Trošku v souvislosti s diskuzí níže by mě zajímalo, jestli se někdo z vás naučil angličtinu až v dospělosti a fakt dobře i bez pobytu v zahraničí.
Jsem bohužel ještě ročník, který bez pardonu začínal němčinou (prostě nebylo na výběr a učitel se učil i tak o lekci před námi:-)), na střední zaměřené na právo se na to taky kašlalo, anglina byla až od druháku a to teda spíš nebyla než byla, takže taky nic no a na vysoké jsem měla němčinu, ale spíš to bylo o tom nadrtit se nějaká slovíčka z právní oblasti..
Suma sumárum, připadám si jak looser, když v dnešní době neumím anglicky a prakticky ani žádný jiný jazyk:-(. Už během studií jsem pracovala, takže vyjet do ciziny mě ani nenapadlo, pak státní úřad, kde jsem to nepotřebovala...začla jsem na mateřské s dvojčaty, jenže jsem znovu otěhotněla a se třemi prcky to prostě nešlo zkloubit. Teď mám zase soukromého učitele, který jezdí 2x týdně na 1,5 hodiny, ale stejně mám pocit, že se to nejsem nikdy schopná naučit:-((.
Pro mě o to horší, že bydlím v místě, kde je většina rodin hodně slušně situovaných a když jsem byla předevčírem na setkání sousedů, tak bych se nejraději propadla, protože většina konverzace se odehrávala v angličtině/němčině/ruštině...stačilo, aby nově příchozí byl cizinec a všichni bez problémů přešli do cizojazyčné konverzace. Fakt hrůza:-(.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Ahoj, jsem taky odkojená
Ahoj,
jsem taky odkojená němčinou a ruštinou. Ani jeden jazyk v práci nepotřebuji, takže už jsem zapomněla, co se dalo.
S AJ jsem začala těsně před otěhotněním, platila jsem si soukromé hodiny a myslím si, že mi to docela šlo. Ale vykašlala jsem se na to, jak jsem skončila na rizikovém (tedy po pár odučených hodinách).
Teď mám v plánu se AJ učit, ale nejdřív musím dokončit školu v práci (je to celkem k ničemu, ale nedá se nic dělat, v září dělám státnice) a pak mi zbývají ještě tři zkoušky z certifikace účetních (pět už jich mám, ale nejde mi učit se všechno najednou) a pak mám v plánu AJ.
Můj ředitel (pracuji ve státním) - je o tři měsíce starší, než já :-), si myslí, že když mi jdou čísla (jsem účetní), tak že mi nepůjdou jazyky. Já mu chci dokázat, že to není pravda.
Myslím si, že pokud není člověk úplně mimo, tak se může naučit i na "stará kolena" (v mém případě to bude cca okolo 45. roku věku), ale chce to asi aktivně s jazykem pracovat (což v současné práci můžu jen omezeně, mohla bych totiž rozebírat účetní závěrky mezinárodních organizací). Takže bych využila nejen jazyk, ale i certifikace, protože jedna ze zkoušek, které mám před sebou, je z mezinárodních účetních standardů.
Ale zeptejte se mě za tři roky, jestli to fakt jde :-).
Jana
re
Ahoj, ide to aj v dospelosti, a aj bez pobytu v zahranici ale myslim ze musis na to mat "vlohy", niekedy to ide tazko. Moj brat je teraz napriklad uz rok vo Vancouveri, a prave sa mi stazoval, ze mu to ide ovela pomalsie, ako si predstavoval. A ja som byvala uz dva roky v Belgicku, kde som chodila 12 hod tyzdenne do skoly, a francuzstina mi stale nesla. Az mi bolo z toho do placu. Na rozdiel od toho po anglicky som sa naucila viac-menej ako samouk, zacala som az v poslednom rocniku VS, a myslim ze s radostou a lahko. Chodila som sice aj do vselijakych kurzov, ale zistila som, ze je tazke najst taky, co ti ozaj sadne, kazdy je iny typ a kazdemu vyhovuje ina metoda. Ja som sa najviac naucila z mojich prvych kurzov, ak si dobre pamatam pouzivali sme tam nemecku ucebnicu Alexander, a vsetky tie dalsie obrazkove knizky co som potom pouzivala v inych skolach boli oproti tomu nulove. Ale ja som tomu venovala ozaj vela casu, bavilo ma to a bola som slobodna, takze som nemala problem s casom. Prepisovala som si napriklad anglicke poviedky - s dvojitym riadkovanim, este na pisacom stroji aby som sa naucila aj strojopis, a potom som si to so slovnikom prekladala. No a potom mi hrozne pomohlo, ked som sa zoznamila s niekolkymi kolegami z prace, zo zahranicia, a pisali sme si maily. Takze u mna je dolezita hlavne gramatika a slovna zasoba. Potom vyslovnost aj schopnost "pocuvat" prisla nejako sama. A moja skusenost - najlepsie si po anglicky pokecas s cudzincom, nie s Anglicanmi alebo Americanmi. Ak si potrebujes pocvicit anglictinu, speakuj s nemcami alebo rakusamni.... Ahoj, Martina
Katko podle mě to jde.
