Vložil/a Cenana, 4. Říjen 2011 - 15:37
Posted in
Ahoj holky, cca za měsíc bych měla rodit císařem u Apolináře. Chtěla jsem se zeptat jestli zde některá z Vás rodila a hlavně jaký tam je personál. Jelikož, když jsem tam před 13 lety rodila syna, tak na porodnici byli skvělí, ale při vzpomínce na odd. šestinedělí mi běhá mráz po zádech ještě nyní. Abych věděla na co se mám připravit, protože jak se postarat o puberťáka to umím, ale jak se postarat o mimi, to už jsem za tu dobu samozřejmě zapomněla (natož o dvě najednou), tak jestli jsou sestry ochotné pomoct, nebo předpokládají, že učení z nebe padají. Díky moc za případné zkušennosti. Káča
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Ano, ano :-)
Jak jsem četla zkušenosti holek před pár lety, moc se tam fakt nezměnilo... Ale jak psala Vatema, z profesionálního hlediska je to dobrá volba kvůli dětem a na šestinedělí těch pár dní přežiješ a budeš se těšit domů.
Opravdu i při mém císaři v epidurálu lékaři dost vulgárně (kurva apod.) komentovali operaci, ale musím uznat, že odvedli super práci.
Krmení na střídačku s tím, že jednoho kojíš a druhý má Nutrilon jsem také jeden den musela absolvovat. Naštěstí kluci byli silní a kojení jim šlo (nebyli na kojení slabí jak mi ta sestřička tvrdila!!). Dvojčecí polštář si určitě vem, ušetříš čas a víc si odpočineš. Mlíčko se bude dělat rychleji. Jen to dvojité přebalování a vážení Tě asi brzy odrovná :-). A kojení jsi nezapomněla, vybaví se Ti to.
Můj manžel také dostal sprdunk, že mi nesl kufr den po císaři. Doporučuji nezvat si moc návštěv, opravdu Tě to vyčerpá a bueš celá bolavá. Na chodbě je navíc zima a můžeš prochladnout.
Měla jsem štěstí na spolubydlící, píšeme se doteď, byla to velká pomoc a podpora oproti některým sestřičkám.
A na dětské vizity se opravdu se svlečenými dětmi čeká i 45 minut! Tak se do toho dvojitého svlékání moc aktivně nehrň jako první a dobře ty naháčky zabal. Občas jsem přišla z fuj toalety (to se také nezměnilo) a děti co mi před pěti minutami usnuly byly už svlečený, zvážený, změřený a samozřejmě děsně uřvaný... Holt velká nemocnice a zejm. sestry dávají najevo, že nemají čas. Všichni tři pediatři (doktor a dvě dámy) byli ale super.
Ať máš hezčí vzpomínky než já a hlavně všechno dobře dopadne a jste brzy doma.
Ali..
Ještě ke kojení u Apolináře
Ještě k našemu kojení u Apolináře - když sestřičky viděly, že si je přikládám na střídačku, tak mi samy navrhly, abych to zkusila simultánně, že mi pomohou! Ale já jsem měla asi štěstí na personál. A vezmi si možná dvojčátkový kojící polštář do porodnice. Tam nějaký mají, ale na simultánní kojení nic moc. Chodila jsem kojit do sesterny, kde mi propůjčovaly nějaké křeslo. Také doporučuji nadstandard, pokud nějaký bude - docela jsme o něj bojovali!
ahojky taky jsem dvojčata
ahojky taky jsem dvojčata rodila u Apolináře byla jsem rizikovka staral se o mě primář Calda a doktor Koupský rodila mě dokrotka Klímková,Personál super ta na porodním tak na lůžkovém.Rodila jsem teda přirozeně...domů jsme kvuli velkým komplikacím odcházeli až po měsíci....přesto mě tam sestřičky opravdu hodně podrželi obzvlášt jedna na kterou vzpomínám do dnes a které jsem pak posílala i fota našich dětí jak rostou ,protože mi jedno dvojče znovu vrátili do života když to vzdávalo.... NEBOJ SE APOLINÁŘ JE DOBRÁ VOLBA!!!!!!
