Skip to main content

Jak bylo u vás po prvních narozeninách?

Naše dvojčátka teď mají třináct měsíců a je znát, že je před námi náročné období. Dokud byly miminka, tak kromě prvních měsíců, mi přišlo, že se vše dá docela dobře zvládat a na otázky od kolemjdoucích během procházek, jak to musí být hrozné a náročné mít dvojčátka, jsem upřímně odpovídala, že je to naopak úžasné a že jsme za ně moc rádi. Samozřejmě se každý den nepovedl, ale většinou převládal dobrý pocit.
Mnohem víc jsou teď u nás jiné zážitky. Jedno dítě si odmítá nechat nasadit plínku, druhé mi během toho ječí do ucha tak, aby si všichni v okolí mysleli, že je minimálně krutě vraždím. Jedno dítě se snaží během jídla vyskočit po hlavě ze židličky, druhé zatím jídlo vyplivne a rozmatlá do vlásků, do oušek, po židličce a podělí i čerstvě vytřenou podlahu. Půl hodiny strávíme tím, že dítěti nedovolím brát moje knížky z knihovny (svoje má na stolečku vedle) a díky tomu je u nás řev. Když jdou odhodlaně po něčem zakázaném, nic jiného je nezaujme.
Navíc opravdu nemám ráda, když na mě někdo ječí a řve a takové situace se mi v tu chvíli hůř řeší. Vysává to ze mě všechnu energii a ničí mě to. Takže se jim snažím předcházet. Třeba u přebalování zpívat, dávat neokoukané předměty, ale někdy už dojde jak energie, tak předměty, co by ještě děti zajímaly. Babičká říká, že je mám naučit na nočník, protože já už jsem to v jejich věku dávno uměla, ale nevím, jak bych naše akční děti udržela dobrovolně na nočníku.
Naštěstí mají i dny, kdy se snaží vyhrát soutěž o nejroztomilejší děti v okolí, ale těch horkých chvil přibývá.
Teď se dětem bude měnit spánkový režim, už každý den nespinkají dvakrát denně, ale ještě jim jeden spánek nestačí, takže je všechno víc vyvede z míry, je u nás víc řevu a jekotu. Taky jsem během té hodinky dopoledne stihla uklidit, navařit, to bude horší.
Asi jsme neměli stavět dům, ale radši koupit něco těsně před demolicí. Děti mi příjdou jako velmi účinná likvidační jednotka. A když je hračka nebaví, prostě jí vší silou praští o zem.
Říkám si, že na jaře budeme víc venku, pořídíme dětem píškoviště, budou běhat po zahradě, jenže děti s velkým nadšením všechno dávají do pusinek a k nám se bohužel rády chodí venčit kočky od sousedů.
Na děti jsem přes týden většinou sama. Jak jsou dvě, ty špatné chvilky a dny jsou sice dvojnásobně vyčerpávající, ale zase je u nás dvojnásob smíchu a radosti, jak objevují svět společně a jsem za to moc ráda.
Děkuju maminky, že jsem tu mohla takhle chaoticky vypsat, co mi poslední dny leží v hlavě a pokud mi tu napíšete nějaké rady, jak vše zvládnout co nejvíc v pohodě do dalších narozenin, budu moc ráda.

Našim holkám budou dva roky v

Obrázek uživatele HankaSe

Našim holkám budou dva roky v dubnu a i když mi několik hodných lidí říkalo, že od dvou je to mnohem lepší, nečekám velké změny. Říkali to totiž rodiče monodětí :)
Mě přijde nejnáročnější ten hluk - vztekání, ječení, čím dál častější hádky o pitomosti (z mého pohledu pitomosti, pro ně je to asi moc důležité)...snažím se to řešit v klidu, ať jdu příkladem, ale vždycky se to nedá vydržet a řvu po nich taky...No a že uklizeno je vždy jen do chvíle než se děti probudí, jsem si také musela zvyknout. Už to ani návštěvám nevysvětluju.
Před čtyřmi měsíci se nám narodilo další mimi, tak ještě s tím spojené žárlení a soupeření... Zjistila jsem , že mít jedno dítě naprostý veget!
Na druhou stranu jsou holčičky hodně samostatné a dokážou si spolu krásně hrát. Samozřejmě to většinou končí nějakým křikem, ale nasmějem se hodně...Je to úžasné, ale nápor na nervy, tak vydržme :)

