Skip to main content

Hysterická scéna - co dělat?

Obrázek uživatele Peri

Ahoj všem, jdu se sem trochu vypsat, protože co dneska Davídek předvedl, to mě naprosto vyčerpalo. Šli jsme ráno s klukama nakoupit a při zpáteční cestě si Davídek všiml ve výloze autíček. Výloha patřila vietnamskému obchodu a autíček bylo asi 8 za 69,- Kč. Já zásádně u vietnamců nekupuji žádné hračky ani oblečení nebo boty pro děti. Nic proti nim nemám, ale prostě kvalita těch výrobků je často pochybná, tak to nechci riskovat. Kromě toho mají kluci aut dost, takže varianta "koupit" nepřipadala v úvahu. V klidu jsem Davídkovi řekla, že je nekoupíme a jdeme domů, že si budeme hrát a tak. On ale začal plakat. Postupně se rozplakával čím dál tím víc, nakonec řval a ječel tak, že to snad muselo být slyšet na druhém konci Prahy. Já jsem se fakt snažila být pořád v klidu, mluvit na něj klidně, vysvětlovat a tak. Po asi 20 minutách řevu jsem už myslela, že se zblázním. On ječel, prohýbal se, válel se po zemi, když jsem se ho snažila obejmout a uklidnit, tak kopal mě a máchal ručičkama. Když jsem mu jednu plácla přes zadek (co někdy pomáhá), tak nic, řval dál. Nakonec jsem ho musela popadnout a donést domů. V domě řval jak když ho na nože berou, ve výtahu se válel a kopal. Nakonec jsem o zavřela do koupelny a uklidnil se až, když jsem ho postavila do vany a vzala do ruky sprchu. Neudělala bych to, protože by se pak bál do vany a bůhvíco bych mu způsobila, ale pomohlo to. Nakonec vzlykal ještě asi 20 minut u mě v náruči. Teď už je dobrý. Za to já nejsem. Fakt nevím, co jsem měla dělat. Nevím, co mám dělat příště. Opravdu jsem se snažila zůstat v klidu, kdybych věděla, co dělat, určitě bych byla schopná to dělat, ale já fakt nevím. Máte někdo kontakt na nějakého dětského psychologa? Asi ne kvůli Davčovi, jsou mu dva roky, ale aby poradil nám, co s ním, jak tomu předcházet, co dělat a tak. Ach jo. To zase budu mít příště adrenalin, než půjdeme ven. Peri

Ahoj,

Obrázek uživatele LadaVac

taky u nás byly hysteráky a to ve vlnách až tak do 4 let.
Určitě si reagovala dobře,hlavně vydržet a nepodlehnout dítěti,to už pak není cesta zpátky.U nás jsme praktikovali i tu studenou vodu,teda né sprchu,ale opláchla jsem malé obličej a zabíralo to.
Jinak já tohle moc nedávala,tak jsem raděj odcházela a nechala dítě vztekat se samotné.
Znám sice zmiňovanou Prekopovou,ale objetí u nás vyvolávalo v dceři ještě větší agresi,takže to nemělo vůbec cenu a na objetí došlo vždy až po afektu,až byla schopná to přijmout.
Jednou jsme byli ohledně dětí u psychologa a bylo to moc příjemné setkání.Po hodině pozorování nám řekl to,co jsme tušili,že malá se prostě neumí mazlit,neví,jak si říct o lásku a tohle je její způsob a taky je v tom žárlení na bráchu,který je naopak velký mazlík a stále i dodnes se se mmnou chodí mazlit sám od sebe.Takže nám poradil opačný přístup.Když přijdu k dětem,jdu první za dcerou,syn mě stejně okamžitě vyhledá sám a přitulí se.Hodně to pomohlo,jít jí v těch citech naproti a hodně se vztekání upravilo k lepšímu.
Co se týče kupování hraček dětem jsme od 4 let zavedli pokladničky,kdy si sami hospodaří.Velice rychle pochopili- má dáti ,dal.Nezají přesně ještě hodnotu,ale přestalo tím takové to,proč to nemůžeme koupit,máš přeci penízky v pěněžence.Takže když jdeme třeba na pouť,řeknu jim,že dvě atrakce jim zaplatím já,jednu si platí sami a to je najednou rozhodování,jak nejlépe to investovat.:)Do té doby by vymetli vše,bez ohledu ,co to stojí.