Díky moc
Díky moc, za Vaše zkušenosti. Doufám, že na odd.šestinedělí narazím na ochotnou směnu. Jinak jak je vidět se na šestinedělí asi nezměnilo vůbec nic. A kojení si určitě nastuduji, jelikož syna, jsem díky tomu, že jsem měsíc po porodu kvůli horečkám přišla o mléko, nekojila a po třinásti letech si nepamatuji vůbec nic. Ještě jednou díky.
Káča
ahoj, hlásím bezproblémový
ahoj, hlásím bezproblémový porod - až na ty řeči porodníků při císaři - dost tvrdé komentáře toho, co dělají a vidí...a nespokojenost s podporou kojení po porodu, děti odmítli na sále přiložit, i když manžel o to prosil - asi se nechal odbýt, po císaři prý se to nedělá, pak jsem je viděla až za x hodin... Jak tu někdo psal, jak se pracuje správně se stříkačkou při dokrmování, jsem zjistila mnohem později, dcera byla zvyklá, že jí obsah pomalu stříkám do pusy a to bylo špatně.. Co mě stresovalo - byla jsem unavená k smrti, chtěla jsem mít kvůli kojení děti u sebe (měli šílené návrhy, třeba ať kojím jen jednoho a druhého dokrmuji a za tři hoďky je vystřídám..přišla mi to jistá cesta ke ztrátě zájmu o kojení, takže jsem kojila nějak tajně, to byl stres..kvůli ješitnosti sestry s touhle "metodou"), do toho neustále nějaké vizity, takže přerušované koejní a zoufalství..před příchodem dětské jsem musela obě děti vysvléct a čekat a dětská na sebe nechala čekat i půl hoďky a sestry jen krčily rameny, že za to nemůžou, pak vizity pro mne, měření a tak dál, neustálé čekání na někoho se řvoucími dětmi.. Nebýt spolumaminek na pokoji, bylo by to tisíckrát těžší, aspoň pohlídaly děti, když jsem byla ve sprše.. Takže tak..Byla jsem na standardním oddělení, což mělo tu výhodu, že tam nemohly návštěvy jiných maminek - na to bych neměla sílu, ještě při tom "boji" se usmívat na návštěvy, jako že nic.. Byla jsem tak zničená, že jsem zakázala jakékoliv návštěvy kromě manžela.. Nechci Tě vyděsit, jen připravit na eventulené přístup...Zase jsem slyšela, že na nadstandardu je přístup sester lepší, tyhle nebyly špatné, ať nekřivdím, jen stará škola a asi jich bylo málo - pro dvojčecí vyčerpané matky :-)
Ahoj já rodila u Apoliáře
Ahoj
já rodila u Apoliáře staršího syna v r. 2006 a porod super, i když v ještě provizorních podmínkách před rekonstrukcí, na oddělení šestinedělí dobré vzpomínky nemám.
Ležela jsem na P 13, syna jsme po porodu chvíli nemohli najít, přitom tam byl převezený už přede mnou. Manžel dostal sprdnuto od sester, že mi tam asi hodinu po porodu donesl tašku až na pokoj...asi jsem měla sama,návštěvy pouze na studených chodbách.
O podpoře kojení nemohla být řeč. Já ze všech informačních letáčků jen iluzi, jak je to přirozené, samozřejmé a realita fakt jinde. Nepomohl mi nikdo i když jsem se celkem bezradně ptala. Mě se pozdě a špatně spouští mléko ( měla jsem to i napodruhé s dvojčaty) a malý měl žloutenku, tak byl na svícení a když ho přivezli, nikdy nechtěl pít. Nakonec jedna ženská sestra, když mě viděla mi na spuštění několikrát dala oxytocin a víceméně bylo po problému. Do té doby prostě nic, jen přikládejte...
