Skip to main content

Babička v nemocnici

Posted in

Ahoj,
ani nevím, jestli se jdu zeptat, ono asi není na co, možná se potřebuju vypsat, mám toho plnou hlavu.. třeba se najde někdo, kdo má zkušenost podobnou.
Mám babičku s lehčí cukrovkou, kardiostimulátorem, po infarktu (asi před 8mi lety?), je jí 84. V létě měla střevní problémy (neprůchodnost), operace, zvládla to skvěle, až jsem se divila. Před cca 3 týdny si začala stěžovat na lehce oteklé nohy, když jí táta přemlouval, ať zajde k lékaři, říkala, že se to lepší... kdybych věděla :(
Minulý týden v pondělí šla na vyšetření, řekli jí, že je zavodněná a je to asi od srdce, poslali jí na vyšetření do Krče. Táta jí tam odvezl minulou středu, došla od auta sama, komunikovala normálně, byla v pohodě. Ve čtvrtek vyšetření, v pátek (myslím) nasadili léky na odvodnění, ale museli jí dávat medikamenty, říkám tomu oblbováky, protože jim chtěla vylézat z postele a jít pryč, rvala si z ruky tu hadičku atd. Tátovi v pátek řekli, že se uvidí po víkendu, kdy by mohla jít domů atd.
V pondělí jsem za ní přijela, nekomunikovala, jen ležela a dost těžce dýchala - tohle jsem naprosto nečekala a vyděšená šla za sestrou, co se děje. Prý je to těma oblbovákama a víc řekne Dr. Táta jí volal, prý o víkendu nastalo brutální zhoršení - asi to odvodňování zapříčinilo zhoršení demence atd. má slabé srdce, je v jiném prostředí atd. Byl tam včera, neřekla mu ani jedno slovo, jen slabě stiskla ruku. Myslel si, že jí dali zase na noc oblbovák. Dneska jsem tam byla dopoledne a to samé, reaguje trochu na pohlazení, trochu se usmála, když jsem jí dala pusu na čelo, dokonce se na mě podívala.
Prý už nemá utišující léky cca 4 dny, tohle je prý stav, který s největší pravděpodobností zůstane. Táta kontroloval nohy, prý jsou nateklé cca stejně, jako když jí do nemocnice přivezl - takže je to asi tam, kde bylo s tím, že už nemluví, nehýbe se... a já se ptám, jak je možný, že během týdne je babička pomalu na umření, to je normální? Začínám si vyčítat, že do tý nemocnice šla, nebo že tam nešla dřív, co se ale mělo dělat a hlavně, co teď. Táta říkal doktorce, že to nechápe, že se bojí ráno zapnout mobil, aby na něj nečekala zpráva. Řekla mu, že se to prostě stát může. Nechápu to a jsem zoufalá, pokaždé, když odtamtud jedu, ptám se, jestli něco nemohli zanedbat, jestli jí můžem nějak pomoct a co dál... nesetkal se někdo s něčím podobným? Opravdu už není šance, že se to zlepší?:(( Omlouvám se, muselo to ze mě ven, pokouším se hledat něco na internetu, ale vlastně ani nevím co. Achjo

zuzi,

Obrázek uživatele Janact

myslím, že nic nezanedbali - kamarádce takhle umřela babička loni, ve věku 82let. A to šla do nemocnice jen se zlomenou klíční kostí - do týdne tam zemřela :-(
Kolikrát mi přijde jak takto starý člověk ulehne, těžko se mu už "vstává"...

Tim samozřejmě nechci říct, že se babička neuzdraví :-)

Vím, čím jste si prošli s neteří, proto Vám moc držím palce, ať je babička brzy fit.... !
Tím, že k ní budeš chodit, číst jí uděláš jen a jen dobře - věřím, že i když moc nereaguje vnímá Vás :-)

J.

Díky moc všem za povzbuzení..

Díky moc všem za povzbuzení.. Táta by měl před obědem do nemocnice volat, odpoledne se tam stavovat. Bohužel na dnešek nemám hlídání, snad pojedu zítra.
Babička má 84, je to fakt krásnej věk, kdyby neměla kardiostimulátor, bůh ví, jak by to teď bylo. Jen mi nejde do hlavy to, že tam šla jen na vyšetření a to odvodnění a během týdne je to takhle. Jistě, musíme se s tím smířit, ale o to hůř, že to nikdo nečekal.
Vladi četla jsem v topicu na dvojkách o tvé mamce, připomělo mi to náš příběh s neteří, sestra byla též u toho, ještě jsme se o té chvíli kdy umírala nebavili, ale taky si myslím, že je ráda, že byla do poslední chvilky s ní.
Má druhá babička umřela na podzim, byla doma, snad se netrápila :( v květnu neteř a před rokem na podzim děda, takže už to fakt nějak přestávám chápat, prostě souhra blbých náhod.
Pavlo díky za "odkazy" koukala jsem sběžně na internetu, nevím jak to multiorgánové selhávání - dr. nám říkala slabé srdce a v tom důsledku zhoršení mozkové činnosti, tak to už se asi tak dá brát. Teď je na interně, prý až se doléčí (nevím, co si pod tím představit) bude se diskutovat o dalším postupu (přemístění do léčebny zřejmě).
Což o to, chtěla jsem jí dát ovocnou přesnídávku, babička ale už nechce jíst a prý pije den ode dne méně, dávají jí infuze kvůli tomu. Léky nevím - dr. to tátovi neřekla, nebo se neptal.
Díky moc všem za podporu, docela mi to pomohlo si to přečíst. I když jsou příběhy často dost smutný, musíme si asi říct, že to je život a koukat dopředu, jinak fakt nevím ..