Ahoj, nečetla jsem všechny

Ahoj, nečetla jsem všechny příspěvky.Ale až ti někdo řekne bude líp,tak nebude,bude hůř.Ale jak někdo psal zvykneš si,prostě musíš,jinak zblázníš.Já ze začátku,neustále vše uklízela,děti pořád převlíkala,aby byly čisté atd..Teď už to neřeším.Doba,kdy jim byl jeden rok,byla úžasná.Hodně služby v té době udělala ohrádka.Zmákla jsem uvařit,občas i uklidit,do doby než se začali prát,nebo nudit.Teď řešíme,jaká vyšší místa ještě zvolit,aby na některé věci nedosáhli.Syn je lezec,normálně mi lozí po obývací stěně.Včera vysklil konferenční stolek,naštěstí se nepořezal.Takže v obýváku nemáme stůl,zítra snad nějaký vybereme.Dřív jsem mívala vrátka do kuchyně,ale už je otevřou.Taky neustále ječí a řvou,hlavně dcera je strašný nervák,vříská kvůli každé prkotině.Ale občas si i pěkně vyhrají sami to je výhoda.S usínáním je boj i když už odpoledne nespí,jen v jeslích.Moje děti chodí zatím do jeslí,i když už nám budou v květnu čtyři.Zatím ani není jisté, jestli je vezmou do školky letos,jsem vděčná,že mi v jesličkách vyšli vstříc a vzali je,jinak bych si občas hodila mašli.Naštěstí oběma se tam líbí a chodí tam rádi.Ale tam jsou hodní,šikovní,tety je moc chválí.Letos máme v plánu vymalovat,moc se těším,od chvíle,kdy poprvé vzali do ruky tužku je učíme,že se maluje na papír,ale vyzdobené máme všechny zdi v bytě.V úterý jsem doma dvakrát zkolabovala,byla jsem doma sama jen s dětmi.Nechápu,jak jsem to dokázala přežít,než přišel přítel z práce,ale ani marodit pořádně nemůžu,protože přítel onemocněl taky.Teď už je to zase lepší.Dceru jsem vysazovala,asi od 2,5 let,ale trvalo to než se naučila.Se synem je to horší,má stále plínku a už to řešíme i s psycholožkou.Tak uvidíme.Ale občas jsou dny,kdy jsou naprosto úžasní.

Zábranu ke krbu asi určitě

Zábranu ke krbu asi určitě nakonec uděláme, jak rozebereme ohrádku. Je právě přímo uprostřed obýváku v oblíbené lítací zóně. Dřevo přímo netahají, nedám jim příležitost, nanejvýš se stihnou dotknout a už musí pryč. A jinak naprosto souhlasím, že nejlepší je, aby se děti naučily pohybovat ve svém prostoru a o to budou šikovnější.

Jo,

Obrázek uživatele LadaVac

zábrana u krbu je dobrá,to souhlas s Vlaďkou,ale dřevo nám netahali,to problém nebyl.

záleží kde ten krb je, a

Obrázek uživatele Vladkax

záleží kde ten krb je, a kolik je místa kolem něj. my u něj máme zábranu neustále, je v celkem frekventovaném místě. Samy od sebe by se asi nepopálily, ale když se honí nebo když jezdili na odrážedle, měli ta rozpálená dvířka přímo proti sobě, kolikrát narazily právě do té zábrany....

