Skip to main content

Rozdilny nazor na vychovu

Ahoj vsichni,chtela jsem se touto cestou poradit a zeptat na zkusenosti s vychovou vicercat.Ja sama mam trojcatka,kterym jsou 2roky a posledni dobou se mi stava,ze se s partnerem hadame ohledne vychovy.Devcata jsou od neho hodne rozmazlovana a pro kazde fnuknuti je tatinek utesuje a chova.Jsme ve stadiu,kdy si zacaly pri jidle vymyslet a kdyz nepovolim spusti sileny plac a volaji na tatinka.Ten je vzdy vysvobodi a tak se to stava pravidlem,ze normalni jidlo odmitaji jist!
Mate obdobne zkusenosti a jak to resite?Diky Majka

Metabolismus

Obrázek uživatele Lucka V.

Tom má s tím startem metabolismu pravdu ale je třeba brát v uvahu že ne každý funguje v časové linii šest ráno snídaně v šest večeře. Já i muj muž jsme sovy, večeříme v devět když už děti spí, chodíme spát v jednu a rano se ve vstávání s dětmi střídáme a jen pijeme. Oba snídáme až v práci po deváte. Ráno bych do sebe nic nenarvala i kdybych chtěla. Ale neděláme v továrně ani v lese.
Mlíko není pití ale jídlo, když děti snídají jen mléko je to pro start metabolismu dostačující. Naši kluci mléko nepijí ale snídají jogurt a nějaké křupky, někdy chleba, nekdy pečivo - když je upečeno. Velké snídaně jedí jen když jsme na horách, nebo na táboře nebo o víkendu před výletem a pod.
Navíc školkové děti mají brzy svačinu. Snídaně jsem začala více řešit až když děti začaly chodit do školy, jak už psala Ifka, nenasnídané děti jsou do velké přestávky trochu mimo :)

A patří to jinam ale našla jsem jak připěvek editovat, když ho umístím blbě :(

U nás také věčný problém a hlavní zdroj disharmonie

Obrázek uživatele KovAli

Co se týče výchovy, manžel je hodně přísný, důsledně trvá na tom, co se řeklo, někdy se přiklání i k výprasku. Já mám tendenci se na spoustu věcí vykašlat a nechat to být. U dcery. On tohle zase má u synů.
Zajímavé ale je, že ve vztahu i v životě jsem víc dominantní já a on je zase víc vzteklý a výbušný. Naopak ve výchově jsem já občas dost vzteklá a startuju a manžel většinou v klidu. Dokud ovšem nepřeteče jeho pohár trpělivosti, to pak zařve a bouchne do stolu, že tu stojíme v pozoru všichni, i naše kočka :-).

U nás věčný a hlavní problém rozdíl ve výchově dcery (skoro 12) a dvojčat kluků (2 roky a kousek). Chápu, že to rozdíl je a veliký, ale někdy mám pocit, že holku jen buzeruje a neměl by na ní vytahovat pásek a trvat na některých "blbostech", ona doma se vším sama od sebe pomáhá, o bráchy se umí postarat jako já. Možná proto jí já dávám hodně úlev, protože ona mi vždy s klukama pomáhala víc, než manžel... Prostě je to holka a ví od přírody co a jak.
Musím ale uznat, že vzhledem k velkému věkovému rozdílu a dceřiným drzým pubertálním řečem a činům je jeho přístup k výchově dost pochopitelný. Přesto to neschvaluju a on to ví. My ještě v tomhle "harmonii" hledáme a někdy jsem na něj kvůli tomu hodně naštvaná a chytneme se.

Pravdou ale je, že jsem z dětí hodně vyčerpaná, dcera je na mě hodně drzá, já jí koupím, povolím, dvojčata také někdy zkouší co se dá a já jsem pak večer tak podrážděná a vyšťavená, že řvu na všechny.
Hodně mi v tomhle pomohlo začít chodit do práce a občas třísknout dveřmi a zavřít se v koupelně, jít plavat a "dárečky" mu nechat doma. Manžel nyní zastane úplně vše a více, než na začátku si uvědomuje, co to je za námahu starat se o 3 děti a udržet domácnost jakš takš uklizenou. S některými řečmi typu "co jsi tu dělala celý den" přestal a každý den mi volá, co má domů koupit.
Stejně jako u Martiny (mstill) je jeden z chlapců nerváček a je to "ten můj", takže její příspěvek je skoro jako od nás. Ale kluci jsou ještě malí, takže kvůli nim zatím doma tolik rozbrojů není. No ale bude, to je mi jasné :-D.
Tak snad se to časem poddá,
Ali..