Zuzko

můžu Tě ubezpečit, že to malá okouká :D Alespoň u nás to tak je u 15m dcery. Hysteráky jako takové ne, zatím, ale rychle se naučila bouchat a prosazovat si svoje agresí, přesně to, co vidí od sourozenců. Jako první slovo uměla HAF a druhé AU :D Takže když odkoukala tohle, nedělám si iluze u toho ostatního :)

Zuldo

nestraš, že to bude trvat až do čtyř, to mě asi hrcne....doufám, že to neokouká i ta druhá, to by mě asi fakt už odvezli...:-)) Každopádně díky za vaše reakce, je fajn vědět, že to není jen u nás:-)) Zuzka

-

Dcera mívala hysteráky často, od dvou do 3 let snad denně, teď jí budou 4 a už je to vyjímečné. Do obchodů je beru od mala, dokud nechodili do školky, nakupovali se mnou téměř denně a vztekání kvůli tomu, že něco nekoupím, neznám. Nechají si to vysvětlit. Ale běda, když někdo otevře první dveře. To je její výsada :) Všichni vč. bráchy už to respektujeme. Kolikrát se musím "smát", když kolemjdoucí nepochopí, proč tak malé holčičce nepomůžu s dveřma a běží rychle otevřít...
Ignorace její stav na 100% zhorší, ponižuje jí, a odcházení taky nefunguje - je tvrdá palice, klidně zůstane kde jí nechám. Většinou to neustojí bráška, začne natahovat a přemlouvat mě, abych pro ní šla.
Ale jde o klasické období vzdoru a vztekání, které jednou přejde :)

re

No ja teda neviem, tiez mame doma jedneho hysteraka, my uz vieme ze sa s nim nesmie chodit do hrackarstva a pod, ale obcas sa tomu neda zabranit. Takze uz som nad nim tiez niekolkokrat stala, a cakala kedy ho to prejde, a okoloiduci sa na mna pozerali ako na zrudu, co necha dieta valat sa po chodniku alebo po dlazke v obchode. Ale ked sa mam priznat, ja v takych chvilach musim zhlboka dychat, aby som zostala kludna, a aby som toho maleho teroristu niecim neprastila. Vobec sa neda hovorit o tom, ze ho vtedy bezpodmienecne milujem... Ja ked som na nieco nahnevana, tak to dam svojim detom najavo, nie som predsa robot, ale clovek. A ked som na deti nahodou zla, a nie je to ich vina, tak sa potom ospravedlnim a snazim sa im to vysvetlit a je mi to luto, ale naozaj nechapem ako moze niekto bezpodmienecne milovat decko co zacne hystericky jacat lebo chce kupit auticko. Martina

Je mi to velmi nepříjemné se

Je mi to velmi nepříjemné se k tomu vracet,ale ještě si dovolím reagovat na paní Kacku 2469 a její odkaz na video a paní katyvypl.

Video je dokument o uznávané, mezinárodně proslavené psycholožce a její patentované metodě - nikoli nějaké teorii. Bohužel dokument začíná scénou s autistickým dítětem a než se o mnoho minut dál dozvíme podrobnosti, vidíme řadu záběrů na dítě, na kterém leží matka. Chlapec je starší (tak 8 let) a je to autista a díky této metodě je nyní schopen navázat s rodiči oční i fyzický kontakt, čehož dřív nebyl vůbec schopen. to je pro rodiče autistů prý velmi zničující, že na sebe jejich dítě nenechá sáhnout a nedívá se jim do očí. Psycholožka - dr. Prekopová je pochopitelně přítomná, jako ostatně téměř v každém záběru v dokumentu a tu matku vede a divákovi to vysvětluje. Jak to souvisí s původním dotazem nechápu. že by to bylo jen pro děti alkoholiků apod je nesmysl, to je z dokumentu jasné taky.

Ve své odpovědi jsem uvedla, že pokud bych měla problémy se vztekem dětí, obrátila bych se na vyškolené psychology, kteří prošli školou Prekopové.