Katko podle mě to jde. Samozřejmě kdybys měla pak možnost vyjet třeba jen na 2 týdny na kurz třeba ve Velké Británii, bylo by to ideální, ale jde to i bez toho.
Podle mě je to ovšem o tom, každý den tomu třeba věnovat alespoň 30 minut. Mě hodně kdysi pomohlo vypisovat si slovíčka a zajímavé fráze, takovéty hovorové, ustálené tipu českého - leje jako z konve, mám hlad jako vlk, atd. tak aby se člověk učil reálný jazyk. Plus poslouchat vše možné, písničky a ideálně zařadit i konverzaci s rodilým mluvčím, ale jde to i bez toho, když je tvůj učitel šikovný, ale hlavně má velmi dobrou znalost. Říká se, že jazyk se učí velmi skokově, tj. dlouho dlouho nic moc a najednou začneš obstojně mluvit. což bych za sebe mohla potvrdit. Důležitý podle mě je , jestli fakt jsi motivovaná a jazyk se ti líbí. Mě šla takhle angličtina a vcelku i španělština, které jsem ovšem věnovala cca čtvrtinu času co němčině. Ta mě otravovala, takže jsem stále na pasivní úrovni.
-
Taky myslím, že to jde.
Sice sama neumím, na základce a střední jsem vybrala NJ (prý jí v životě uplatním více, než AG - haha). Na VŠ jazyk nebyl. Angličtinu jsem se začala učit v dospělosti, nejdřív nějaké kurzy na vlastní pěst, pak kurzy od zaměstnavatele. První čtyři lekce jsem profík, absolvovala jsem je asi 4x :D
Ale chci říct, že účinek AJ v práci (jen 1h týdně) byl kupodivu znát. Dělali jsme hodně poslechy, mluvení (gramatiku spíš okrajově), a výsledky jsem na sobě pociťovala. Škoda, že mi to nejdřív pracovní vytížení a pak mateřská přerušily. A dnešní stav je takový, že jsem vše zapomněla - uvědomila jsem si to na dovolené :(
Určitě ve výuce pokračuj, uvidíš, že to přinese ovoce. Na rodilého mluvčího to třeba nebude, ale konverzaci s jinou národností dáš :)
Ahojda, moje mama se naucila
Ahojda, moje mama se naucila anglicky za 1,5. Neumi sice uplne vsechno, ale pro ni bylo dulezity vedet o cem se bavime s manzelem u jidla, necitit se zavisla na tom, ze ji diskuzi musi nekdo prelozit.Proste bezne se dorozumet, domluvit se s manzelovi rodici, kdyz prijedou a necitit se trapne, kdyz se na sebe jenom usmivate a nevite coby. Takze se do toho pustila a pravidelne se kazdy den ucila. Pote vsak prestala, nyni se domluvi. Textu rozumi a i nam, kdyz se bavime anglicky. A to se ucila skoro ve svych 43 letech.