Ahoj, dobré téma. Myslím, že

Ahoj, dobré téma. Myslím, že ho fakt řeší každý. U nás je to jak v čem. Manžel se s nimi někdy podle mě zbytečně patlá, pomáhá jim oblékat (dětem je čerstvě 5), pomáhá jim s jídlem, někdy je zbytečně řeší..."jez taky brambory, ať ti nezbydou všechny nakonec", stokrát jim podá kečup, atd. Myslím, že v tomhle je víc já vedu k samostatnosti a taky si nemyslím, že bychom se měli dětm zabývat každou vteřinu našeho života. Zároveň jsem důslednější, před odchodem a jídlem se chodí na záchod, atd. Ale zase manžel dokáže někdy v pravou chvíli zařvat, být přísný a děti to respektují. Mě přijde, že se náš přístup více sjednotil, když šly děti do školky. Do té doby jsme se někdy těžko chápali, já bývala z dětí vyřízená a jakékoli "patlání" navíc mě hrozně rozčilovalo. Manžel taky těžko chápal, že musí respektovat náš režim...

Myslím, že je to v ruzné míře

Obrázek uživatele Lucka V.

Myslím, že je to v ruzné míře všude. Ten z rodicu, co je s detmi méně, má tendenci být nedusledný s rozmazlovací. Hodně jsme o tom s manzelem mluvili a pry když vidí kluky sotva dve hodiny nechce čas s nimi trávit tím že řvou. Tenhle argument jsem začala chápat až když jsem nastoupila sama do práce a čas a detmi se stal vzácným :)

Jak už napsali všechni předemnou. Chce to o všem s manželem mluvit a hlavně se vzájemně neshazovat. Děti co ví, že rodiče nejsou ve shodě pak zkouší mnohem víc než třeba naše. U nás když jeden řekne ne tak se děti s voláním druhého rodiče neobtěžují mají jen tu zkušenost, že to nemá cenu, ale idyla to není, my se kolikrát když spí pak pěkně chytnem. Ale o tom už kluci neví :)

Ahoj,

Obrázek uživatele LadaVac

mám taky štěstí,že ač jsme s manželem jako oheň a voda,ve výchově se v zásadních věcech shodneme.Já jsem určitě přísnější,ale manžel důslednější.Mám někdy tendenci dětem vše dát až pod nos,takže mě manžel brzdí,aby byly samostatnější.Naštěstí nemám tendenci mu v tom bránit,sama tuším,že je to velmi dobré,tak jen sebe kontroluji,aby do toho nezasahovala.
Když něco skřípe,vždy si to jdeme s manželem vyříkat do ložnice za zavřenými dveřmi,nikdy bych to ani já ani on neřešil před dětmi,je nám jasné,že děti toho perfektně dokáží využít.To platí o všem,co nezažiju,posuzuji jen ze svého názoru,nech ho projít praxí.
Postupovala bych jak už psali ostatní,zkusila s manželem vklidu pohovořit a když to nepomůže,přesunula bych výchovu víc na manžela.Nejen svojí pravidelnou aktivitou mimo domov v poodvečer,ale klidně na celý víkend.Dokud si to manžel nevyzkouší,neuvěří.

Marti,manipulace ze stran dětí bych měla vyloženě strach.Důsledností je připravujete i na fungování ve společnosti.

Ja mam asi stesti, ale s

Ja mam asi stesti, ale s manzelem se hodne o vecech bavime a jsme zajedno, vzajemne si nepodryvame autoritu. Mame trochu jiny problem, nechci teda narusovat diskuzi, ale my zase totalne ve vychove tapeme oba a jsme nedusledni a deti s nama dost manipuluji. Nemame rozdelene role ten mekci a ten prisnejsi, jsme oba meci :-) je to dost problem

Moc zdravím. Problém, co

Moc zdravím.
Problém, co popisuješ, není nic neobvyklého ....:-)
Dle mne by rodiče měli táhnout za 1 konec,i když spolu zcela nesouhlasí. Tj. domluvit se mimo přítomnost dětí a v určitých situacích (třeba, co popisuješ) se podpořit, být důslední, a to i když nejsou zcela stejného názoru.
Pokud ne, mohlo by se to ve finále obrátit proti oběma.
Tebou popisovaná situace vnáší nesoulad i mezi Vás jako partnery, což rozhodně není dobré.
Výchova dětí je oříšek a ti naši malí oříšci jsou někdy pěkně vychytralí a jakmile vycítí, že to lze zkoušet, zkouší to....zcela normální jev.
Často, co slýchám, je tím "slabším" článkem ve výchově právě ten rodič, co není tak často s dětmi a vzhledem k tomu, že jsem zažila výchovu, jak z pozice, že jsem s nimi doma, tak v práci, tak tento přístup "druhého" rodiče principielně neodsuzuji, ale nezastávám se.
Takže je to primárně o domluvě mezi Vámi.
Rozhodně je to třeba řešit-v klidu! :-)