Sama jsem uvedla, jak tuto metodu provádím já, viz můj první komentář (v dokumentu o tom kráce Dr. Prekopová mluví v cca 31. minutě). O zalehávání 2letého dítěte pochopopitelně nejde, proč to paní Kacka2469 v souvislosti s 2letými děmi zmnínila, nevím.

Sama Dr. Prekopová v dokumenu, ale hlavně ve svých knihách uvádí, v čem je problém, když vztekající se dítě pošlete pryč, nebo odejdete pryč vy. nemám už chuť to vysvětlovat podrobně, ale stručně řečeno, pokud dítě v takové chvíli opustíte, nenecháte ho, aby poznalo, že ho milujete i s jeho problémy, špatnostmi, když zlobí apod. ale dítě potřebuje prožít lásku bezpodmínečnou, a to právě od své matky především. To je celé, o to jde, nenechat dítě svému vzteku napospas, ale v tom vzteku mu pomoci, aby se vyvztekalo u vás a s vámi pak prožilo i to opadnutí vzteku, prostě všechno až do uvolnění a obnovení lásky.

Marion,

díky za tipy:-)) u nás ignorace nepomáhá, řve ještě víc, ale stejně to často praktikuji, protože mi to přijde logický a nic jinýho stejně nemám...:-/
Katko, já jsem místy taky jako ta "mina" ale spíš u té druhé a nebo když to není tato definitivní hysterie, u té se to úplně míjí účinkem, fyzické tresty na ni nefungují (ona je dost tvrďák, bych ji asi musela zlomit ruku, aby si toho všimla) a řvaní taky nic, protože na mě začne hulákat mami nemluv tak a mami nezlob se a tak, což bych sice hrozně ráda, ale ona jede dál....prozatím i přijde, že se musí asi chvilku vyřvat než odejde to nejhorší a pak se časem dá "ukecat" ne, že bych jí něco slibovala nebo tak něco, ale začneme se o něčem bavit a to se časem chytne, ale ta doba než se chytne bývá i dost dlouhá...:-( Tak kdyby vás ještě něco napadlo, budu ráda:-)) Zuzka

Taky jsem čekala, kdo první

Obrázek uživatele katyvypl

Taky jsem čekala, kdo první tady zmíní p. Prekopovou a její metodu "pevného objetí". Nedávno jsem na toto téma diskutovala s kamarádkou, která byla na její celodenní přednášce. Pevné objetí je prý určeno dětem (a to především starším), které neměli možnost vyrůstat v milující rodině, dětem, které vyrostli s rodiči alkoholiky, tyrany apod. Jelikož tyto děti neví a nevěří, že jsou milovány, je jim to takto dokazováno a nahrazováno mnohem větší (a silnější) verzí. Pro mě je to nemyslitelná "akce", nicméně - bavíme se zde o našich malých a především námi milujících dětí, takže p. Prekopovou snad můžeme nechat být i s jejími teoriemi... :-)

Ať si každý udělá názor

Ať si každý udělá názor sám.Stačí jen pár minut. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/410235100021005-mamo-tato-obejmi-me/ .Žádnou psycholožku sem u toho neviděla a je mi úplně jedno jestli to je vhodné pro autisty nebo jen pro zdravé děti,to by snad měla vědět p.Prekopová,pro koho to je vhodné.Je to její odpovědnost.

metoda pevného objetí

Já věděla, že se ozve někdo: neznám tu metodu pevného objetí, nic jsem nečetla, ale viděla jsem video a bylo tam nějaké zaléhávání a to je na žalobu.. ach jo. pokud o tom nic nevíte, prosím raději o tom nic nepište! dostáváte se na úroveň těch kolemjdoucích a vykřikujících "tady se vám válí dítě, vy ho nepochováte, jistě jste mu ublížila, jste špatná matka, zasloužíte vězení.." mě tohle neskutečným způsobem štve (ať ty chytráci na ulici, tak i ti, co dokážou něco odsoudit bez elementárních znalostí problematiky).