RE:
Ahoj Katko, urcite bych to nevzdavala a ucila se dal, ono zacatky jsou vzdycky tezke,ale treba prave tato okolnost,kdy mate kolem sebe cizince ti pomuze,treba si najdes kamaradku se kterou pak muzes mluvit,nebo ikdyz se proste nezaradis do konverzace rovnou nebo primo,pokazde ze setkani neco podchytis.A ze jazyk poradne neumis,se nemusis nikomu omlouvat a nebo se spatne citit..kazdy ma jine prednosti a znalosti.Proste ta nase doba byla blba..'prechodova'.Ja to stesti mela,ze jsem mohla vycestovat a jazyky se naucit,ale znam i vylozene jazykove antitalenty,kteri se to naucili.Takze hlavu vzhuru,jsme jeste mlade..:) a mame dost casu se to naucit..martina
Tome, to by asi víc mluvila
Tome, to by asi víc mluvila naše Bělinka. Docela chytá ve školce. Já bych lovila slovíčka a gramatiku někde hódně hluboko ... , tak to necháme na někdy jindy. ;o)) ať trochu pokecáme..
jde to. Kámoška se naučila a
jde to. Kámoška se naučila a nyní sama učí. v cizině byla pouze na dovolené :-)
No a já taky tak nějak tuším, že tu AJ dám.... tedy v základech, nedávám si vyšší cíle :-) prostě o to mám zájem, nejsem nucena. To je myslím to hlavní.....
Jinak taky jsem zažila pár takových trapných situací ,ale vždy jsem z toho nějak vybruslila většinou komentářem, že jsem technický typ a jazyky do mě nikdo za ta léta nenatlačil :-) nejvíc mě ale mrzelo, že se AJ neomluvím, když u nás celkem pravidelně pobývala manželova sestřenice z Kanady, jejíž manžel mluví pouze AJ, je velice příjemný, učitel, prostě trpělivý, ale já mu nedokázala ani nabídnout čaj, natož komunikovat třeba v ZOO.... Ten mi teď přes tu velkou louži drží palce a je svým způsobem na sebe hrdý, že mě k tomu namotivoval :-)
Už tu byla řečena myšlenka,
Už tu byla řečena myšlenka, že někdo má tak trochu dar do sebe nacucat cizí jazyk z minima, třeba posloucháním Beatles a Abby, do toho CNN a třeba tu a tam nějaká učebnice. A najednou je v mozku určitý hardware, a jde to použít v praxi. Ti ostatní holt musí tvrdě makat, jet klasicky lekce, slovíčka, gramatika, pak teprve konverzace....Takže záleží, jaký jste tip. Další věc je, muset to opravdu často používat. Jinak mozek zakrní. Já mám překladatelskou státnici z němčiny, a po mnoha letech omezeného používání už při mluvě hledám slova...o psaní formálního textu ani nemluvě. Jedině to dokonalé napodobování dialektů a lokálních přízvuků mi zůstalo. Naopak jsem ve světě na webu našla knihy žánrů které mě berou, to je jen AJ, a tak čtu a čtu a čtu a hlava se plní a plní a plní...a v práci také odborné věci, kongresy, všechno AJ. Na lyžích ve Francii není jiného zbytí než se s nimi domluvit FR, takže další motivace...Je to asi hlavně o motivaci !
ahoj, ráda bych někomu, kdo
ahoj, ráda bych někomu, kdo už patří mezi pokročilé, doporučila stránky, které hodně pomohly mně - www.audible.de na němčinu a www.audible.com na angličtinu. Dají se tu stáhnout celé knihy za malý poplatek měsíčně nebo zdarma povídky, pouštět do sluchátek a to je pro mne ideální, nemám čas sedět u knížky, ale můžu poslouchat a u toho třeba vařit nebo uklízet a slovní zásoba jde krásně nahoru :-)
Ahoj, znam dva lidi, co se
Ahoj, znam dva lidi, co se naucili anglictinu az v dospelosti (bez pobytu v zahranici) a dobre, velmi dobre. Taktez muj manzel se naucil AJ az v dospelosti, a rekla bych, ze ji taktez slusne ovlada (ale je pravda, ze ji pouziva casto i v praci...) Ja jsem mela podobny pocit jako ty pred svou MD a mne nejvice pomohlo, ze jsem cilene vyhledavala k uceni AJ rodile mluvci, co proste cesky neumeli. Bavilo me to a velmi pomohlo. AJ jsem taktez na skole nemela, a predtim jen par kurzu, co byly skoro k nicemu. Ja nemam pevnou vuli a prave ta konverzace s rodilimi mluvcimi (ale byli to lektori) mi moc pomohla.
pro Renatu
Ahoj Renato,
můžem spolu pokecat v Boskovicích, anglicky... aby Ti nebylo líto, že ještě 2 roky nikoho nepotkáš. Jitka taky mluví anglicky, můžeme si dát anglický den :-)
Katko, tak já jedině mluvit,
Katko, tak já jedině mluvit, mluvit a mluvit. Teď jsem anglicky neblafla 4 roky a věřím, že kdybych se potkala s cizincem, sotva složím větu.
