílemi) nebo tím, že pak mají čas dělat si chtějí - klidně tablet nebo TV (stejně zbyde denně max půl až hodinka).
Jo, a ještě se mi osvědčilo pravidlo 5 minut po příchodu domů nic neříkat a neřešit - přejde tím to prvotní naštvání a rázem je to lepší :o)...

Musi byt neco co je tesi.

Obrázek uživatele Lucka V.

Musi byt neco co je tesi. Treba oblibena svacina nebo sladkost

Děkuju, ale mně s holkama

Obrázek uživatele Natálie79

Děkuju, ale mně s holkama nezabírá ani zákaz PC, mobilu nebo tv, řeknou no a co. A co já pak dále? Ony teď o nic nemají zájem, hrají si jen občas, ven se jim nechce.

Jojo, souhlas s holkama.

Obrázek uživatele Veronika_473

Jojo,
souhlas s holkama. Ćasový limit funguje. Ve dnech, kdy nikam nespěcháme, ať se kluci klidně svlíkají hodinu. Pokud teda mají svoje věci hotové. Ale když jedeme časově naknop, musí fungovat. Oni moc dobře vědí, že mají na úkoly a svačinu omezený čas, když pak odjíždí na trénink. Po tréninku jsou tak gumoví, že psaní úkolů a jiné resty nezvládají. Vyzkoušli si to dvakrát a myslím, že jim to stačilo... mně taky :-)
A co se týče toho sportování, taky doporučuju. Rychlá chůze je super. Nebo kolo. Ale mně osbně nejvíc pomáhá plavání. Potopím hlavu a totálně se odizoluju od okolí, každý mi může políbit šos. A navíc mi to pomáhá na kolena.

Přesně jak píše Lucka,

Obrázek uživatele LadaVac

u nás tohle bylo s nástupem 6. třídy,tak jsme řekli,máš na to 5 minut,když to neproběhlo,zákaz PC na celý den apod. Manžel i přistoupil k tomu,že když po třetím upozornění se nic nedělo,říznul je vařechou po zadku,bez křiku,bez upozornění,šel a plác a v klidu šel dál.Ječení děti přestávají vnímat,to jsem zjistila.Víc zabírá klid a jít potrestat a dál už neřešit,nerozebírat.Hlavně být v tom důsledný.
Jinak souhlas se sportem.Já jsem nesportovní typ a když jsem vytočená,obuju boty a rychlá třeba 3 km procházka lesem,kde nadávám jak špaček je pro mě uklidnění jak hrom.Když je hodně zle,běžím a myslím,že podávám vysoké výkony.Hodně to vyčistí hlavu a hlavně vyplaví endorfiny.To mi třeba ruční práce neudělají i když je mám taky ráda.

Ja bych na tvem miste pri

Obrázek uživatele Lucka V.

Ja bych na tvem miste pri prvnim pokynu rovnou zadala casove omezeni a trest kdyz do nebude. Po uplynuti casu bych uz jen oznamila ze to nestihly a ze trest nabiha. A trest samozrejme dodrzela a neodpustila. bez kriku tak dosahnes toho ze se to nauci.

Děkuju za tip, ale sport

Obrázek uživatele Natálie79

Děkuju za tip, ale sport opravdu ne. Ruční práce, to je moje. Ale za současného stavu jsem tak psychicky vysílená, že nemám na nic sílu, ani náladu. Nevím, jestli mně víc štvou děti nebo práce. Měla jsem v práci bezva zázemí, ale ležely jsme někomu strašně v žaludku a Černého Petra jsem vytáhla já a byla jsem donucena odejít na jiné oddělení, kde jsem sice přešla do vyšší platové třídy, ale nízkého stupně, takže budu mít míň peněz. Nevím, jak mně ta práce bude bavit a jaký bude kolektiv. Manžel má taky novou práci, nechtěně, a má o 3-4 tisíce míň. Špatně prostě.