K věci - ta metoda byla primárně určena na pomoc (nikoli vyléčení) autistů. U dětí se vztekem se postupuje trochu jinak a v případech, které tady paní s nickem KAcka 2469 popisuje, tj. zalehávání, to je extrém a týká se jen určitých případů, pochopitelně. U malých dětí nikdy! A praktikuje se VŽDY za asistence nebo s pomocí psychologa! Sama píšu, je to metoda kontroverzní, nicméně dá se v ní najít spousta užitečného. Já jsem toho příkladem a své děti opravdu netýrám!!!!!

Je mi líto, že mé dobře míněné doporučení paní s nickem Kacka 2469 a V. Mrázková takovým způsobem znehodnotily a pošpinily poukazováním na týrání (a zároveň přiznaly, že se v té problematce neorientují), to nejsem schopná pochopit, myslela jsem, že k odsouzení by to chtělo alespoň minimum o tom znát.

takove hysteraky mame skoro

takove hysteraky mame skoro denne, ale ja jsem dusledna (mj. jsem dostala od ostatnich kolemjdoucich nekolikrat "cocku" co to jsem za matku, ze necham dite valet po zemi a plakat nebo ho ignoruji a ono jde za mnou treba 20metru), tzn. ze vysvetlim proc napr. uz musime domu, ze jdeme delat obed a pak musime spat, protoze odpoledne jdeme pryc. Vetsinou pak nabidnu alternativu napr. pujdeme vchodem nebo garazi? a kdyz nic, tak sbalim hracky a s druhym dvojcetem odchazi. Ten prvni vetsinou zacne rvat, pak se valet a ja jdu. On se po chvili prida, sice s revem, ale jde, takze ja ignoruji. Taky samozrejme nekdy nevydrzim a zacnu taky rvat, obcas jsem i placla, ale to je pak jeste horsi, tak se snazim nervat (nekdy jde tezko:-):-) ) ale vim od kamaradky, ze kdyby nechala sve dite takto lezet, tak nepujde a bude tam lezet jeste treba za hodinu...na kazde dite plati neco jineho. Ale ja rozhodne nekupuji ani neustupuji jen proto, aby dite nervalo nebo aby se na mne ostatni nedivali jako na spatnou matku. Myslim, ze ses zachovala spravne v dane situaci. Jinak kdyz ctu posl. clanek, ze nekdo dite zalehava no tak to snad ani neni treba komentovat. Na to staci zdravy selsky rozum, kt. mi rika, ze to je kravina....a tuto metoodu bych nepouzivala. Nikdy jsem si tedy o ni nic neprecetla, ale pokud nekolik hodin branim diteti v pohybu, tak to je tyrani nebo ne?

Já když mi řekla moje dr,že

Já když mi řekla moje dr,že by jsme mohli zkusit pevné obětí dle Prekopové tak sem si představavovala úplně něco jiného než sem pak sledovala na jejím videu.To nebyla terapie,ale týrání.Málokdo ví,že radí zaléhávat dítě i několik hodin i kdyby se mělo pomočit.Byla na ní podána žaloba.To bych svému dítěti nikdy neudělala.

Každé dítě je jiné

Jasně, je to tak - každé dítě je jiné. Já tomu u mamky taky nevěřila, že odejde. U táty jsem věděla, že jo, takže jsem se chovala jinak:-)

u nás také nepozornost

u nás také nepozornost nepomáhá, já byla stejná, jak říkali rodiče. nevím, jestli je to tím, že nevěří, že bych je někde nechala nebo se prostě nebojí, ale mám to vyzkoušené a nezájem a odcházení u nás nepomáhá..