Ahoj,

Obrázek uživatele LadaVac

já myslím,že naivní představa to není.Máme taky krb,nikdy jsme dřevo neměli zabezpečené.Výš jsem dala kytky,tam rádi hrabali.
Jinak jsem ale nikdy neměla v domě žádné zábrany na schody,zabezpečení zásuvek,rohů apod.,prostě nic.Celé dětství se děti pohybovaly na stavbě,dostavovali jsme dům.Někdy z toho byly menší šrámy,jindy větší,ale řekla bych ,že tím,že jsem nic moc nezabezpečovali,naučili se docela rychle o svou bezpečnost dbát sami.

Děkuju maminky

Děkuju maminky za vaše povídání. Když děti nahodí roztomilou vlnu, už se těším na druhý den. Pak mi samozřejmě ukážou, zač je toho loket :-) Asi mě zatím nejvíc ničí situace, kdy ti pišišvoři řvou, ječí a jsem v tu chvíli bezmocná, protože se s nimi ještě žádným způsobem nedomluvím, jediné, co můžu, je honem se přes tu chvíli dostat - rychle dokrmit, rychle přeprat a nasadit plínku...
Knížky a dřevo u krbu jsem právě zabezpečovat nechtěla s představou, že je prostě naučím, že to nesmí. Asi naivní představa, že? Děti to teda moc dobře ví a ještě schválně s potměšilým úsměvem koukají, jestli jim to tentokrát nedovolím. Čekám, kdy pochopí, že ne je opravdu ne :-) Kdyby bylo jedno dítě, tak se uhlídá. U dvou už je to náročnější.
Domácnost jsem zatím nějak nezabezpečovala. Jen pořídíme zábrany na schodiště, aby nelumpačily každé jinde. Jediné, co trochu uvažuju, tak jestli nějak obložit krbovou římsu, tam bych přece jen nechtěla, aby se ťukly hlavičkou. Jinak moc nepadají a když, tak většinou moc šikovně a úplně vyjímečně je kvůli tomu pláč.
Všem přeju hlavně pevné zdraví a pohodové dny! :-)

1.dvojčata byla jako miminka

Obrázek uživatele Nika1

1.dvojčata byla jako miminka úžasná. 4hod. spali, najíst, 4 hod. spali. Byli klidný,období vzdoru bylo mírné. Ve dvou letech zrušili polední spaní a večer usínali mezi 19 - 19:30hod. Vstávali kolem osmé.Když jsme šli ven, neutíkali, chodili za ruce a hlavně pořád spolu.
2.dvojčata jako miminka byla nespavci, uplakaná, jak rostli, tak z nich byli vzteklouni. Adélka měla hodinové hysteráky. Do 1,5roku odmítala kohokoliv kromě mě. I tatínka. Stále v poledne spí a večer usínají kolem 21hod.
Teď je dvojčatům starším 5let a mladším 28měsíců. Je z nich super parta. Mám koupené špunty do uší a pokud neteče krev, tak jsem v klidu. Neustále se honí, vymýšlí kraviny, hulákají, venku zdrhají, provokuji se,dělají si naschvály,nedají na sebe dopustit, mají se hrozně rádi. Když přijdeme pro starší dvojčata do školky, tak se vítají jak kdyby se neviděli 10let. Když má horečky jen jedno dítě a ATB. bere jiné jedno dítě, tak je to vlastně v pohodě. Vypadá to asi tak, že jedno dítě ráno dobere ATB. a jiné večer dostane horečky, jakmile klesnou horečky, tak jiné začne zvracet a to poslední si taky něco najde. Občas přemýšlím jestli doma nemáme frťana a to i přesto, že tvrdé nepiju a jindy se musim smát. Teď je to pořád pohoda. Čeho se děsim, to je až z nich budou čtyři puberťáci. To budou teprve nervy a probdělé noci. Když jde do tuhého, tak zařvu a je pár minut klid. Ale až budou puberťáci, tak asi začnu pít :D :D Takže úsměv na rty, bude hůř :D