Doporučuji sport. :-) Je

Obrázek uživatele katyvypl

Doporučuji sport. :-) Je neuvěřitelné, že to opravdu píšu já, lenoch a nesportovec, ale je to tak. Dvakrát se mi stalo, že jsem se tak nějak topila v depresích a ve stereotypu - práce, děti, zklamání z práce i z děti... Vždy jsem najela na domácí cvičení, 2x-3x týdně, hoďku podle videa. Zavřu se, ať se děti třeba válí po zemi a vypnu a cvičím. Zaprvé, po měsíci budeš mít svaly, sebevědomí a energii. Za druhé, možná stejně jako já, zjistíš, že některé věci nezměníš, ale už tě to nebude tak trápit. :-) Neříkám, že každému to pomůže, ale mě to pomohlo moc. Můžeš se samozřejmě věnovat i jiným věcem, mezi moje tzv. "vypínače" je skládání z čajových sáčků (hvězdy, kytky atd., návody jsou na netu). Zkrátka doporučuji najít si svou medicínu, jen SVOU uvolňující chvíli, kdy ti bude dobře. A zařadit ji do týdenního programu minimálně 3x. Je to tvůj život, ať už jsou děti vychované, nevychované, oblečené, nepřevlečené, umyté, neumyté. :-) Ale jinak - návštěva psychologa není vůbec špatná, i on tě může navést na tu správnou medicínu (hlavně žádné prášky). Držím palce, ať se zadaří najít svůj vnitřní klid. Možná že i děti pak budou klidnější. Když si půjdeš na hoďku vedle do místnosti zacvičit, třeba se během té doby i sami převlečou a umyjou. :-))) Katka

Ahoj, vracím se ke svému

Obrázek uživatele Natálie79

Ahoj, vracím se ke svému příspěvku. Nějak to neklape. Asi je chyba ve mně. Byla jsem na pár dnů mimo domov, manžel říkal, že holky fungovaly na sto procent. I moje sestra si je nemůže vynachválit, tvrdí, že je mám dobře vychované. Nevím, o kterých dětech se oni baví.
Já jsem absolutně vyřízená, řeknu vám příklad: přijdeme společně domů. První co udělám je, že si umyju ruce a převléknu se. Říkám jim, aby si také umyly ruce a převlékly se. Ale tyto dva nadlidské úkoly jim trvají i více než hodinu. Já už doma něco dělám a ony se jen válí po postelích, což nestrpím, mlátí se, pošťuchují, hádají, dělají kraviny. Dolítnu tam, seřvu je, tak si rifle sundají na půl žerdi a dál jekot, pískot, řev. Připomenu podruhé, to už mi nabíhá krční žíla, ale stále se ještě držím. A po třetí spustím řev, někdy promluví i vařečka a to už mám po náladě až do večera. S přemlouváním na úkoly je to podobné. Jsem totálně bez energie, chce se mi mlátit hlavou do zdi a odcestovat na jinou planetu... I v práci se mi to nějak hroutí. Jsem zralá na psychiatrii.

Jo taky me to zaujalo. Snazim

Obrázek uživatele Lucka V.

Jo taky me to zaujalo. Snazim se jako Vladka tresty a ukoly resit tak aby to neomezovalo zbytek rodiny. A hlavne abych to vzdy mohla splnit a trest dotahnout do konce. Staci jednou povolit a ustoupit a vse je haji

Katko, a jak bys vyřešila

Obrázek uživatele Vladkax

Katko, a jak bys vyřešila případ, kdy holka má na starosti kuchyňskou linku, ale zasekne se, že ji teď prostě uklízet nebude. Ty píšeš, že pak teda asi nebude večeře. Na to odvětí, že to neva, protože stejně nemá hlad.... Je tím bit zbytek rodiny, který své povinnosti splnil. Nedokážu si představit, že bych nezvedla hlas a byla v klidu :-)
U nás mají zatím úkoly, jejichž (ne)splnění neomezuje provoz domácnosti, vesměs se týká jich samotných, chystání jídelního stolu atd

Můj tip

Udělej seznam, co je potřeba udělat každý den. Sedni si s rodinu a zeptej se, co kdo bude dělat. Ať si dobrovolně vyberou. Ideláně by i manžel si měl něco vybrat. A něco zbyte na Tebe. U nás to je tak, že dokud nemají hotové domácí a školní povinnosti nemají možnost jít ke kamarádce, ven, na počítač. Udělej si svoje povinnosti a o zbytek se nestarej, vím, je to těžké. U nás si musí děti dělat svačinu do školy. Pokud si jí neudělají, tak jí nemají. Možná to zní tvrdě, ale v žitotě za ně nikdo nic neudělá! Pokud nedají špinavé oblečení do špíny, tak se prostě nevypere.
Neuklizené oblečení v chotbě? Dokud se tam bude něco válet, tak nebude PC, žádná zábava.
Není uklizená linka? Není kde vařit, asi nebude večeře. Hlavně se nerozčilovat a nedistutovat.
Držím palce.