Po přečtení příspěvku a

Obrázek uživatele katyvypl

Po přečtení příspěvku a hlavně komentářů musím říct, že vás všechny nesmírně obdivuji - já nemám trpělivost a jsem jako nášlapná mina s nervami nadranc. Vydržela bych 5 minut a to maximálně, pak bych začala řvát - rozhodně víc než dítko a ruka by už ukazovala jasné výhrůžné gesto, že za pár vteřin bude sec mazec. Mám pocit, že u nás ani nic jiného nezabírá. Mám pocit, že děti potřebují vědět, že i když je rodič nade vše miluje, musí k nim chovat respekt a úctu a tohle si nesmí dovolit.
Můj nejstarší syn byl v tomhle měru úžasný, mohli jsme jít do hračkářství, vše si prohlédnout a odejít bez jediné hračky a bez jediné slzy v oku, stačilo říct, že nemám penízky a on to chápal. U dvojčat, hlavně tedy u jednoho z kluků, je to katastrofa - projedeme v hypermarketu kolem úseku s hračkami a je oheň na střeše. Většinou začne natahovat a poté "umírat" - spadne mu hlava a ochabne celé tělo, takže vypadává z vozíku, kde sedí apod. A to je chvíle, kdy pomůže jen můj zvýšený hlas a vztyčený ukazováček. Jsem stoprocentně přesvědčená, že kdybych ho nechala ležet třeba na zemi, ležel by s obličejem zabořeným do podlahy třeba hodinu a bylo by mu úplně fuk, zda tam jsme nebo zda je tam úplně sám (nějak má pocit, že ho prostě nikde samotného nikdy nenechám, za což jsem ráda, ale v tomto případě se to mijí tím pádem účinkem) :-) Katka

Skákání

Skákání je na odcházení poněkud problematické, to je pravda:-). Zkusila jste jí "nevnímat"? Prostě ji v nejhorším "táhnout" na noze a tvářit se, jakoby nic (vím, že je to teď asi absurdní představa). Nebo prostě dělat, co potřebuji - vybrat schránku, vyřídit SMS, popovídat si s druhou, srovnat zboží v tašce? Prostě něco, aby neměla pocit, že vás má omotanou kolem prstu.

Rozhodně ale nemám na toto patent, vychází to ze zkušeností, ale zdaleka to nemusí fungovat na všechny děti. I sama si pamatuju rozdíl mezi tátou a mámou. Máma je plachá, nechá si vše líbit, takže ona se mi snažila taky nevyhovět, ale vyměkla dřív a špatně to nesla. Takže tam jsem věděla, že to zabere.

Táta mě prostě nechal ležet na zastávce nebo v obchodě a šel platit, nechal řvoucí viset na prolézačce (kam jsem po upozorněních, že je vysoká, stejně vlezla - na zemi písek, takže se nemusel bát, že se přizabiju) a fungovalo to. Přitom to je super táta, brával mě jako ředitel školy na školy v přírodě, chodil se mnou do kroužků (to jen pro demonstraci, protože dle popisu vypadá, jak krkavčí otec:-D).

:-((

Ahojky Peri, taky myslím, že jednání bylo OK. My máme momentálně u jedné holčíčky hodně vzteklé období a nemůžu říct, že by se to na ulici opakovalo méně....hloupý je, že je odvést rychle domů nezvládám, protože ji potřebuju narvat do autosedačky, což u vztekajího dítka fakt nejde, bojovala sem s ní 20min. a pak stejně jela zaplá jen za nohy, ruky prostě vytahovala, fakt na ranu, ta teda u této holčičky nepomáhá a nepomáhí ani ta sprcha, už jsem vyzkoušela 2x a nic, takže dál už nezkouším, akorát je potopa v koupelce a výsledek nulový. S tím odcházením dobrý, ale my se neválíme po zemi, ale skáčem...takže mě odejít nenechá hystericky řve a drží se jak klíště, takže co by pomohlo fakt nevím, ale je to dost unavný a ten vtek jí vydrží klidně i dvě hodiny, tak prozatím doufám, že je to jen nějaké období a že už brzy přejde. Kvůli věcem v obchodě se nevztekají, moc je sebou neberu, takže nemají příležitost, ale ono je to asi úplně jedno jestli jde o věc v obchodě a nebo o to, že ségra otevřela branku od školky jako první....Takže jestli máte radu, tak sem s ní:-)) Přeji pevné nervy a ať je těch záchvatů, co nejmíň:-)) Zuzka

Marion, dobrý :-))))

Obrázek uživatele Vladkax

Marion, dobrý :-))))

Nepozornost

Ehm...já jsem byla uvztekané dítě a vím, že pomáhá nepozornost. Dokonce k tomu existuje i krásné video na youtube (zkusím najít), kde dítě, když má obecenstvo, tak vyvádí, jak kdyby ho vraždili, a když obecenstvo odejde, dítě se zvedne, utře slzy a jde si hrát:-).