Pokoje po třech. Za dva dny po propuštění z porodnice mi malého znovu hospitalizovali kvůli žloutence a byli jsme dva dny dokonce na čtyráku.
Takže určitě o odpočinku to není a alespoň kontakt na laktační poradkyni bych za sebe doporučila...prostě asi se postarat sama o sebe, bohužel. Ale třeba je to po těch skoro 5 letech už jiné...
A jak už psal někdo přede mnou i já vybrala velkou porodnici, kvůli event . péči o děti, kdyby náhodou...
Přeju, ať je vše v pořádku a vy brzy doma
Rodila jsem tam před 3 týdny...
císařem na porodním sále 1. 36+1 mi praskla doma voda.
Saniťáci neotesanci mě nechali celou cestu jít (i po schodech) u nás v domě a v porodnici do 1.patra a voda ze mě crčela celou cestu a to hodně. Kufr mi nakonec jeden vzal, požádala jsem ho.
SÁL - v pohodě, přijali mě okolo 10 hod. Neměla jsem potřebná vyšetření, tak mi vzali krev, poslali na internu, pořád mě monitorovali a asi třikrát vnitřně vyšetřili + utz. Pak mi Dr. Sosna řekl, že to bude císařem, protože děti jsou v kolizní poloze. Operoval mě nakonec odpol on a Dr. Krejčí. Kluci byli hned venku, jsou od sebe po minutě, zašili mě super bez drenu za 20 min a jizvu mám pěknou. Na sále jsou super sestřičky, jen moc nešel píchnout epidurál, nakonec se zdařilo. Celkově jsem byla moc spokojená. Jen manžel naseděl spoustu hodin na chodbě. Byl se mnou pak na operačním sále, natočil kluky jak je ošetřují a pak mi je donesl. Mě bylo sice blbě a dvakrát jsem při šití skoro omdlela, jinak zážitek máme oba hezký. Jsou tam profíci.
JIP - bohužel nebylo místo na poporodní JIPce, tak jsem byla na gynekologické JIP se staršími dámami s rakovinou a po gyn operacích. Bylo mi dost blbě a dámy byly nakonec dobrá společnost, tak nějak berou život jinak. Péče noční směny byla úžasná a to doslova. Tak lidský přístup jsem dlouho nepoznala!
Denní směna hrůza, absolutní nevšímavost, lidi brali jako maso v masokombinátu. Holt je vše o lidech. Byla jsem ráda, že jsem musela uvolnit místo a brzy mě vypakovali na šestinedělí. Necítila jsem nohu po epidurálu, bolest břicha při každém pohybu, vstávání a chůze byla očistec i s pomocí dvou sester. Děti mi nepřivezli ani ukázat, ale přišla za mnou dětská MUDr. a řekla, jak se kluci mají a rehabilitační sestra a mučila mě cviky s cévkou v močáku a s nohou, kterou jsem absolutně nemohla ovládat...