U nás mi to přišlo nejhorší

U nás mi to přišlo nejhorší kolem druhého roku. Chvíli před a chvíli po. Ze všeho měly hroznou srandu, dělaly naschvály, zdrhaly. 2,5 roku už je pohodička. Mají daleko více rozumu, tak se mi s nimi daří na hodně věcech dohodnout, leccos jim vysvětlit. Taky se začaly bát (nestrašíme je, přišlo to samo), tak už tolik nezdrhají, hlídají si mě. Sice mívají často záchvaty vzdoru, ale s tím si umíme poradit, na tu chvíli se to dá přežít. Často skládáme puzzle, až do cca 300 dílků. To je zabaví klidně i na 2-3 hodiny denně :)

Asi už tady všechno padlo, a

Asi už tady všechno padlo, a neboj, bude hůř, ale jak píšou holky, přizpůsobíš se a zase to nějak půjde. Knihovnu jsme měli jako Martina (oblepenou kartonem, po kterém malovali). Kluci teď mají 3 roky a knížky jsme přestěhovali do pokoje pro hosty, protože nebylo místo na hračky :-) Jo a když bylo klukům 1,5 roku, narodila se holčička, takže na tohle období vzpomínám ráda, protože jsem asi byla nadopovaná hormonama a měla jsem pocit, že vše je v pohodě. Zato teď je to mazec :-) Ale když jsou všichni zdraví a můžeme být venku, je to super. Jakmile onemocní (a že toho teď ze školky tahají hodně) a já s nima, tak to je potom ten správný mazec.
A z tvého příspěvku byl cítit nadhled a pohoda. Úplně jsem se zasnila, jak to bylo u nás :)

re

Este mi napadlo, co sa nam osvedcilo: kniznice sme mali zospodu, do vysky cca 1 meter oblepene kartonmi z krabic (stejne som nemala cas citat knizky) - deti sa tak ku knizkam nedostali, a mali peknu velku plochu na malovanie. Ked to bolo cele pocmarane, nalepila som na to novu vrstvu baliaceho papiera. A na kvetinace som usila take obaly zo starej zaclony - zaviazane dolu okolo kvetinaca, a hore o kmen kvetov, aby chlapci nemohli vyhadzovat hlinu, a cez tu zaclonu sa to dalo v pohode polievat, aj kontrolovat, ci kvety nie su suche.... Ahoj, Martina

jojo,

nekde jsem cetla, ze nejnarocnejsi je prvni rok s dvojcaty, opak je pravdou! kdyz nepocitam ty prvni mesice, tak to bylo celkem v pohode :-). 1-2 rok u nas byl desne akcni, 2x denne venku, hlavne na hristi, kolem 18mes vylezli na vsechny skluzavky a nevedela jsem koho zachranovat driv, jezeni pisku apod jsem nestihala resit. 2-3 rok deeesne obdobi vzdoru, pro me jeste mnohem horsi. ted mame 4 roky, zacali ve skolce a doma zlobi a zlobi, tak si vyber :-))).hodne zdaru s dvojcatky, s temi nasimi se nikdy nudit nebudeme :-) .
H

na pískoviště dejte plachtu,

Obrázek uživatele Vladkax

na pískoviště dejte plachtu, před jídlem nikdy nevytírej (ba naopak, budeš vytírat skoro po každém jídle) A hlavně doporučuje v bytě přemístit vše co nemají k dispozici do výšky 1,2m a výše. Nervů ubyde :-) A neboj, bude hůř! :-)

Vydrž,

Obrázek uživatele LadaVac

mě období mezi 1. - 2. rokem přišlo nejhorší,vyloženě jsem se těšila do práce!Byla jsem utahaná ,nevyspalá ,k tomu stavba domu,nerada na to vzpmínám.Nechci tě děsit,neboj,zase se to srovná a přijdou další náročná období,ale na tohle nevzpomínám ráda.