Sama vím, že je to nápor na nervy, sama jsem jako pedagog loni zažila takový záchvat, že jsem na pětiletém dítěti ležela celou vahou na zemi a volala o pomoc (ubližoval jinému, rval mu vlasy, takže jsem si ho nemohla nevšímat)...to byl ale extrém.

Chápu, že to nejde vždy (na frekventovaném místě apod.), ale zkuste jít prostě dál a dívat se, jak bude reagovat. Napřed mu říct, že odcházíte, jestli jde taky. A kontrolovat opatrně, aby si nevšiml. Někdy trochu zvýší frekvenci křiku, ale pak se zvedne a jde. Zatím jsem nezažila dítě, které by vyloženě zůstalo ležet, i když maminka opravdu odchází.
Náš táta mě takto nechal ležet i při nástupu do MHD:-D Kolemjdoucí už tedy chtěli volat sociálku, ale já jsem věděla, že on fakt nastoupí beze mě, tak jsem se rychle sbírala, abych to stihla taky:-) Ale není to pro slabé povahy - nesmí vás vyvést z míry zděšení kolemjdoucích a dobré rady od babiček nebo bezdětných:-)

Peri, já myslím, že jsi

Obrázek uživatele KaterinaAd

Peri, já myslím, že jsi jednala naprosto správně.
Když má Marek podobné záchvaty (1,5 roku!!), nechám ho prostě vyválet a vyječet i za cenu špinavého oblečení příp. pohledů kolemjdoucích. Jsem po plastice břicha, takže ho ani nemůžu odnést, prostě čekám, max. ho odstraním z frekventovaného místa. A mluvím a mluvím pořád dokola jako kolovrat. Osvědčilo se mi zavést řeč na něco úplně jiného...ze začátku nevnímá, jen se soustředí na svůj vztek, ale pak se na nějakou otázku chytne a to už máme vyhráno:-).
Metoda pevného objetí - někomu možná funguje, já se s nikým ale prát nechci

já jsem o té metodě objetí

Obrázek uživatele Peri

já jsem o té metodě objetí také slyšela, proto jsem ho také zkusila obejmout a uklidnit, ale pak jsem se asi nechala příliš brzo odradit tím, že on kopal a mlátil kolem sebe i tak. Příště to zkusím vydržet déle. On je takový nahoru dolů, někdy je celé dny úplné zlatíčko a jindy je protiva už od rána. Jinak je děsnej šikula, mluví, je bez plen, vše si umí uklidit, skoro se už oblékne a tak. Filípek je celkově klidnější a takovéhle scény u něj vůbec neznám. Fakt jsem nevěděla, co s ním, to bylo asi to nejhorší.

no na ulici s dvojčatama je

no na ulici s dvojčatama je to těžké, to mě naštěstí nepotkalo. ono je to těžké obecně, když dítě chytne záchvat na ulici a kolem běhá jeho dvojče.. já bych je prostě rychle dorvala domů, nebo na oplocené hřiště apod. ostatně i tady v tom případě pospíchali domů.

A na dítě těžké, velké a bojující jsou fígle - poradí odborník nebo je to popsané v jejích knihách.

Obecně myslím, že je jen minimum záchvatů takových, že potřebují nějaké extra řešení, aby se z toho dítě dostalo, jinak se sice třeba dítě trochu vzteká a pláče, ale jde odvést jeho pozornost jinam, a tak ten záchvat rychle přejde.. toho, že by se nějak moc podobné záchvaty na ulici opakovaly bych se nebála.

asi je to na jiny

asi je to na jiny prispevek,pani doktorky Prekopove si nesmirne vazim,mam od ni knizku,ale s metodou pevneho objeti zasadne nesouhlasim

to objetí funguje s jedním

Obrázek uživatele Vladkax

to objetí funguje s jedním dítětem, ale jak to udělat na ulici, kde musím zajistit bezpečnost toho druhého? A jak to udělat s dítětem,které je tak těžké a silné, že ho "nepřeperu"?
u nás se toto praktkovalo, když byly děti malé, nyní je to nereálné....