ŠESTINEDĚLÍ - poprvé jsem děti viděla druhý den v 15hodin (rodila jsem den předtím kolem 16.45!!). Byla jsem na P3. Přijela s nimi sestřička, podepsala jsem papíry a řekla mi, že jsou na Nutrilonu. Byla jsem šíleně naštvaná, o přiložení se ani nezmínila, jen se mě zeptala, zda bych chtěla zkusit kojení. Tak jsem začala malý boj. Mlezivo jsem měla už před porodem a už na JIPce promáčenou košili. Hormony mi startují dobře, s dcerou jsem to měla také tak. Takže jsem si je přiložila sama, dvakrát mi pomohla sestřička z jiné směny, která mi fandila v kojení a měla podobné názory jako já. Zase záleží, na koho natrefíš! Kluci začali pít, mlíko se mi dělalo hodně, takže čtvrtý den jsem absolutně odmítla Nutrilon a dát kluky na noc na sesternu (kde by mi je dokrmili) a kojila jsem ve dne v noci. O půlnoci jsem úplně vynervovaná seděla na chodbě a brečela, nemohla jsem vysílením čtvrtou noc usnout. Musím říct, že jedna sestřička se zachovala super, pokecaly jsme, vzala si kluky na sesternu a slíbila, že je nebudou dokrmovat a jiná dala půlku prášku na spaní. 4 hodiny jsem spala a v 6 ráno mi kluky dovezli zpět. Jak psaly holky, je šíleně stresující, jak tam všechny ty děti brečí, matky s nimi v noci raisují po chodbě (asi aby na pokoji nerušily a všechny tak budí!!), návštěvy na chodbě, když máš bolesti po císaři a zad. Každý den jsem si brala čípek proti bolesti, jinak se to nedalo vydržet.
Vizity, vážení, měření teploty, návštěvy, prostě si tam neodpočineš, s tím počítej!!
Domů jsme odcházeli 37+0 (za 6 dní), kluci jsou oba plně kojeni. Kdybych ale už neměla doma jedno dítě, které jsem dlouho kojila a věděla tedy jak na to, podporu dam z Klubu dvojčat a od nich půjčenou odsávačku vystavenou na nočním stolku, aby sestřičky pochopily, že oba kluky chci plně kojit, šla bych domů minimálně s dokrmem a rovnou na psychiatrii! Brečí tam sice kdekdo, ale já se jediná svěřila sestrám a ty to pak řekly doktorovi, který mě posílal na psychiatrii... Pak jsme si to sice vyjasnili, ale moc příjemné to nebylo. Ale vím, že to myslel dobře, protože sestry mu asi barvitě vylíčily, jak jsem bulela...
Pokud jsi prvorodička, něco si nastuduj a kontaktuj laktační poradkyni. Žádné alternativní metody tam nepoužívají, rovnou flašku s dudlíkem a Nutrilon. I matky monodětí tam často chodí domů částečně na UM a přitom by nemusely. Šokovalo mě, že přednáška o kojení a jak se starat o miminko je v den odchodu z porodnice!! Ty mamči (zejm. prvorodičky) to potřebují vědět hned po porodu!!
Jo a peřiny jsem si převlíkla sama šestý den, protože sestra neměla čas. Ale na požádání mi dala náhradní povlečení...
Dceru jsem rodila 2002 v Podolí a bylo to tam hodně podobné. Záleželo, jaká sestra měla službu. Některé zlaté, jiné prostě příšerné.
Takže asi tak. Kdybys něco ještě chtěla vědět, jsem toho ještě dost plná, byl to fakt zážitek.
Ali..
Bohužel, jako všude záleží na
Bohužel, jako všude záleží na koho narazíš a asi i to, jestli si prvorodička. Já s dvojčaty jsem byla už druhorodička, docela jsem zvládala základní funkce, tak byli na mně fakt hodní, nemůžu se stěžovat. Možná i mezitím prošli nějakým tréningem, protože jsem měla dojem, že se jejich chování zlepšilo. Ty jsi také druhorodička, takže něco zvládneš, něco Ti poradí (něco také ne), ale přeji Ti, ať narazíš na nápomocné doktory a sestřičky. Já za mně ale Apolináře doporučuji - i kvůli technic. vybavení. A určitě nadstandard!!!!