Natalie, ty děti to mají

Obrázek uživatele Lucka V.

Natalie, ty děti to mají stejně. Když vydržíš a řvat ani nemusíš. Promysli si dopředu trest za neposlušnost tak, aby nebyl nesmyslný ( např řvát že dětem něco vyhodíš z okna, když to udělat nechceš je mimo - dělám často já a pak musím promýšlet jak a co z okna vyhodit :)
A taky abys byla schopná tomu trestu dostát a dotáhnout ho do konce. Ze začátku budou překvapené a bojovat, ale rychle pochopí,že jim těch pár minut které tráví úklidem za problémy nestojí.
A taky je dobrý začít pomalu, dávat si jen splnitelné cíle. zadat jen jeden ukol a přidávat až když si to zažijí a budou to dělat automaticky.

Katko, tak to se můžu jít

Obrázek uživatele Natálie79

Katko, tak to se můžu jít zahrabat. Víš, co je kolikrát můj problém? Že než bych jim říkala co mají udělat a stokrát to opakovala a nasírala se, že mně mají na háku, tak to raději udělám sama hned a mám pokoj. A pak vyhořívám, protože si připadám jako obslužný personál. Můžu si za to sama. Budu s tím něco muset udělat.

Děkuji. U nás to taky není

Děkuji. U nás to taky není dokonalé, ale funguje to dobře. Kdyby to tak nebylo, tak bych se z toho asi zhroutila.

tyjo... Katko, tak to jsem

Obrázek uživatele Vladkax

tyjo... Katko, tak to jsem žabař... smekám, tohle je u nás mimo realitu. Pokusím se aplikovat to množství kusů na háčcích v předsíni, u nás to furt přetíká. A tvůj komentář "jednoduše svým tělem zatarasím dveře a nepustím do bytu" mě doopravdy rozesmál, to bych měla zvládnout taky :-)
Pět dětí?!?! Máš můj obdiv!

Domácnost s pěti dětma

Mám dvojčata holky 10 let, kluka 6, kluka 3, kluka 1 rok. Mám ráda řád a pořádek. Nepřipadám si jako krkavčí matka. Naše děti mají pouze starost stoje věci a potom mají podíl práce na společné domácnosti.
Starost o svoje věci, znamená u třech školou povinných, že si dělají svačinu, uklízí si svůj pokoj, připravují si oblečení do školy a sami si do skříní dávají vyprané oblečení. Každý pátek je velký úklid pokoje, luxování, prach. Každou první středu a třetí středu v měsíci mi mění povlečení (holky), kluci ve čtvrtek, abych to stihla vyprat.
Jedna dcera má na starosti předsíň, to znamená, že každý den zamete předstíň a vyleští zdrcadlo. Po večeri uklidí stůl a zamete podlahu. Já to potom naházím do myčky, manžel to ráno vyndá.
Druhá dcera leští každý den v koupelně umyvadlo, kouhoutek a zrcadlo. V úterý myje podlahu a mění podložku a ručníky.
Syn, který chodí do první třídy kupuje po cestě ze školy pečivo.
Manžel vynáší koše, večer uklízí kuchyňskou linku a ráno vynavá myčku.Ráno zapíná pračku, vodí mladšího syna do školky.
Zbytek prací dělám já. Tak to u nás funguje v týdnu.
Tříleták si připravuje pod mým vedením oblečení na další den.

Rozházené oblečení v chotbě. Každý má svoje místo na boty a své háčky na bundu. Na háčku mohou být max dva kusy oblečení- mikina a bunda. Zejména kluci mají tendence po sobě neuklidit. Snažím se v tyto chvíle být přítomna a jednoduše svým tělem zatarasím dveře a nepustím do bytu. Nic neříkám, maximálně ukazuji prstem. Je to pro ně hrozněj vopruz, ale nakonec to udělají. Já se usmívám, protože vím, že to za ně teda rozhodně dělat nebudu.

Chce to důslednost a vytrvalost. Potom si udělat čas na sebe.

