autoškola

Ahoj holky a Tome,tak taky trošku přispěju.Byla jsem holka z města, byla jsem zvykla že se všude dostanu autobusem i s kočarkem.Ale po pár letech bydlení jsme zvolili se z města odstěhovat a jít na vesnici.Kde nebylo vubec nic a vše bylo nutné jet autem.Dost jsem se tomu bránila,bála jsem se že to nezvládnu.Ale manžel stále jezdil za praci a byl cely den pryč a jezdil domu až večer.Přišla doba kdy maléj musel nastoupit do školky a mě nezbylo jak si udělat řidičak.Byla jsem už podruhé těhotna ve vysokem stadiu.Manžel mě přemluvil at to alespon skusím.Přihlásila jsem se do autoškoly na malém městě.Ale po nějaké době mi došlo že mě defakto nic nevisvětlili a nic nenaučili.A tak manžel našel autoškolu v Praze kde mi to domluvil.Nastoupil jsem tedy na přestup do Prahy.V Praze to bylo užasne vše ukazali a byli velice ohleduplni a vždy když jsem něco nechápala tak mi instruktor předvedl.Naučil mne vše a to tak dobře že jsem uspěla napoprve a řidičák udělala.Ještě dodám že jsem měla zavěrečne skoušky stanoveny na 17 březen před osmi lety.No termin skoušek jsem nestihla.Volala jsem do autoškoly že jsem v porodnici a narodil jse mi druhý syn.Skoušky mi odložili o 14 dni.Potom jsem bez problemu jela ke skouškam s manželem a dvoumi dětmi a s miminkem v náruči.Instruktor byl vedouci autoškoly a seděl vedle mě když inspektor řekl at nastoupim a zadal mi trasu kterou jsem znala.Po zavěrečne jizdě mi podepsal papiry k vyřizeni řidičaku a manželovi popřal štěstí a řekl at mi koupí velký bezpečný vuz.Po vydani řidičaku ktere trvalo 30 dni.Mi manžel nabidl at řídím ale po cestě domu jsem toho vyslechla tolik že jsem ho poprosila abych mohla jezdit sama.Od té doby jsem jezdila sama vždy jen par kylometru do školky s klukem.Věděla jsem že takhle se musim spolehnout jen sama na sebe a tak mi to vyhovovalo.Dnes po osmi letech jezdim v pohodě i s velkym 9 mistnym tranzitem.A mame 6 děti a jezdim jak snimi tak i sama.Křížem krážem po celé republice i do Bulharska jsem řidila.Neboj se a jdi do toho a musíš jen prostě jezdit,jezdit a jezdit.Držím palečky Denisa

Já si dělala řidičák ve třiceti. Připadala jsem si při těch jízdách hrozně natvrdlá, trvalo mi, než jsem byla schopná stíhat všechny úkony zároveň a ještě sledovat provoz (autoškolu jsem dělala v Praze). Ale zvládla jsem to. Pak jsem pár let nejezdila, a když jsem znovu začala a měla už i svoje auto, tak jsem si zaplatila pár kondičních jízd se svým učitelem z autoškoly, který mě učil tenkrát řídit. Ten mi vysvětlil i nastavení těch čudlíků v autě, jak se bere benzín atd. A pak jsem prostě jezdila a to vyježdění nějakou dobu trvá. Dřevákovi jako já určitě víc než rok. Také jsem měla několik tras, které jsem "uměla", a pak jsem postupně přidávala další a další. Parkování byl další oříšek, ale taky už je to lepší. Na začátku jsem se jednou tak dlouho marně snažila zaparkovat, že zastavil kolemjedoucí muž, který se už se na to nemohl dívat, vystoupil z auta, se slovy "podrž mi to, já ti to zaparkuju" mi podal cigaretu, kterou právě kouřil, a auto mi zaparkoval.
A teď už jezdím jako drak se třema dětma, po Praze už zabloudím jen občas, zaparkuju, už jsem odřídila i trasu do Tater. A řízení mě baví, ráda si zazpívám s rádiem nebo CD, užívám si cestu krajinou, když je hezké okolí. Takže nikdy není pozdě začít, jdi to toho. Ale počítej s tím, že pokud nejsi génius, tak si prostě někdy budeš připadat jako blbec :-)