ještě doplním

Obrázek uživatele niccina

večer jsem nad tím musela trochu přemýšlet a napadly mě mě slova,které stav vaší babičky naprosto vystihují...
říká se tomu multi-orgánové selhávání,prostě umírá stářím...
je mi to moc líto,ikdyž neznám vás ani vaši babičku,bolí to vím,ale buďte stateční,vaše přítomnost babičce pomůže nebo hodně ulehčí odcházení...

Nám babička

zemřela před rokem - stejný průběh. Bylo jí 95 let, byla samostatná (bydlela sama) a pak jednou upadla, rozbila si hlavu. V nemocnici hrozně rychle sešla, utíkala z postele, nepoznávala nikoho, ani vlasního syna. Šlo to hrozně rychle. Krátce předtím, než zemřela, byli jsme u ní na návštěvě a vzali s sebou 2-letého syna. Měli jsme trošku strach, co to s ní udělá - hodně jí to rozrušilo, ale okamžitě ho poznala a byla šťastná. Myslím, že jakákoliv vaše přítomnost (ať už tichá či s nějakou aktivitou) je skvělá. Nikdo neví, co takový člověk vnímá a prožívá. Neměl by být sám v cizím prostředí.
Myslíme na vás.

Ahojky. JE mi to moc líto a

Ahojky. JE mi to moc líto a naprosto chápu tvoje pocity. Z praxe mohu říct jedině, to že v tomto věku, se nikdy neví co bude. V nemocnici určirě udělali vše, co považovali za dobré, ale nemohou vědět, jak na tom přesně organismus je (mozek, cévy, srdce atd). I když bychom si to všichni přáli, lékaři nejsou všemocní a čas nezastaví. Je to fakt moc smutné. Zkuste "neřešit, proč a nač a co se stalo", ale zkuste se zaměřit na to, jak babičce, zpříjemnit život. Choďte za ní na návštěvu, přineste jí fotky, obrázky od vnoučat, vyprávějte jí, přineste jí jídlo pití co má rád(a co může jíst), čtěte jí, co třeba četla sama. Nevím jaké léky dostává, ale u některých oblbováků ještě chvíli trvá než odeznmí účinek (i když už je člověk nedostává), ale to záleží na typu léku. Nevím, jestli je to i váš případ. Držte se. Je to těžké . starla jsem se 2 měsíce o babičku s těžkou demencí, poté byla v do,ově důchodců. Rok jsem za ní chodila, po každé návštěve jsem brečela (nikdo jiný za ní nechodl neunesli to). Zemřela když jsem byla v 4 měsíci s holkama, už se nedočkala pravnoučat.

Zuzi, mě takovým způsobem

Obrázek uživatele Vladkax

Zuzi, mě takovým způsobem umřela mamka. odvezli jsme ji do nemocnice v pátek, ve středu umřela. rapidně se její stav zhoršoval, vlastně naposledy s námi komunikovala v sobotu (možná v neděli) ale tam to bylo trochu jiné, měla poslední stadium rakoviny, byla pod morfiem. S bráchou jsme se u ní přes den střídali, jen tak vedle ní seděli, drželi ji za ruku a "povídali jí". myslím si, že to do poslední chvíle slyšela. My jsme chtěli být u jejího posledního vydechnutí, takže jsme byli se sestrama domluvení, že když se jim někdy v noci zdálo že se blíží konec, tak nás zavolají. A taky to tak bylo. Jsem za to hrozně ráda.
Netvrdím, že to u vás znamená konec, jen píši, že to bylo hodně podobné a že že případným četním knížky nebo jen tak "povídáním" nic nepokazíš... přeji aby to mělo šťastný konec....

Ahoj, je mi to moc líto.

