Vložil/a Janact, 17. Březen 2011 - 12:50
Posted in
ahoj všem,
chci se podělit o náš zážitek a hlavně, zda by mi někdo poradil co s tím???
dnes jsme měli s Jarouškem celkem rušnou noc - včera jsem vracela sítě proti hmyzu zpět do oken, pak jsem je sprchovala ve vaně a někde v té výlevce musel zůstat nějaký brouk, a jakmile si jára po koupaní vytáhl špunt, tak mu naplaval zpátky do vany :(
no byl z toho úplně hysterickej, křičel, držel se mě jako klíště, prostě měl z něj hrůzu. V půlnoci se vzbudil opět s tímto křikem, to se opakovala 3x pokaždé když jsem zhasla, že půjdeme spinkat. 3x jsme se stěhovali do různých posteli, nakonec jsme skončili v obýváku, do 2h si četli a pak nakonec při světle usnul.
Ráno i dopoledne v pohodě, ale jak měl jít teď zase spinkat, tak nechtěl do své postýlky, brouk ho zase straší v hlavičce, nakonec spí vedle v pokoji na gauči, tak doufám,že ho to už nebude strašit a zapomene...
ale koukal celý vystrašený, po celém bytě, zda tu náhodou nějaký není...
Nevím,jak mu to mám vysvětlit a hlavně jak ho uchránit,aby brouka celé léto nikde nepotkal. To není samozřejmě možné...
myslíte, že ho to samo přejde, zapomene... Nebo nemáte jakoukoliv zkušenost,radu?
vím, že to pro něj musí být hrozné - já mám třeba úplně stejný strach z pavouků, máma z myší, jsme dospělé a stejně si od toho nepomůžeme, což teprve takový prcek :-(
moc díky. J.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
díky, za rekace :-)
díky všem,
samozřejmě vysvětlovat, že broučci nic nedělají, bydlí venku na stromě,travičce, papají kytičky, atd,atd. nepomohlo...
chystám se, až přestane pršet a budeme moct ven, nějakého mu ukázat, že nic nedělá, uvidíme...
každopádně, jsem se možná vyděsila dopředu zbytečně, včera se do vany nebál, dokonce i hezky, celou noc spinkal ve své postýlce.... :-) tak to byl možná jen strach v tu danou chvíli a snad už zapoměl.... sice u nás ještě i dnes slovou brouk padlo, ale už bez strachu,snad...
ještě 1x díky.
J.
be.st72 - myslíš, že se děti (v dětském věku) pavouků bát nebudou? Někde jsem četla, že dítě přebírá strach od své matky, tj. když vidí, jak ty reaguješ na pavouka, ony se bojí automaticky taky, protože si myslí, že je to něco zlého, co jim ublíží :-O
U nás to tak alespoň funguje, děti se pavouků bojí taky (určitě proto,že to viděly u mě), prostě na něj nesáhnu... vždycky musí naběhnout tatínek-hrdina (ještě, že ho máme) jinaka nevím, co bychom dělali s pavoukama
KaterinaAd: no je zaímavý, že
KaterinaAd: no je zaímavý, že mně taky venku nevadí - fakt divný. Loni v létě mi jeden megaobrovskej lezl po Kubíčkovi v lehátku, no nějak jsem ho z lehátka vytáhla a pavouk tam zůstal, ale celej zbytek dne jsem se klepala a běhal mi mráz po zádech. Stydím se to přiznat, připadám s jak psychopat, ale pak jsem se ho i částečně štítila chovat - no je mi zle jen si na to vzpomenu, jak z pavouka, tak z mé reakce. Snažím se trochu otužovat, třeba na podzim když u nás měli skoro žně a bylo jich tu, nekecám, několik denně, tak jsem se odvažovala už ty nejmenší zabít pantooflem, pak jsem vždy byla na prášky, ale časem to sláblo, je důležitý nad tím nepřemejšlet. No jenže malým pavoukem, tak centimetrovým to končí a další pokroky si představit neumím. Vždy, když se nějaký objevil, tak jsem do dané místnosti nechodila dokud nepřišel manžel z práce a nezlikvidoval ho. To už ale nepůjde, jen co se mi kluci rozběhnou. No nechci jim nějakým svým hysterákem způsobit trauma a aby tu fóbii měli kvůli mě taky. Umím si představit, že za dva roky už mi budou dělat ochránce a vždy když se mamka bude bát pavouka, tak statečně přijdou a třeba ho odnesou. Fuj. No ale co do té doby? Brr
be.st72: já mám fobii z
be.st72: já mám fobii z pavouků jak z filmu, co si pamatuju, tak jsem jednou seděla v pokojíčku a psala a najednou jsem si všimla, že mi jeden leze po noze po teplákách...měla jsem hysterický záchvat, asi 2 hodiny jsem v kuse brečela a vzlykala a nedokázala vůbec přestat. Nedokážu projít třeba dveřmi, pokud nad nima sedí atd. Na druhou stranu, lépe je toleruju ve volném prostoru, tzn. na poli, na louce, prostě kdekoliv venku...
S dětma jsme zatím žádnou nečekanou návštěvu neměli, jen asi dvakrát takový ten pidipavouček, a to jsem se silou vůle ovládla, jen jsem ji řekla, že je to pavouček a dál jsem to nerozebírala. Ale obávám se, že v tom bude kus dědičnosti - někdo má fobii z myší, někdo z pavouků..já z pavouků po otci (ale ten je aspoň schopnej vzít vysavač a vysát ho - já ne, představa, že mi jde byť v trubce, ale pod rukama, brrr, brácha z myší po mámě, pavouci ho neberou....
Teda jo, je mi zle, jen to slovo píšu.
Trochu bych s dovolením
Trochu bych s dovolením navázala na poslední odstavec dotazu: vzhledem k tomu že trpím silnou fóbií z pavouků, tak si začínám lámat hlavu, jak ji nevypěstovat u kluků. Za barákem máme pole, takže tu o ně bohužel není nouze a při každém kontaktu s ním mám hysterák a oni z toho asi začnou mít brzo rozum, tak nevím, co dělat, jak reagovat a tak. Máte někdo zkušenost? Jak s tím bojujete? Asi se budu muset jít léčit... :-)
dětské strachy...
Ahoj Jani,
já myslím (a zkušenosti s našima holkama to potvrzují), že různé strachy z hmyzu, peříček, chmýří atd. jsou pžechodnou záležitostí a pominou ani nevíš jak... a vzápětí jsou vystřídány jinými strachy z něčeho, co by Tě ani nenapadlo, že by mohlo nahánět dětem hrůzu. U našich holek se postupně vystřídala fóbie z prachu, chmýří pampelišek, peříček, much, pavouků, ale i nafukovacích balonků, stínů a já nevím, čeho ještě. Trvalo tak 2, 3 měsíce, někdy i déle, a najednou holky držely v ruce pampelišku, foukaly do chmýří a děsně se tomu tlemily. Strach byl tatam.
Neber to tak, že chlapeček musí mít celoživostní fóbii z broučků... za 3 měsíce je může brát bezostyšně do rukou, až se Ti to nebude líbit.
Tom
Ahojky já teda nevím, ale což
Ahojky já teda nevím, ale což mu ukázat nějakého hezkého broučka- třeba berušku v knížce trochu mu o ní vyprávět, jako že lítá a vysvetlit co papá (třeba trávu). a že v noci brouček taky spinká ve svém domečku (jeho domeček je samozřejmě mimo jeho postýlku, pokojíček apod). myslím, že neí dobře ho chránit před broučky, ale pomoci mu se st ím poprat.Tak bych to asi zkusila já...