U nás

je manžel přísnější, ale nebývá často doma. Já si taky musím udržet kázeň a řád, protože máme dvojčata a ještě jedno dítko. I přes to máme spolu občas spory. Můj manžel nechtěl číst žádnou knihu o výchově. Ani moji oblíbenou knihu Dr. Lidmily Pekařové. Až jsem objevila na www.4kompetence.cz , nahranou přednášku Dr. Lidmily Pekařové, kterou je možné si zakoupit. Manžel se nejprve nechtěl dívat, ale pak ho to tak zaujalo, že jsem se koukali na všechny tři přednášky do půlnoci. A stává se, že mě napomíná, že moc dětem posluhuji, ať se starají sami o sebe. Tak to vřele doporučuji. Katka

Feministické řeči Toma

Obrázek uživatele verika

Feministické řeči Toma neurazí, myslím, Tom je též feminista, v tom nejlepším slova významu :-)

Tome já jen tak obecně za ty

Obrázek uživatele LucieR

Tome já jen tak obecně za ty feministické řeči :D

ahoj, taktéž, taktéž největší

ahoj, taktéž, taktéž největší příčina našich hádek, je to úleva, že je to i jinde.. U nás tedy se staršími dětmi.. Vadí mi třeba. že syna požádám o pomoc a ten má u toho téměř vždy protivné a drzé řeči, občas i zvýšeným hlasem, jsem z toho vyčerpaná a smutná .. Protože je to už habán, dožaduju se manželovy podpory, ta se ale nekoná...prý je to normální a nemám si toho všímat..Spíš má proti řeči, když děti požádám o pomoc, ozve se - nech ho...apod.. Podotýkám, že pomoc není ve velkém rozsahu, spíš mi přijde normální, aby se starší děti zapojily..Taky mi přijde, že to oslabuje moji pozici vůči starším dětem..
Taky jsme ve fázi, kdy se už nedomluvíme a každý si vede svou, ale mně to na něj dost mrzí, protože starší děti jsou v podstatě hodné, jen potřebují vidět, že držíme za jeden provaz a to nedržíme.. Co poradit fakt nevím.

pokud je možnost, nechala

Obrázek uživatele verika

pokud je možnost, nechala bych v tom tatínka vykoupat... já se obávám, že člověk v tomhle nic nepochopí, dokud si to sám neykusí. Manžel měl taky dost jasnou představu o tom, jak má dcera fungovat. Ale nebyl s ní tak často. Teprve když přišli kluci a manžel se mnohem více zapojil do výchovy a péče, zjistil, že věci nefungují tak, jak si představoval

pokud to jde, nechat tatínka pečovat o děti, nechat ho, at uvaří ("ale miláčku, já fakt nevím, co mám vařit, oni ode mě nechtějí nic jíst, ale na tebe víc dají, můžeš jim udělat jídlo?"), aˇt se postará, nějaká pravidelná činnost, kde bys musela odejít z domu a manžel by se musel postarat, by se šikla, jednou týdně na dvě, tři hodiny.... mimochodem, kdy jsi byla naposledy u kadeřníka? :)

u nás situace opačná

Obrázek uživatele Tomáš D

Ahoj Lucko,
nemáš se proč omlouvat. U nás je to totiž jinak než u vás - já jsem doma od 3, Jitka jezdí z práce až po půl páté, takže s holkama se vidí o tu hodinu a půl kratší dobu než já.
Jinak pokud jsem s nima sám, holky mě respektují, když něco chtějí, řeknou "prosím" a když něco zamítnu, neškemrají, protože vědí, že přes to vlak nejede. U maminky si neváhají cokoliv vyřvat či vydupat a - moc dobře vědí, že si to většinou nakonec stejně vydupou.
Tím nechci pomlouvat manželku, i když to tak asi vypadá. Popisuju jen situaci a taky se mi uleví, že to jde ze mě ven...
Tom