Ahoj, tak v patek to bude
Ahoj, tak v patek to bude presne rok, co jsem tam rodila ja. Dva dny jsem si polezela na rizikovem, tam teda vse uplne super, krasne opravene, vsichni hrozne ochotni a mili, az jsem litovala, ze jsem tam nemohla byt dyl, protoze jsem si prisla jak na dovolene:-). Pak akutne cisar a opet u porodu vse bez problemu, vsichni mili, behalo kolem nas snad patnact lidi. Stejne tak na jipu vse ok. Na oddeleni sestinedeli ale teda nejlepsi vzpominky nemam. Byla jsem na P15, bohuzel jsem si ale dopredu nezamluvila nadstandard a pak mi ho uz odmitli dat, ze se jim to pry na tech par dni nevyplati(byla jsem tam deset dni). Takze klasicky trojluzak, ctyri miminka, meli jsme problem se tam vubec s temi voziky vsichni vejit. Sprchy a zachody spolecne na chodbe v katastrofalnim stavu. Uklizecka to myla snad jednou denne, takze neustale vsude krev na zemi. Jeste ted, kdyz si na to vzpomenu, mi neni dobre. Ale ty ses ptala spis na personal. Moje zkusenost byla asi takova: vyborna mlada doktorka, jmenovala se myslim Muzikova, z te jsem byla uplne nadsena. Detske sestry vesmes vsechny prijemne, byly ochotne kdykoliv si deti vzit k sobe, rekla bych, ze na maminky dvojcat byly jeste milejsi, nez na ostatni. Nabizely mi, ze kluky vykoupou, ze si je vezmou, at se prospim. Ale co se tyce kojeni, tak jsem byla rada, ze mam cerstvou zkusenost se starsi dcerou, protoze jinak bych snad nekojila. Jedna mi porad nutila flasku, kdyz maly nechtel pit, kazda rikala neco jineho, na sousedku byly nektere sestry vylozene neprijemne, kdyz ji kojeni neslo. Byla uplne nestastna, evidentne si toho dopredu moc nenastudovala a tam ji nikdo nebyl ochotny pomoct. Pak tam taky byla jedna hodne neprijemna zenska sestra, ale tak to byla spis vyjimka. Takze za me pokud si to muzes dovolit, tak urcite nadstandard a s pomoci pri kojeni moc nepocitej. Preju at vse dobre dopadne! Jana
Moje zkušenosti
Ahoj Káčo,
ono strašně moc záleží kam se dostaneš a jak velké děti máš. Když začnu od začátku...mají dva sály, jeden zrekonstruovaný, jeden v původním stavu, spíše řečeno katastrofální stav. V přípravně a na toaletě, ve sprše jsem se štítila, vše staré, ušmudlané. Dveře na WC nešly dovřít. Já rodila v plánovaný termín císařským řezem (prvorodička), můj muž tam mohl čekat v boxu se mnou, až na to že to čekání na sál se prodloužilo na 4 hod. Takže jsme z ostatních boxů poslouchali probíhající porody ostatních maminek. A musím říci, že ty sestry byly fakt na ránu. Jedna tam neustále prohlašovala na účet jedné maminky :"zase jedna, která to tu bude prožívat." Na mě ty sestry působily strašně unuděně a všechno jim bylo jako jedno. Na sále už to bylo všechno v pohodě, doktoři a sestry fakt výborné. Děti mi ukázali na sekundu, můj muž odešel z foťákem do přilehlé místnosti, kde děti prohlíží dětský lékař. Ale trochu se to zkomplikovalo a kluci špatně dýchali, takže na focení ani nedošlo.Kluci se narodili ve 34 týdnu (A 1720 g a B 1640 g). Musím říci, že kluci měli pohotovou a báječnou péči. A to je právě to, proč rodit u Apolináře, pro děti je to nejlepší. Já byla první noc na JIPu, ráno mě vykopli na P3. Děti byly na ARO. P3 je asi jedno z těch nejhorších odd. co se týče prostředí, opět jsem se všeho štítila (WC,koupelna - katastrofa). Měla jsem strašně nízký tlak, takže mi bylo pořád na omdlení. Byla jsem ráda, že děti jsou někde, kde se o ně postarají místo mě, já nebyla schopná. Druhý den už byli děti na IM 2 byly pořád v inkubátoru a já pořád na P3 (odd.