Skip to main content

Dvojčátka a pak ještě miminko?

Všechny moc zdravím!
Děti byly dnes tak úžasné, až jsem si říkala, že bych si dětství takového drobka přála prožít ještě jednou. Je pravda, že když byly miminka napadalo mě to mnohem častěji a samozřejmě jsou i dny, kdy těžce zkouší mou psychickou odolnost a vím naprosto jistě, že tohle nikdy víc :-) A pak stačí jeden úsměv... :-)
Jakou máte zkušenost, komu se podařili dvojčátka a pak ještě jedno dítko? Jak fungují děti dohromady?

Mám to podobně jako Barča

Obrázek uživatele Lucka V.

Mám to podobně jako Barča akorát o pět let starší. Synum je 11 a 8. Kdyby se dvojčata narodili dřív než starší syn asi bych už další dítě nechtěla. Nikdy mě tyhle touhy mít miminko nepřepadaly. Děti se mi spíš přihodily :) Ale jsem ráda, že je mám, je prima mít velkou rodinu.

Já za sebe doporučuji

mám 6 leté jednovaječné děvčata, 3 letého kluka a 3 měsíční miminko kluka. A teď si to užívám ještě víc. Už přesně vím, co miminko potřebuje. Vidím, co se mu líbí. Prostě paráda. Ale nemám čas se rozepisovat. Katka

Moc děkuju za odpovědi. Ta

Moc děkuju za odpovědi. Ta představa ještě jednoho miminka ve mně opravdu je. Jen vím, že bych ještě chvíli počkala, až trošku víc vypiplám tyhle dva lumpíky. Dnes byly děti zas ták roztomilé :-) Hlavně manžel se moc do rodinného života nezapojuje, takže je mi jasné, že bych se starala pomalu sama o tři děti. Sice se dětem věnuje určitě víc než, když byly miminka, a je z nich nadšený, moc společných rodinných chvil netrávíme a to mi chybí. Jinak se muž umí o děti postarat sám, pokud někam musím, jen je to jednou za dlouho. Je to i tou dnešní dobou, kdy pracovní doba s přesčasy rodinnému životu zrovna nepřeje.

Mám to jako Barča

Obrázek uživatele KovAli

Ahoj.

Teď si budu asi dost odporovat...

Nemám sice doma takovou divočinu jako Barča (zrovna dnes se shodou okolností uvidíme, její chlapečky miluju, jsou fakt božský a ona je kandidátka na metál/ či Bohnice), ale holčičku bych také ještě chtěla. Aktuálně máme doma dceru téměř 13, kluky dvojky 3 a ještě bych chtěla také jednu! holčičku. Ale dozrává mi víc vajíček a můj muž hlásá, že umí dělat jen kluky (starší holku mám s jiným partnerem), takže mám docela strach do toho jít. Šance na další dvojčata prý 1:6.
Představa, že by to byl kluk, tak OK, ale kdyby dva, najednou to bude 5 dětí (5 chlapů x 2 ženský) a se svojí současnou prací a psychickou jakž tak pohodou se mohu rozloučit na hodinu, spíše tedy již navždy. A to děsný dvojčecí těhotenství absolvovat skoro ve 40... Můj muž je hodně zaměstnaný, skoro není doma... Navíc chudák moje dcera, mít 4 bráchy vlastní a 2 od tatínka nevlastní! No tak to jí nemůžu udělat, ona je skvělá pomocnice, ale je to stále ještě díte a ne pečovatelka na plný úvazek...
Auto máme sice pro 7, takže 2 místa jsou ještě volná :-), ale byt 3+1, nyní 5 lidí, 2 kočky, 2 akvárka... občas dost divočina na to, že jsem se před čtyřmi lety smířila s tím, že budu mít už jen dceru a kluci byla taková jedna "nehoda".
No ale to moc myslím. Jak psala nika, když Tě ta myšlenka pronásleduje, cítíš to tak, měla bys do toho jít. Já to vnímám v tomto směru stejně, proto tomu nechávám volný průběh. Bydlení se vždy vyřešilo, auto také, nakonec i do té práce jsem se vrátila na plný úvazek dřív, něž byli našim klukům 2 roky a k tomu jsem ještě začala podnikat... Řešit lze vše.
Kamarádi mají 7 dětí v rozmezí 2-3 let, nejmladší 11 a nejstarší dcera čeká za pár dní prvního vnoučka. Jsou velice šťastná rodina, moc si pomáhají a milují se, nyní si berou děti do předadopční péče...
prostě jak to chceš, takové to budeš mít. Každý to máme jinak. V každém případě přeji vše dobré,
Ali..