re

To je u nas hlavna pricina manzelskych nedorozumeni. My sa s muzom sice nehadame nahlas ak sa to tak da povedat, skor sa navzajom obvinujeme, ze ja ich kazim, rozmazlujem a nie som dosledna a ja mu na to hovorim, ze ich buzeruje kvoli blbostiam, a ze maju narok prejavit aj svoj vlastny nazor, alebo prianie. U nas je to navyse vyhrotene tym, ze jeden syn odmalicka je cholerik, lahko sa rozculuje a vzdy vsetko chce - a ako na potvoru, je to ten "moj". Druhy syn je vacsi kludas, a ten vascinou aj chodi vselikam s muzom, ten druhy nechce a castejsie zostava so mnou doma. U nas je to manzel, kto je prisnejsi a doslednejsi, ja som ochotna hocico detom kupit, dovolit, resp. s nimi o tom diskutovat. Aj ked potom to vacsinou olutujem, lebo musim priznat, ze casto mal moj muz pravdu, a pripadne aj ked ju obcas nemal (ja si stale myslim, ze deti maju pravo odmietnut co sa im nepaci) - keby deti posluchli hned na slovo, tak sa nam vsetkym zije jednoduchsie. Takto mame rano sceny, ze toto tricko ano a toto nie (lebo ma kratke rukavy a vonku je zima), alebo sceny pri veceri, ze nebudu jest kapustu alebo mrkvu. Ja som len zistila, ze pokial su rozdielne nazory na vychovu, tak je treba urcit pravidla kto bude mat posledne slovo, a nie hadat sa o tom pred detmi, to nikam nevedie. U nas ma posledne slovo vzdy manzel, a ja, aj ked sa mi to obcas nepaci, a myslim si ze nemal pravdu, drzim hubu a krok. Ahoj, Martina

U nás taky tatínek rozmazluje

Obrázek uživatele LucieR

U nás taky tatínek rozmazluje víc než já, u něj je to dané leností (nebaví ho dětem něco vysvětlovat, nebo překonat tu dobu, kdy si něco vyřvávají). Ale naštěstí to máme zařízené celkem věcně (Tomovi se tedy omlouvám za to, co teď napíšu) - já jsme s dětmi denně od půl třetí. S tatínkem se vidí 1-2,5 hodiny, pokud není na služebce, nebo ve škole. Takže o tom jak se věci rozhodnou si promluvit můžeme (urážlivá nejsem, za to trošku hlučná ;)) a někdy mi opravdu rozsvítí, většinou mám ale hlavní slovo já. A proč? Protože já pak musím snášet rozmary našich princezen, zatímco tatínek má oběd se zákazníkem...Michal si naštěstí celkem uvědomuje, že jemu se být důsledný nechce jen pro svojí lenost, takže zas tolik se o tom nehádáme. On spíš zapomíná, že se u nás nevyplácí některé otázky (kdo chce být první? apod.)...hned vznikne hádka a pak dostanou vynadáno všichni tři :).
Jo už v minulosti jsem Michalovi ukázala nějaké články z internetu o výchově, to hodně zabralo.

dvojčata a výchova u nás

Obrázek uživatele Tomáš D

Ahoj Majko,
neporadím a navíc mám jen dvojčata... ale u nás je to přesně naopak. Snažím se být důsledný a manželka mi naopak důslednost nabourává, též se kvůli tomu často hádáme. Příkladů by bylo hodně a bylo by to na dlouhé psaní - neuklízení, psí kusy při obědě, vztekání a řvaní... Já bych trestal, ale u maminky to vždycky projde. Střihnu-li zákaz, volají maminku. Ta nejdřív souhlasí se mnou, vzápětí ale nedůsledně povolí. Snad si ani neuvědomuje, že tím nabourává moji autoritu. Diskuse o tom u nás neexistuje, vždy se při pokusu jí něco říct urazí a já urážení k smrti nesnáším (dělala to i moje máma a její máma je v urážení mistr). Takže radši rezignuji.
Stejné je to při rozmazlování babičkou - mojí tchýní. Protože špatně jedly, zakazoval jsem jim sladkosti před jídlem nebo i sladkosti úplně. Když šly společně s manželkou k babičce, stekně přišly nadopované sladkostmi a zase nejedly.
Pokud to došlo i u vás až takhle daleko, že i diskutovat o tom nemůžete, obávám se, že je pak každá rada drahá. Jinak bych doporučoval diskutovat a diskutovat (bez přítomnosti dětí) a snažit se dosáhnout nějaké dohody. Co ještě lze a co už je za hranou a musí se potrestat.
My se na tom většinou shodneme, ale pak si stejně každý dělá co chce a to je myslím nejhorší. Takže dosažením dohody ještě nic nekončí, musíte pak ještě vzájemně hlídat, jestli se podle dohody chovají obě strany.

Tom

PS: téma bych přesunul do sekce Dvojčata, kde bude víc na očích. Téma Naše rodiny je spíš pro představení rodin. Můžu tedy?