šestinedělí), takže jsem chodila za dětmi přes celou nemocnici, pořád jsem měla nízký tlak, tak jsem ušla jen kousek a musela jsem si na chodbě sednou na lavičku a takto jsem se tam vždy nějak dobelhala, nikdy si mě nikdo nevšiml a sester tam kolem chodilo moc. 3.den mě konečně přestěhovali na pokoj, který byl vedle IM 2, takže jsem to měla k dětem kousek, a začala jsem se o ně starat, byly pořád v inkubátoru. Sestry nebyly vůbec příjemné, vůbec mi nic mi neukázali, nevysvětlili. Jen jedna taková mladá mi ukazovala, jak koupe moje kluky a při oblékání mi je pusinkovala. Byla jsem v šoku, nevidím důvod, proč by moje děti měla pusinkovat cizí osoba. Vše jsem se dozvídala od maminek ostatních dětí. Děti jsem krmila stříkačkou, mateř.mlékem od jiných maminek. 4.den se mě maminka chlapečka, který měl inkubátor vedle našich kluků, ptala jestli odsávám mléko. Já říkala, že zatím ne, že mi nikdo nic neříkal. Když jsem se ptala, jak to bude s kojením, tak každý říkal je ještě čas. Ta se zhrozila a řekla mi ať začnu okamžitě odsávat, takže jsem celá v slzách volala mému manželovi, ať koupí odsávačku a začala jsem odsávat. Naštěstí se mi začalo mléko dělat.Měla jsem odsávačku ruční a ta mi moc nevyhovovala, tak jsme půjčili v lékárně elektrickou Medelu a bylo to správné rozhodnutí. Moc jsem chtěla kojit. Když jsem požádala sestru, jestli by mi nepomohly s přiložením, tak se mi věnovala asi 5 sekund, se slovy. No vždyť jsem Vám říkala, že se nechytí. Stále jsem odsávala a ohřívala jsem mléko a krmila jsem děti stříkačkou. 6 den mi dali děti na pokoj, byl to příšerný kolotoč, skoro vůbec jsem nespala, každé 3 hodiny se krmilo. Takže jsem musela odsát, ohřát, do stříkačky a krmit. Pak vše umýt sterilizovat, a bylo tu další krmení. Moc jsem chtěla kojit a sestry se mi nevěnovali.Byla jsem zoufalá, pořád jsem brečela manželovi do telefonu, že nic nestíhám a že mi kojení nejde. Tak můj manžel našel laktační poradkyni a domluvil a zaplatil aby za mnou přišla k Apolináři, a vše mi začala vysvětlovat. Jinak co se týče toho pokoje, co jsem byla s dětmi katastrofa, na 25 m2 jsem byli 3 maminky a 6 dětí, šíleně vydýchaný vzduch, pořád jsem brečela a chtěla jsem být už doma. WC i koupelna na chodbě katastofa.Ještě mě docela naštvalo když mi vzali jednu postýlku a dali mi kluky jen do jedné a vzali mi i monitor dechu s tím, že jich mají málo.Naštěstí po 14 dnech po porodu nás konečně pustili domů. A 1830 g a B 1730 g. Já nemám vůbec hezké vzpomínky. Jediné pozitivní na tom opravdu bylo, jak se o kluky postarali hned po porodu. A to si myslím, že bylo nejdůležitější. Opravdu záleží na koho narazíš, a kam se dostaneš. Budu držet palce. Andrea
Tak já jsem tam rodila před