Mám doma tři kousky. Nejsou

Mám doma tři kousky. Nejsou to úplně děti, spíš pošuci. Samí kluci, starší syn je o 2 roky a 9 měsíců starší než dvojčata. (aktuálně je jim čerstvě 3 a 5 a 3/4).
Je to demoliční četa, pořád lítaj, dupou, ječej, "bojujou" - střílej, perou se. Ale hrozně se milujou, a když slyším, jak starší syn dvojčata něco učí nebo jim něco vysvětluje, tak jsem někdy úplně dojatá. Jak jsou to samí kluci, tak si rozumí hodně, vyhrajou si spolu, a určitě to bude čím dál lepší. U nás se ani tak nesnaží mladší vyrovnat staršímu, jako starší se často přizpůsobí mentální úrovni dvojčat. Moc nesoupeří, jen někdy chce být starší z dvojčat všude první, což chce starší syn taky, ale vždycky to nějak dopadne (obvykle tak, že se u toho přerazí oba, ten třetí někam uteče, seřvu je všechny a je to
Ještě bych si k nim přála tu čtvrtou holčičku - ale při mém štěstí by to byli dva kluci :-)

Jdi to toho!

Je to prima. Mám duo kluky 4roky a holku 2 roky (jsou od sebe 2 a 1/4 roku). Je to super. Kluci se od miminka o malou sestřičku starají, chrání jí. Jsou to gentlemani.
Největší zásah mít třetí dítě bych považovala obměnu vozového parku (tedy v našem případě.

Pěkný den, Iva

Taky mám doma tři sviště. Asi

Obrázek uživatele KaterinaAd

Taky mám doma tři sviště.
Asi docela hodně záleží na kombinaci pohlaví.
Co jsem četla výše, všechno by asi u nás fungovalo lépe:-). Holčička je pečovatelka, prostě malá maminka, takže kdyby byly dvě starší na jednoho kluka, asi by byl on sám klidnější a holky by měli "živé" miminko. Kdyby se Mareček narodil jako holčička, zas by přilnula asi spíš ke starší holčičce a nechytala by móresy od divokého staršího bráchy.

Dvojčata mám kluka a holku, Mareček se narodil, když jim bylo 21 měsíců.
A je to mazec.
Mareček je dost náročné dítě a byl by, i kdyby byl sám. Tím, že má starší sourozence a ne o moc, stále se s nima poměřuje a nedá se natlačit do role mladšího. Má to řadu výhod od samostatnosti, znalostí (počítá, zná písmenka...), ale i řadu nevýhod, kdy fyzicky na některé věci prostě nemá, přesto MUSÍ.
Pokud jde o samotný počet 3, tak z tohoto pohledu je to asi v pohodě. Spoustu věcí podědil, v řadě věcí jsem získala zkušenosti, které na něj už jen aplikuju. Nehorší byly asi první dva roky. Těšila jsem se, že už budou dvojčata větší a budu s nima moct podnikat řadu věcí, které s miminy nešly (aspoň s našima - nevydrželi v kočárku, takže výlety nepřicházely v úvahu) a najednou jsme zas byly omezeni kočárkem a řvoucím miminem, které v něm nechtělo být.

Chceš miminko, tak do toho

Obrázek uživatele Nika1

Chceš miminko, tak do toho jdi. Stejně ti ta myšlenka nedá pokoj. My máme dvojčata od sebe 3 roky a 5 měsíců. Na starší dvojčata jsem měla víc času, mladší dvojčata jsou zase větší mazlíci. Dneska je to úžasná parta dětí. Samozřejmě se hádají občas i mydlí, ale většinou si hrají všichni dohromady a mají se moc rádi, pomáhají si, mají o sebe strach. Když starší dvojčata ve školce něco dostanou nebo vyrábí nezapomenou ani na mladší. Donesli jim perníčky, vyrobili netopýry a loutky. Sice se nevejdeme do žádného rodinného vstupného, když někam jdeme, tak náklady rostou. Ale stojí to za to. Mít hodně dětí je úžasné.