metoda pevného objetí

Dobrý den,

pokud byste měla zájem obrátit se na odborníka v obl. dětsk psychologie se zaměřením na vztekání a podobné chování, doporučuji vám vybrat někoho, kdo prošel výukou metody paní Prekopové - metoda pevného objetí

http://www.prekopova-pevneobjeti.cz/TerapeutéTPO/tabid/59/Default.aspx

je to u nás bohužel trochu opovrhovaná a kontroverzní metoda, nicméně pokud věnujete chvíli času prostudování o co se jedná, zjistíte, že je to metoda láskyplná a účinná. Pokud má dítě podobný záchvat vzteku, dle této metody dítě držíte a necháte u sebe v náručí vyvztekat, neposíláte dítě pryč, nekřičíte, nemlátíte, jen klidným hlasem říkáte, proč to tak nejde a že chápete a respektujete, že se dítě zlobí. Já říkám vypláčeme to špatné spolu apod.. dítě se vzteká, snaží se třeba kopat a bouchat, ae to ho nenecháte, držíte ho v náručí. Necháte ho si ten záchvat prožít celý až do uklidnění u vás v náručí nejlépe, v těsném kontaktu. Tím dítě zažije, že se chová nepatřičně, je ovládnuté vztekem, ale není za to trestáno a odháněno maminkou, ale pozná, že maminka ho miluje i vzeklého, nicméně že tato cesta není správná a stejně nikam nevede. No chce to si to pročíst, nejsem schopná to přesně popsat. u nás to jednoznačně zabírá, záchvat mělo každé dítě jeden a jednoznačně nás to k sobě s dětmi přiblížilo. Vždy pak chodili a vyprávěli, jak to ošklivé s maminkou vyplakali. Bude jim 2,5.

Jo a ledovou vodou z hadice na zahradě nebo ve sprše trestám, pokud děti zlobí i přes několik upozornění, obvykle stačí pohrozit, ale už jsem je i zlila. Vany ani vody se nebojí, chodíme i do sauny a chápou rozdíl mezi otužováním a trestem, toho bych se nebála..

Ahoj

Obrázek uživatele Laaja

tak tyhle scény znám a čím jsou starší, tím je to horší. Aspoň poslední dobou, začalo to jejich bezvadné období vzdoru a vše je špatně. Takže já ignoruji. I když se válí venku a vřískají. Odejdu kousek dál a bavím se s druhým dvojčetem. Na válejícího vřískouna nemá cenu mluvit, stejně tě nevnímá. Promluvím si s nimi až když se sklidní. Samozřejmě se scéná snažím předcházet, ale to nejde vždycky. Taková ta klasika odvedení pozornosti k něčemu jinému, slíbení, že koupíme jindy, vysvětlení, že už jsme koupili lízátko a nejsou peníze na auta apod.
Ale je fakt, že už jsem je musela párkrát vzteklé vynést z obchodu a nechat řvát venku. To bylo fakt o nervy :o/

ahoj, taky myslím, že jsi to

Obrázek uživatele Vladkax

ahoj, taky myslím, že jsi to udělala správně.... nejhorší by bylo, kdy by jsi po té scéně šla ta auta koupit, to by sis pěkně naběhla, příště by vřískal kvůli čemukoliv. Takto máš myslím šanci, že to už nebude opakovat, popř ne mockrát. Přeji pevné nervy :-)

ahoj, nase 20 mesicni

ahoj, nase 20 mesicni holcicka ma desny hysteraky,protoze chodime kvuli jinym vecem k psycholozce,tak jsem se ji na to zeptala. Rikala,ze ma malou pubertu a laskavym zpusobem ji mame nastavit hranice. Myslim,ze jsi to udelala spravne, detem se nesmi ustupovat,ale nekdy je to na zblazneni. Mame par prohybacich a valecich scen za sebou, bojim se jich jak cert krize. Vypozorovala jsem,ze je lehce unavitelna a vic se vzteka,kdyz je unavena,takze se tomu snazime predchazet,ze treba chodime ven jen dopoledne. Asi ti moc neporadim,sama se v tom placam,ale podle rady ji ,klidnym tonem rikam proc to tak nebude,ze se muze vyplakat, necham ji se vyvztekat, na zadek ji ted uz nedavam, bylo to jeste horsi. Tak se drz, bude lip :-)