Tak já jsem tam rodila před necelými čtyřmi lety a bylo to otřesný.... teda porod ne, Jip taky dobrý - tedy jen první směna a pak už to šlo z kopce. Ale problém byl u mě v tom, že jsem měla šílené bolesti zad, které tam nikdo nechtěl řešit, přitom já se nemohla skoro pohnout, do toho to sešité břicho.... jejich rehabka je tam asi z protekce, přišla za mnou jednou a to jsem během minuty pochopila, že o tom nemá ani páru.... jinak mě tedy pomoc moc nenabízeli, vždy jsem je spíše obtěžovala, a to jsem skoro nic nechtěla... ale záleží hodně na oddělení a na službách. Některé sestry a doktoři byli v pohodě, jiní mi ten pobyt úplně zkazili... Tímto tě rozhodně nechci stresovat, na porod samotný budeš v těch nejlepších rukou, s tím doopravdy strach neměj. Co se týká šestinedělí, tak fakt záleží kam tě dají. To co popisuje Peri, to u mě nenastalo ani jednou....Tak možná že se tam celkově zlepšili :-)
.... můj pobyt se dost podobal tomu Katky.... kojení mi nabízeli, že ukážou, když k nim přijdu do sesterny. Ovšem já skoro nemohla chodit, a sedět na tvrdých židlích už vůbec ne.... jedno oddělení mi půjčovalo odsávačku, pak mě převezli na druhé a tam na mě vystartovali, že žádnou na půjčení nemají, kde jsem to slyšela, aby mi ji půjčovali, když jsem řekla, že na předešlém jsem ji měla, tak nahodili kyselé ksichty a že oni teda nemají apod....
ještě jedna věc - pochopila jsem , že když jsou děti nedonošené, na neonatologii, tak tam mají úžasný personál...
já bych doplnila ještě Katku,
já bych doplnila ještě Katku, že když jsem rodila já, už mi sestry ukazovaly, jak si dítě vytáhne stříkačku samo. Tedy já jsem to zvládla jen párkrát, ten správný grif jsem si úplně neosvojila, ale rozhodně mi to sestry několikrát ukazovaly a i se mi to párkrát povedlo.
A ještě jedna věc, až teď u
A ještě jedna věc, až teď u Marečka jsem díky laktační poradkyni zjistila, jak správně alternativně dokrmovat ze stříkačky!. Tam mi jen ukázali, že pouštět mlíčko po prstu, dráždit patro, ale že si ho musí mimčo samo vytáhnout, to jsem vůbec netušila, to tam nikdo nedělal.
Ahoj, tak zkušenost z roku
Ahoj, tak zkušenost z roku 2009.
Císař byl plánovaný, ale týden před termínem mi v noci (kolem 2.30) praskla voda a jeli jsme. Přijali mě, měla jsem štěstí, dali mě do nějakého odkladového pokoje:-), kde jsem byla sama a k ránu ke mně pustili manžela /poslali ho prvně domů, ale čekal v autě před špitálem a kolem šesté přišel/. Normálně tam totiž chlap být nemůže, stepují na chodbě a sestry je pustí dovnitř až přímo na porodní box nebo sál. Takže my jsme tam byli sami. Čas od času mi přišli přijit monitor. Dál to popisovat nebudu..pokračování JIPka.
Porod 8.45, trval cca půl hodiny, děti mi na vteřinku ukázali hned po vytažení, pak s nimi přišel tatínek, držel je obě, sestry ho s nima i vyfotili, tak má hezkou fotku - sami se nabídly:-). Pak mě odvezli na JIPku, kde jsem byla do druhé dne do rána. Je tam neustále plno, takže po minimální době lifrujou na obyč. pokoj, pro mě nepředstavitelné, po osmi hodinách jsem se nemohla ani pohnout.."naštěstí" jsem při porodu ztratila víc krve a lítal mi tlak, takže mě tam kvůli tomu nechali přes noc, jinak bych šla na pokoj už ten den odpoledne.
Takže druhý den dopoledne jsem s pomocí sestry vstala, to bylo asi nejhorší, odešla jsem do koupelny, osprchovala jsem se, sedla jsem do křesla a odvezli mě na pokoj. Měla jsem zamluvený nadstandard na P1 (pokoj krásný, ale pokud do nadstandardního dvoulůžáku narvou dvoje dvojčata tak to fakt není nic moc!). Děti mi dovezli asi za půl hodinu a nechali mi je do večera, na noc si je ještě odvezli (mmch byla jsem ráda, každej pohyb byl pro mě dost hroznej).