Já jsem ještě nedávno

Obrázek uživatele LucieR

Já jsem ještě nedávno tvrdila, že naše holky jsou zlaté. Stěžovala jsem si v podstatě jen na nesamostatnost, aneb, těžce jsem jim sloužila a ony neuměly nic. Vlaďka mě tehdy uklidnila, že kolem osmého roku se to hodně zlepší. A měla pravdu. Už jim je osm, více méně je posílám, ať si své požadavky zvládají samy, mají nějaké povinnosti v chodu domácnosti...ale totálně se zhoršila morálka. Někdo je musel vyměnit. Třeba dneska jsem jedné zakázala skákat po gauči, tak vyskočila na stůl, předvedla nějaký tanec typu "mě nerozhodíš" a pak konečně skočila na zem celá nadšená, jak situaci (a matku) zvládla. Po škole mi řekla, že úkoly si napíše později, že ma na to celý den (bylo 16.45). Cokoliv po nich chci, tak buď řvu že stojí v pozoru a stejně mám tak 50% a nebo je přemlouvám a mám tak 20%. Na všechno odpovídají, že se jim nechce, debatují a mé poslední slovo bývá ignorováno (pozůstatky z nesplněných výhrůžek). Rvou se, hádají, žalují. Někdy z legrace, někdy vážně. V nejhorším najdu nějaký internát (pro mě).

jen pro upřesnění - aby to

Obrázek uživatele Vladkax

jen pro upřesnění - aby to nevypadalo, že mám doma s dětma bezproblémový vztah a napucovanou domácnost - níže popsané sice aplikuji za provozu, ale ne vždy se zadaří anebo ne vždy je pohodová atmosféra. Obzvlášť jedna holka mi teď poslední dobou pije krev, ta se začíná fest vzpouzet u čehokoliv, držkuje apod. Co s ní budu dělat v pubertě, to teda nevím....
Jo a vypozorovala jsem ještě jednu věc - většinou je se mnou zadobře jedna a druhá je v opozici, pak se to zase obrátí. Obě zároveň v pohodě jsou minimálně, i když výrazně se to lepší :-)

Děti jsou zatím školkové, ale

Děti jsou zatím školkové, ale už od malinka jsem zavedla pravidlo, že když si něco roztahají, tak si to zase uklidí. A když se jim třeba jednou za dlouho opravdu hodně nechce a večerní úklid svých hraček po upozornění přespříliš protáhnou a dělají všechno jiné, prostě nezbude čas na pohádku.
Taky berou jako normální, když se víc nadrobí, vysát pod stolem. Když vařím, vytáhnou prádlo z pračky, aby si s nimi pak maminka měla víc času hrát.
Jsou to malé děti, není vše vždy ideální, ale máme to podobně jako Vlaďka - když se jim nechce, tak mně se pak taky nemusí chtít, až budou chtít něco po mamince.

Vlaďko skvělej koment,

Vlaďko skvělej koment, pobavila si mě:-) mám podobný pocity ohledně hluku:-)))

Dlouholetými zkušenostmi jsem

Obrázek uživatele Lucka V.

Dlouholetými zkušenostmi jsem došla k názoru že výchova dětí je opruz. Nic nejde lehce, děti vůbec nejsou rychlé šípy co ctí rodiče, nebo nedejbože něco dělají dobrovolně a s tím že by ti to mohlo udělat radost. Už dávno jsem skončila s tím, že všechno dělám jen pro ně.
Režim a pravidla poplatné věku a nátuře. To je to jediné co zabírá. Viz seznam Vladky. Ten máme trochu jiný, protože máme kluky a jinou skladbu domácnosti.

Velmi doporučuji pravidlo ( pokud to dovoluje prostor ) všechny samostatné tvořivosti jen na jejich stolech. Jídelní je tabu.
Naopak jídlo jen u stolu v kuchyni.
Každý uklízí veci v předsíni hned.
Jsou to drobnosti ale pokud po příchodu z práce nevidíš jako první bordel, ten další mi už hned mín vadi :)
A uklid zabordelené kuchyně děti celkem rychle a lehce zvladnou.
Nepřevlečené děti v obýváku = zákaz televize na týden. Už ani nepamatuji kdy ten zákaz byl. Stačilo ho důsledně dodržet a přísně trestat porušení.
Snažím se děti moc neprudit a respektuji jejich prostor, takže uklid jejich pokoju řeším jen velmi okrajově a naoplátku oni časem začali respektovat ten můj prostor.