Obrázek uživatele Halinka

Ahoj, je mi to moc líto. Bohužel neporadím. Moje babička umřela na podzim - v létě jsem u ní několik týdnů byla s kloučkama a byla úplně v pohodě - na 80 let fakt super. Pak najednou dostala horečky, dlouho nechtěla k doktorovi, no nakonec toho bylo víc - začala otékat (taky jí museli odvodňovat), zánět ledvin, minimální průchodnost močáku, perforace střev, taky upadla a zlomila si něco v rameni ... Nebudu se podrobně rozepisovat, vypadalo to blbě, několik operací, ale babička vše zvládla a pomalu se zlepšovala a zlepšovala. Nakonec byla tak dobrá, že jí pustily domů. Babička byla sbalená, oblečená, její postel už byla převlečená, ještě volala mojí tetě, že za chvilku už jí povezou sanitou k ní. Najednou se začala modlit, upadla do bezvědomí a během 3 dnů umřela :((((( Údajně mrtvička.
Asi jak píše Pavla - starý, oslabený člověk a už se to jen sype :(
Halka

Je to těžké, takhle vidět

Je to těžké, takhle vidět člověka, který vypadal před pár dny "zdravě". Myslím, že Pavla to vystihla všechno ve svém příspěvku. Mám také babičku, které je 85 let, tak vím. Také takto občas skončí v nemocnici (na kardiu) a nikdy se nedá předpokládat jak dopadne. Poslední dobu to snáší také čím dál hůře, každá návštěva v nemocnici a zestárne pomalu o dalších 10 let. Otoky nohou a zavodnění u takto starých a nemocných lidí bývají následkem srdečního selhávání!! Srdce a oběhový systém už vyléčit nelze a můžou mu lékama jenom ulehčit. V tomto vysokém a krásném věku to ale bohužel občas nestačí. Kdyby babička nešla do nemocnice mohlo jí třeba během chvilky selhat srdce, když šla, návštěva jí mohla pomoci, nebo ne. Je to všechno sázka do loterie. Babičce můžete pomoci, když budete s ní. Nemá si cenu nic vyčítat, nic nestudujte, nic nehledejte, berte všechno tak jak to běží bez velkých očekávání, buďte prostě s ní. Je to těžké takhle to napsat, ale čekat můžete opravdu cokoliv. Bohužel v tomto věku jsou takové komplikace a průběhy běžné a velmi časté. Hodně sil.

Věrko díky moc.. Pavlo

Věrko díky moc..
Pavlo děkuji, mám zvláštní nutkání si o tom hledat informace, možná proto, abych se uklidnila, že ona není jediná, jinak fakt nevím proč. Dnes řekli otci, že dělali rozbor moči a má tam nějakou infekci, že to tomu nepřidá. O mrtvičce nikdo nemluvil, ale ani bych se nedivila, protože takhle brutální zhoršení zdravotního stavu je pro mě nepochopitelné. Prognózy doktorky se shodují s tvými, taky neví, co už nám má říkat, otec volá denně. Ohledně oblbováků jsem se jim nedivila, táta u ní byl první večer a byl boj kvůli postranní zábraně u postele, končilo to tak, že šel za sestrou, babi mu říkala otevři dveře, já budu křičet. Byla trochu agresivní - těžko říct, jestli už v tu dobu se ta demence nezhoršovala, asi jo. Sester je tam pár, práce jak na kostele. Byla jsem naštvaná, protože jsme si mysleli, že jí je dávají pořád, ale jak se ukázalo, už je 4 dny bez nich. To jsem nevěděla a dozvěděla jsem se to až dnes.
Mám starost i o tátu, spí kvůli práci pár hodin denně, do toho nervy ještě tohoto typu.
Já ani vlastně nevím, když jsem u ní, jestli mě vnímá, co by jí "udělalo radost" a tak. Přemýšlela jsem, že bych tam vzala knihu, třeba jí četla nebo nevím...

ahoj

Obrázek uživatele niccina

vím,že tě nepotěším,ale v první řadě drž se.
sehrálo se zde spousta faktorů...velká nemocnost,vysoký věk -ano,84 je krásný věk,ateroskleroza mozku a i změna prostředí...
bohužel,někdy se stává,že nemocný na léčbu nezareaguje,tak jak by měl.viz otoky.Utlumení je takhle v nemocnici běžné,pokud si trhala kanyly a utíkala...
prostě babička byla hodně nemocná,a jak se jedna(další) jedna nemoc,v tomhle věku se začnou další nabalovat a pak už se člověk sype(taky mohla proběhnout nějaká menší mrtvička)
co se týče prognozy,těžko říct...v tomto stavu může být i několik let,taky to může být rychlé...ale moc velké zlepšení bych nečekala...
jestli chcete něco vyhledat na netu,zadejte si termín polymorbidita.
Vím,že tohle není hezké čtení,nepslo se to snadno,ale buďte statečná...
Pavla

Zuzko, bohužel neporadím,

Zuzko, bohužel neporadím, držte se. Věra

kéž by... moc bych vám to

kéž by... moc bych vám to přála..

Děkuji Denčo. Pořád doufám,

Děkuji Denčo. Pořád doufám, říkám si, naděje umírá poslední :/

zuzi, nevím co říci, tečou mi

zuzi, nevím co říci, tečou mi tu slzy.. drž se . denisa