Pokud jde o přiložení - katastrofa. Na JIPku nám děti (rodily jsem všechny hned po ránu) dovezli v 15.00. Sestra mě s kecama (prý nesmí zvedat víc jak 15 kg) nadzvedla horní část postele abych byla v mírném polosedu/pololehu a z každé strany mi položila jedno dítě. Já jsem jim neviděla ani do tváře!, jen vršek hlaviček, bála jsem se pohnout, aby mi nespadli, protože sestra rozdělila děti a odfrčela...paní vedle na posteli zkusila kojit, já jsem pochopitelně možnost neměla, když se sestra po asi pěti minutách vrátila, tak mi je přistrčila k prsu asi na 10 vteřin, Kája se pokusila chytnout, Víťa vůbec a s tím je odnesla. Pak je zhruba po 3-4 hodinách vozili, vždy se slovy, že SPÍ, přiložení se nekonalo.
Na pokoji mi hned na poprvé přišla s kojením asistovat sestra, musela jsem si je vzít oba zaráz (ačkoliv jsem nevěděla, ani jak na jedno), aniž mi cokoliv vysvětlila, cpala jim bradavku do pusy, vůbec se nechytali, konstatovala, že musím mít klobouček a že mi přinese, přinesla a šla pryč. Takže jsme to zkoušeli a zkoušeli, druhý den při vizitě se rozhodlo o dokrmu, takže zkusit nakojit, zvážit, dokrmit a pořád dokola, tím, že tam byl jeden přebalovák a čtyři děti, prakticky jsem několik dní nespala a asi třetí noc jsem poprosila sestru, aby si vzala děti k sobě...to musím říct, že udělala ochotně, bez řečí, ale měla tam dětí víc a já jsem pořád slyšela křik a bála se, že jsou to ty moje a stejně jsem nespala:-(((.
Několikrát jsem prosila o pomoc s kojením, ale vždycky to dopadlo stejně, nenaučili a nevysvětlili mi nic...a já blbá až na pár příruček kde se píše, že ke kojení se ženská rodí, si nic nenastudovala, takže jsem nevěděla....
Takže dětské sestry celkem ochotné, ale popravdě k ničemu. Nikdo mi neukázal, jak přebalovat, nosit, zvedat atd., pouze druhý den přede mnou vykoupala Karolínku v umyvadle, které jsme měli na pokoji, to bylo vše.
Celkový servis ale dobrý, několikrát denně dotaz na potřebu výměny prádla, vložek neustále plný balík (měli jsme vlastní koupelnu na pokoji), denně tubičky Bepantenu na prsa...
To je tak v rychlosti na co jsem si vzpomněla, klidně se ptej
Ahoj Kačko,já rodila u
Ahoj Kačko,
já rodila u Apolináře něco málo před rokem a jediný, kdo byl nepříjemný, byla sestra, která mě připravovala k porodu. Všichni ostatní byli super. Ležela jsem na P15 a tam byly moc hodné sestry jak pro dospělé, tak i ty dětské. Pořád mi nabízely pomoc, že si třeba vezmou kluky na noc, abych se vyspala, nebo mi jedna z nich pomáhala v noci krmit, aby to bylo rychleji a mohla jsem dřív zase zalehnout a tak. Až jsem kolikrát měla strach, aby nebyly uražené, když jsem tu neustále nabízenou pomoc odmítala, protože jsem chtěla vše dělat sama tak, jak potom doma. Prostě abych se vše naučila a doma nebyla bezradná. Takže já byla moc spokojená. Držím palce, ať jde vše hladce a ať máš podobnou zkušenost, jako já:-) Peri