Vladka to napsala moc hezky

Obrázek uživatele Janact

Spoustu veci mame zavedeno podobne..

Akorat musim vypilovat krapet duslednost.

K povinnostem... ja jsem sepsala vsechny veci, ktere se doma delaji ( prani, kos, veseni pradla, prach, lux.... fakt vse.) Byl to pekny seznam, pak jsme si hezky sedli i s tatinkem a kazdy si dle sveho prani a moznosi vybral co bude delat. Takze deti maji sve povinnosti, kazdy 3 ktere delaji. Funguje to, byt pripominam , ale udelaji to. Pomaha i manzel.

A pak samozrejme relax - prochazky,priroda, cviceni, meditace , konicky - cokoliv co ti posytne radost a uvolneni. Chvilku pro sebe. Pri trose snahy a organizace si to myslim dokaze zaridit kazdy .. nikdo nepracuje nonstop, doma nemusi byt sterilne naklizeno...

A spolecne chvilky, vylety, bazen, kino, divadlo, vecere. Jak s detmi, tak i o samote s manzelem...

Dášo, můžu jen doporučit :-)

Obrázek uživatele Vladkax

Dášo, můžu jen doporučit :-) Z dob, kdy byly holky malé a všude furt něco hrálo, pískalo, jezdilo, zpívalo atd, jsem na tyto "zbytečné" zvuky dost alergická, nesnesu ani televizi jako kulisu. Má to velkou výhodu, v obýváku (spojeném s kuchyní) se hodně komunikuje, tvoří, vyrábí, všichni si rozumí, nikdo nikoho a nic nepřekřičuje. Jinak by mi z toho už asi hráblo :-)

Vlaďko, tohle mě fakt

Vlaďko, tohle mě fakt pobavilo:

"- jakékoliv zvuky mohou vylučovat jen u sebe v pokojíku, v obýváku jen na vyžádání" :-)))

Asi to zkusím zavést doma :-))

Katko, od manžela často

Obrázek uživatele Vladkax

Katko, od manžela často slýchávám, že ty chudáky děti terorizuji :-)

Já zřejmě nemůžu radit, jen k zamyšlení

Nedávno si mi stěžovala moje kamarádka jak je urvaná ze svých dcer, že všude nepořádek, že nepomáhají atd.

A já se jí jen zeptala.... Proč hrají tvoje děti hry na tabletu, když není uklizeno? Řekla jsi jim někdy, že jsi unavená, že si potřebuješ odpočinout, nebo jen pořád makáš sama a vše se doma dělá "samo"? Udělaly ti děti někdy snídani?

Víte, už že moje holky nejsou tak akorát, ale snažím se je vést k tomu , aby aspoň pomáhaly dle svých schopností a hlavně nebyly líné...
Takže v holinkách myjou vanu, uklízí nádobí z myčky, vyndavají prádlo z pračky, vytírají mopem podlahu, uklízí hračky, pomáhají vařit.. Nedávno mě ráno vzbudily a já byla hrozně unavená... řekla jsem jee, já jsem unavená. A holky mi šly v kávovaru uvařit kafe a zavolaly maminko, káva je hotová :-) Jednou mě fakt odmlouvaly, že nemůžou a divadelní scéničky jak jsou unavené.Já si sedla říkám jim, chcete k obědu palačinky??? Děti jo jo... za za chvíli jsem si přesně sedla a zahrála jak jsem strašně unavená, že si budu číst, že oběd nebude... Děti koukaly a pak řekly, pomůžeme pomůžeme.. a začaly dělat tu věc kterou předtím odmítaly. Jako taky máme rezervy, ale nechci být otrok, už takhle s nimi mám práce víc než dost...