jsem ráda, že už jsme větší

... bylo to, jak popisuješ ...
dnes jsou dětem 4, řešíme zase jiné problémy, ale za mě, jsem ráda, že už jsou děti větší, byla jsem z tohoto období hodně fyzicky unavená, nápor na psychiku je asi pořád ...

my jsme měli mezi obývákem ( napůl obývák/napůl hernička ) zábranu, takže mi při hraní v obýváku děti nikam neutíkaly, taky jsem děti nepouštěla přes den do ložnice kde jsme měli knihovnu, dveře jsem zavřela ( bylo o trochu méně uklízení ), ale mají poznávací období a holt si musí vše osahat. Vařila jsem buď při odpol. spánku nebo večer na druhý den, pak jen ohřála. Naše děti spaly po obědě dobře do 2,5let

v tomhle věku dětí je to doma nekonečné, vzpomínám si moc dobře, tohle se bude opravdu postupně zlepšovat, už si i hezky vyhrají .o)

nám je dva a půl :)

nočníky fakt neřeš! Jak už tu bylo níže napsáno... děti se ze dne na den naučí sami, nějaké vysazování atd, je podle mě ztráta času a hlavně nervů :)) Babička ať si myslí co chce :)) Knížky v knihovně mám daný tak na husto, že by museli hooodně zabrat, aby nějakou vytáhli. Jídlo :) dlouho jsem je z vlastní pohodlosti krmila já, ale teď už jí samozřejmě všecko sami, je teda taky všude binec, ale je to čímdál lepší, brindák vlastně potřebují jen na polívku. Nechávám je jíst tak jak umí... když někdy ze lžíce víc vylijí, tak to nekomentuju, snažím se jim nekazit oběd nějakým okřikováním a napomínáním... jím zároveň s nimi a pak to prostě uklidím...popřípadě je převleču :)
Pro mě to byla do dvou let procházka "růžovým sadem" oproti tomu co je teď... ale dá se to přežit :)) Už si spolu i vyhrají, jsou dva, takže třeba Kolo kolo mlýnský stačí když zpívám a oni si sami tancují a já si dám kafe :)) hlavně se uklidňuji tím, že až budou chodit do školky, nebo do školy, tak zase budu ve výhodě oproti maminkám co mají různě staré děti...

RE

Ahoj, pre mna bolo obdobie od jedneho do dvoch rokov to najhorsie. Ten prvy rok som bola len hrozne unavena, ale akosi som to zvladala. Zato ten druhy rok som mala obdobia, ked som si fakt nahlas poplakala. Vsade bordel, nic som nestihala, muz prisiel z roboty domov, zapol televizor, zhrnul veci z gauca na zem a lezal na nom az kym nesiel spat. Hrozne som sa citila sama a opustena. Zlepsilo sa az po druhych narodeninach, ked deti zacali chodit jeden polden v tyzdni do jasli, a ja s nimi na cvicenie pre deti a do materskeho centra. Kazdy den som si urobila nejaky program. Dovtedy som si netrufala, chodila som s nimi len na ihrisko, a vlastne som ani nemala cas nejake organizovane aktivity hladat. Takze teraz len lutujem, ze som nezacala s nimi chodit "do spolocnosti" ovela skor. Kludne som to mohla zvladnut aj s rocnymi. Ahoj, Martina

-

Já na tohle období vzpomínám ráda :)
Teď je jim pět. Tak před rokem jsem si libovala, že už je to pohoda, ale aktuálně máme období neposlouchání a je to hustý :)

Ahoj, bude este horsie.