Nikoho anglicky mluvícího nepotkám ještě 2roky, tak počítám, že budu opět na základech a začínat znovu. A to dnes chce každý zaměstnavatel Aj, Nj, RJ+něco navíc.
Taky budu muset začít, ale nechce se mi.
já ano
Ahoj Katko,
já jsem AJ dělal na SŠ, extenzivně 4 roky, z toho první dva roky se o učení angličtiny nedalo vůbec mluvit. 74 let starý učitel, který za rok projel 3 lekce... Myslím, že jsem se tehdy za ty 4 roky dostal do úrovně, že bych horko těžko odmaturoval.
Na VŠ jsem měl angličtinu 1 rok, 2 roky jsem dělal němčinu. V té době jsem ji uměl 2x líp jak AJ.
Pak jsem AJ 6 let neviděl.
V roce 2000 jsem nastoupil do práce, kde AJ zatím nebyla potřeba. Časy se ale změnily. V roce 2003 mi byla nabídnuta účast na jednáních Evropské Unie v Bruselu. Podmínkou byla samozřejmě angličtina, do 2 let povinnost složit mezinárodní zkoušku úrovně 4 - 5, tj. CAE nebo CPE.
Zpočátku jako samouk, postupně za účasti na intenzivních kurzech a při občasném pobytu v zahraničí (ne studijně, vše vesměs pracovní jednání), měl jsem i pár soukromých lekcí od native English speakera, jsem se za ty 2 roky skutečně dopracoval k tomu, že jsem složil CAE. Na něco málo přes 60%, což byla hranice pro "grade C", ale složil. Bylo to v roce 2005, to mi bylo 32 let. Kdybych nesložil, tak nade mnou visela hrozba výpovědi.
Takže já jsem se naučil pořádně až v dospělosti. Pomohly mě ale základy ze SŠ, pamatoval jsem si asoň tu gramatiku. Tu jsem měl jako jedinou u zkoušky na 95%.
Aktivně ji využívám, cca 8x za rok jezdím na jednání Evropské Komise ohledně zemědělských kontaminantů v potravinách a dost mě to naplňuje. Je to něco navíc a člověk má pak patřičný rozhled.
Tom
Ahoj,
Katko,jsem na tom podobně.Tedy ve škole i na VŠ jsem dělala fráninu,základy dám do kupy,ale nepoužívám jí a hodně jsem už zapoměla.Není pravda že ti,co mají hudební sluch se učí lépe.Hraji na tři nástroje a jazyky se učím velmi těžce,stále si to musím opakovat,brzy se mi to vykouří z hlavy.Popravdě,taky při své profesi nemám motivaci,nepotřebuji to.
Můj muž se začal učit angličtinu ve svých 25 letech poprvé.Chce to ale fakt hodně pevnou vůil.Je hodně trpělivý a cílevědomyý,takže v tu dobu poslouchal opravdu jen BBC,vše si překládal,co měl na PC a to slovo od slova,mě by to nebavilo.Říká / a to potvrzuje i moje sestra učitelka jazyků/,že to chce fakt dělat denně,stačí třeba 20 minut,ale nevynechat a hlavně mít velkou slovní zásobu.Manžel pak žačal dojíždět do jazykovky,dnes mu studium umožňuje zaměstnavatel.Jak už jsem ale psala,denně jazykem komunikuje na pracovišti a to je myslím to nejlepší,učit se chce a potřebuje.
Osobně mi to vadí taky,ale prostě na to nemám nyní čas a ke své práci vidím plno jiného studia,co bych potřebovala.Jedinou motivací jsou dovolené.
S manželem o tomhle tématu vedeme sem tam debaty,on tvrdí,že jazyk se naučí každý,já tvrdím,že ne,že i na to musí být nějaké ty vlohy.Sama u sebe vidím,jak jsem v tom těžkopádná.