-

Dvojčatům (kluk, holka) bylo 2,5 když se narodila mladší dcera. Těhotenství s ní naprostá pohoda, porod přesně na den na termín, za dvě hoďky od prasknutí vody byla venku (první těhotenství jsem ležela dva měsíce v nem. a porod císařem ve 32+1).
Já moc nevidím rozdíl, jestli mít dvojčata, nebo dvojčata a další dítě. Z mého pohledu jsou dvojčata dost specifická sama o sobě :D, mladší dcera je jen doplňuje. Berou se jako parťáci všichni tři, dvojčata respektují, že ona je mladší, ale i tak se rvou jako koně ... Teď už je trochu vidět, že holky k sobě malinko víc inklinujou, když si hrajou holčičí hry. Co se týče her s námi, tam je trochu handicap, asi tak, jak to popisuje jarnem.
Jinak to mám naopak - dvojkám jsem se určitě věnovala víc, hodně jsme četli, hráli si. Mladší dcera se spíš veze, není na ní tolik času. Na druhou stranu má výhody, které dvojky neměli. Víc jsme jí vždycky chovala a nosila a dost toho využívá, dodnes (3,5 roku) jí uspávám, atd. Je to můj mazlík, jsme na sebe dost fixlé, taky se pořád pusinkujeme.
Nevýhoda je, že 5 členná rodina je nadstandard a vstupné, dovolené, auto, atd. jsou trochu problematické. Ale to nechci stavět na druhou misku vah. Pokud máš touhy ještě po dítěti, nešpekuluj a pořiď si ho, protože Ti to jinak bude stejně pořád hlodat. Mohla bych se podepsat pod "jedno dítě, žádné dítě ;)".

Chlapeček se narodil, když

Obrázek uživatele jarnem

Chlapeček se narodil, když bylo holkám 3 roky. Právě nastoupily do školky a já jela do porodnice. To že chceme ještě třetí dítko jsme věděli s manželem v podstatě už od narození holek. Jednak jsem toužila mít chlapečka (což krásně vyšlo) a jednak jsem toužila prožít krásné bezproblémové těhotenství a porod (u holek jsem od 26 tt byla v nemocnici, předčasný porod císařem v 31 tt, inkubátor, měsíc v nemocnici - takže stres, stres, obavy, ale vše je OK). Těhotenství s chlapečkem vyšlo téměř ihned, když jsme si řekli, že už je vhodná doba to zkusit. Trošku mě trápily nevolnosti, ale jinak nic hrozného. Porod bohužel opět císařem pro přenášení a nepostupující vyvolávaný porod. Ale to odbočuji.
Holkám je pět a klukovi 3, fungují spolu úžasně. Je to sehraná trojka. Obě holky se k klukovi chovají v určitých situacích jinak. Jedna ho více brání a on chodí pro utěšení k ní, druhá si s ním více hraje a naopak nešetří pěstmi, když se jí něco nelíbí, co malý udělá. Je hezké pozorovat jak má malý radost, když se holky vrací ze školky. Vše chce malý dělat stejně, opakuje po nich...snaží se jim vyrovnat.
Jediné co mi momentálně vadí, že se holkám nemohu teď věnovat na 100%. Chtějí malovat, kreslit, číst si, psát, tvořit - to vše např. se mnou, ale kvůli malému to moc nejde. Malého takové aktivity nebaví a když už, tak je ničitel. Takže holky dělají hodně svých věcí samy a já jen zdálky od malého pomáhám... To mně trochu štve. Rády by se naučily už nějaká písmenka, počítat, poznávat čísla, ale moc to nejde když mne od stolu tahá malý např. k vláčkům apod. Prostě jsou holky odstrkované trošku. Taky se více mazlím s malým, s holkami na to nebyl nějak čas. Usínaly třeba u pohádky kterou jsem četla, ale malý teď usíná se mnou v posteli (stále kojím večer), holky se mnou v posteli neusínaly, ani to nešlo.

Vnímám teď mateřství a lásku k dítěti více intenzivněji. U holek si ani nepamatuji, že bych si s nimi tak hrála jako s malým, že bych je tolik pusinkovala jako malého. Bylo to prostě s dvojčaty jiné. U holek to uteklo rychle. Trochu je mi to líto a snažím se jim věnovat teď trošku jinak (už jsou to 5ti leté slečny). Jsem ráda za každou chvíli, kdy si manžel vezme malého třeba ven a já můžu s holkami něco společně dělat. Toto mi na těch třech dětech vadí - že jsou holky teď odstrčené a malému se věnuje hodně pozornosti. Ale doufám, že čím bude malý starší, tím se to zlepší.