Ahoj, bude este horsie. Neznie to velmi optimisticky, ale je to tak. Zlate prve narodeniny. Nasi maju momentalne 2,5 roka a k tomu este 4,5 r. starsi bracha. Mam dni, kedy sa mi permanentne tlacia slzy do oci z toho, co sa u nas deje. Priklad: mam v ruke nakupnu tasku s nakupom, po prichode domov ju povesim tak aby dvojky na nu nedosiahli, inak by uz za vchod.dverami zacali vybalovat v zmysle ze odhryzu z kazdeho rozka kusok, otvoria vsetkych nakupene jogurty apod. Vravim detom, ze sa najprv vyzuju, umyju ruky a potom im dam kostika v kuchyni za stolom. Starsi bezi do kupelne, ja za nim, dvojky si idu tiez umyt ruky. Starsi si umyje ruky expresne a bezi k taske, zvesi ju, buchne na zem (sucastou nakupu su aj vajicka), vytiahne jedneho kostika, to uz sa k nemu hrnu dvojky, tahaju svojich kostikov, odbalia lentilky, vo vrchnej casti, ktore sa hned rozletia po kuchyni, strhnu vrchny obal z jogurtu, ze u sa k stolu, po ceste cast jogurtu vyleju... No dalej uz radsej ani nejdem pisat. Niekedy na nich jacim, inokedy stojim a slzim. Inak je u nas permenentne skrekot, bud dvojky masakruju starsieho, alebo starsi dvojky, alebo dvojky navzajom..mam pocit, ze je to teraz strasne psychicky narocne obdobie. Prisli sme ale na to, ze ked su dvojky osobitne a starsi osobitne, da sa to ovela lepsie zvladat. Takze vikendy si s manzelom "delime" deti, jeden ma aktivity s dvojkami a druhy so starsim. Pretoze ale obaja uz pracujeme, mam pocit, ze sa po takejto vikendovej delbe s manzełom bavim po telefone viac ako osobne..
Uplny suhlas s Renatou- pokial su deti zdrave, ide to tazko ale ide, akonahle su chore, je to KATASTROFA. A ked som chora ja alebo manzel, tak to je nezvladatelne...
Prepac za asi nie moc pozitivny mail, ale u nas momentalne asi takto...
Eva

Jako by jsi psala o mých dětech :-)

Obrázek uživatele Spider17

Mám jedinou radu - vydrž!!!! Bude líp! Děti ti strašně rychle vyrostou a pak budeš na tu svou malou demoliční četu smutně vzpomínat. Hlavně je chraň před pády a že to máš doma jak o výbuchu moc neřeš :-D My už máme 5 a strašně bych chtěla mít doma ty mrňata. Teď jsou chytří jak rádio, pusu nezavřou ani na minutu a co chodí do školky, jsou pořád marod. Ty jsi teď v nejhorším období, kdy začínají chodit a to je opravdu velice náročné. Takže - obrň se trpělivostí a já ti k tomu přeji pevné nervy.... :-)

ahoj, bude hůř, ale zvykneš

ahoj,
bude hůř, ale zvykneš si :-))

Ahoj :o), za mne bych

Obrázek uživatele RenataM

Ahoj :o),
za mne bych napsala, že si na vše zvykneš. Čím víc budeš dostávat zabrat, tím víc otupíš. Alespoň já to tak cítím.
Patlání jídla do vlasů, neskutečný nepořádek, rozházené vše k čemu byl přístup, to nebudeš časem řešit. Zvykneš si, že Tvoje děti jsou věčně upatlané, nepřevlečené z domácího (prostě jsi to nestihla) a snad Ti přestanou vadit i ty kočičáky ( taky k nám kočky chodí, písek zavíráme, ale jinak všude jsou, všude jsou...). Hlavně když jste přežili dalši den bez úrazu.
Dům....jsem vděčná, že jsme nestihli pořídit více nábytku. Dodělávky až za 5let nejdřív. Možná spíš rekonstrukce...
Rady nemám. Co den, to originál. Co dítě to taky. Já na nočník nespěchala a oni to zvládli v 1,5roce - beze mne. Snažím se přizpůsobit změnám. Neskutečně rostou, moudří a já to kolikrát nestihnu pobrat.
A nejtěžší chvíle pro mne byly, když marodili. To je potom katastrofa.
Jsme o rok starší ;o).