Já jsem matka megera. :-) A

Obrázek uživatele katyvypl

Já jsem matka megera. :-) A vůbec mi to nevadí, protože u nás to prostě funguje. Vlaďka to krásně shrnula, přesně tohle jsou i moje zásady. Mám 10-ti letého syna, dvojčatům je skoro 8. Už když byli kluci malí, sousedi se mě s údivem ptali, jak to dělám, že chodí tak krásně za ručičku, že mi neutíkají. Jak? MUSÍ. Jinak bychom nešli ani ven. :-)
Manžel mi často říká, že jsem matka Herodes, ale kluci šlapou jak hodinky a on tu není většinu dne, kdy kluci přijdou ze školy a děje se to podstatné, takže si to moc k srdci neberu. Moje máma byla velmi přátelská a bylo jí dost jedno, co dělám, nedělám, co jím, nejím a s kým se kamarádím a můžu vám říct, že to nebylo dobře. Když to přeženu, mám pocit, že dítě jde po cestičce a pokud ho pomocí své levačky a pravačky na té cestě neudržíme, okamžitě z ní sejde a je zle...
Samozřejmě i u nás je řev, praní, svalování viny na druhého, ale rok od roku je to lepší. Zapojuji kluky do všech prací a většinu už mají na starost sami - vyklidit myčku, z pračky do sušičky, ze sušičky skládat prádlo (celé to po nich přeskládám, ale ať se snaží), vysátí koberce v předsíni, vynášení odpadků a tříděného odpadu...nemají žádnou tabulku, kdy co kdo, prostě ví, že to mají udělat a když to není hotové, tak jim to přikážu. Jediné, v čem jim hodně ulevuji, jsou rána. Vstávám o hodinu dřív, naprosto vše nachystám a když je vzbudím, jsme za půl hodiny vypravení, protože svačiny mají v aktovkách, snídani na stole, zuby dočistím a jdeme. Ale jinak musí makat. :-) Samozřejmě jsem z toho občas taky naprosto vyfluslá, psychicky totálně unavená a říkám si, kolik peněz, času a pohody bych měla bez dětí...ale jsou to návaly, které velmi rychle vyprchají. Já si naprosto dáchla teď o vánočních svátcích, kdy jsem nedělala absolutně nic, až jsem si občas vyloženě nudila, to všem doporučuji. :-) Katka

našim bude za chvíli deset a

Obrázek uživatele Vladkax

našim bude za chvíli deset a ta desetiletka mi dala mnohé zkušenosti:
- neřešit blbosti, nesnažit se o domácnost jako z časopisu
- pokud dítě udělá jakýkoliv bordel je nejhorší varianta to po něm uklízet - příště to udělá s klidem znovu a důrazněji
- není od věci děti občas vytáhnout večer z poslete popř. je během dne odvolat od počítače, tabletu atd. a trvat na dopracování zadané činnosti v přesně daném časovém limitu s pohrozením zákazu oblíbenné činnosti. Nikoliv, že to udělá, až si dohraje.... Výborně zabírá vyslání právě vyslečeného dítětě uklidit zabordelařenou zahradu - musí se znovu obléct....
- každé dítě má mít svoje konkrétní povinnosti týkající se chodu domácnosti, které jsou platné nonstop
- velkou výhodou je barevně odlišné oblečení a boty, které je možné identifikovat již na dálku - lze okamžitě označit bordeláře
- večeře, pohádky, návštěvy atd jsou možné až poté, co si děcka samy uklidí. Tzn. klidně hlasitě po telefonu případnou návštěvu zrušit nebo posunout na později, rozhodně to za ně neuklízet
- jakékoliv zvuky mohou vylučovat jen u sebe v pokojíku, v obýváku jen na vyžádání
- kapesné se odvíjí od plnění povinností, našetřené finance si berou na všechny výlety, do divadel apod, mohou si za ně kupovat "kraviny", které jim odmítáme financovat, nikdy nedostávají žádné peníze navíc na nic, co nutně nepotřebují, vztahuje se i na sladkosti
- ideální je používat stejné reakce jako děti - na výstupy typu "nechce si mi, nebudu to dělat, potom" apod. Stejné výrazy lze uplatnit v nejbližší možné době, např. při naplánované činnosti, odjezdu, plánované oblíbené večeře apod. Stačí si uvařit kafe, sednout do křesla a stejně reagovat na urgence dětí :-)
- na drobky výborně funguje příruční vysavač, řekla bych, že je přímo stavěný na dětskou velikost :-) je zbytečné, aby ho do rukou chytl dospělý. Není od věci, když ho pod stromečkem najdou právě děti

Naty,

Obrázek uživatele LadaVac

ale když ti pak dcera,která už se za rohem ksichtí,jak jsme nemožní,dá k vánocům hrnek s nápisem Pro nejlepší mamku....tak člověk zapomene.

Někdy v čase, kdy

Obrázek uživatele Natálie79

Někdy v čase, kdy trpím premenstruačním syndromem, přemýšlím, proč lidi mají děti... Dál nebudu rozvádět...