Skip to main content

Váš názor na bydlení

Posted in

Dobrý den maminky a Tome, máme 2,5 holky a k tomu čekáme další přírustek do rodiny. Bydlíme ve 2+KK a jsme za něj rádi. Máme ho v osobním vlastnictví a dokud jsem na rodičovské, tak se nechceme vázat hypotékou. Když někomu řeknu, že čekáme třetí dítě a že máme 2+KK, tak se nám všichni diví, jak se tam poskládáme. Máme to dobře zorganizavané a zatím nemám pocit nedostatku prostoru. Občas zaslechnu, že nějaká 6 členná rodina bydlí také v takovém malém bytě nebo něco podobného. A mě přijde hloupé s říct, že si nepořídím další dítě, které chceme z toho důvodu,že máme teď malý byt a to tak v budoucnu nemůsí zůstat. Ale velmi mě udivují reakce a dotazy, kroucení očí.... Manžel je celé dny v práci, takže přes týden jsem tu s dětma sama a o víkendech jezdíme za příbuznýma, kteří mají všichni domy se zahradama a nemám pocit, že bychom zatím nějak strádali. Zajímají mě vaše názory a postřehy. Díky Katka

Tak zrovna včera jsem se tak

Tak zrovna včera jsem se tak znechutila při vytírání naší dlouhé chodby, schodů atd. a pak vysávání všech možných koberečků, že bych šla klidně zpátky do paneláku. Vyrostla jsem v paneláku 2+1 a tedy na udržení pořádku je to určitě jednodušší na menším prostoru, i mi to tam přišlo takové útulnější. Osobně si to v pohodě dovedu představit takhle bydlet i se 3 dětmi...

Nečetla jsem příspěvky ostatních,

ale taky čekáme třetí, byt máme poměrně velký a reakce lidí jsou naprosto stejné. Pořád slyším, jací jsme blázni. Jeden ze sta řekne, že je to nádhera, ostatní to okamžitě shazují a "kroutí" očima i hlavou ... Tak to neřeš :) Zuzana

Ahojky, chci tě jen

povzbudit. Myslím si, že pokud vám to takto vyhovuje, tak nikomu jinému do toho naprosto nic není. Náš první byt byl 1+1/L(i když kuchyňka byla malinká), ale měla jsem ten byt ráda. Holčičky se nám tam povedly na první pokus :-) a ještě před nimi jsme si pořídili dvě kočičky (takže nás tam bylo 2+2+2). Když bylo holčičkám asi 5m dostali jsme od manželova zaměstnavatele větší byt. stěhování bylo náročné, ale zvládlo se to. Teď máme sice metrově 76m2 jenže 2+1, které obýváme ve stejné sestavě tedy 2+2+2 a vyhovuje nám to. Pokoje jsou tu veliké a hlavně stropy vysoké přes tři metry. Nejdříve jsme měli ložnici, obývák a kuchyň a teď mají holky už svůj pokojík a my máme v obýváku spací patro. Z bezpečnostních důvodů, ale zatím spíme na letišti pod tímto patrem. Pomalu budeme ale už přesouvat spaní nahoru. Pamtuji si, že v tom samém bytě kde jsme bydleli, tak o dvě patra nad námi měli o malinko starší holčičky také dvojčátka a k tomu myslím 5letou dcerku, takže 5 lidí. Co vím, tak jim to také vyhovovalo a stěhování v plánu neměli. Je to pouze vaše věc a jak píšu je důležité jak to vám vyhovuje a jak ste spokojení všichni. Nad ostatními názory se jenom pousměj.
Hodně sil, pa Jana a berušky

1+kk

Ahojky, tak já mám 14 měsíční holčičky a v 1+kk jsme 4+králík. Je to tu velké tak kolem 50m2. Větší bydlení budeme řešit až půjdu do práce. Náš tatínek je stejně pořád v práci, tak tu jsem s holkama sama. Celé je to tu holkám přizpůsobeno, jako jedna velká ohrádka:-)Mám přehled kde co dělají, můžu si v klidu uvařit a mít je pěkně na očích. Ani večerní televize je nijak neruší, kolem sedmé chodí spinkat a nic je nevzbudí.Myslím že se tak dá bydlet v pohodě, a co si o tom myslí jiní mi je vcelku jedno:-)

JEste se pridam k dotazu

JEste se pridam k dotazu bydleni: my bydleli donedavna jako 5ti clenna rodina v byte 2+1. velikosti 55-60m. Plus extra ulozne prostory na pude. BYldeni se dalo. Deti si nijak nestezovali(4roky a dvojky nyni 2roky). Osobne mi to nepripadalo nijak tragicke, zvlast kdyz pred sebou mame vidinu naseho budouciho domecku, ktery zaciname stavet. Kdlidne bych v tech prostorech jeste dalsi 2-3roky bydlela, dokud jsou deti mesni, myslim, ze to nicemu nevadi. JAkmile ale rostou, urcite bychom to v byte nedali. Nyni byldime prechodne u rodicu ve vicegeneracnim domku ve vrchnim byte tez 2+1 o rozloze ovsem 90m plus chodba. Je to docela velky rozdil...najednou tolik prostoru a mista na ruzne bordylky"=)))JA rozhodne u vas nevidim problem byt 2+kk na dobu urcitou nez zacnes chodit pracovat a pote poridit treba s nastupem deti do skoly byt 3 ci 4 +1...My takto budeme resit nase bydleni. ZAciname se stavbou domku, ale holt finance jsou na rodicaku docela omezene, tak nyni bude hruba stavba a nejake vnitrky a celkove dokonceni az jakmile nastoupim od prace. Gratukuji k miminku

Helika: Nedavno jsme videla

Helika:
Nedavno jsme videla na MMB pekne vyreseny obyvako=loznici=pokoj. V casti mistnosti si rodina udelala jakoby vyvysene podium.Opticky to i pekne rozdelovalo prostor. Na nem Meli danou sedacku a stolek a nejake drobnosti(vyresenou tedy obyvaci cast) a dole v podiu byl vysouvaci suplik s rostem a matraci+perinami. NA fotkach to vypadalo moc dobre. Jednalo se o domaci vytvor, ale myslim, ze tim rodina vse pekne vyresila.

také 2+kk

Zdravím Kateřino, my máme také 2+kk( necelých 60 m2) a zatím jsme zde 4,když jsem zjistila, že čekáme dvojčata, delší dobu jsem s tím měla docela problém, že nám to tu bude malé, ale teď myslím, že to není taková katastrofa. Kluci jsou ještě malincí, ale už začínám přemýšlet jak to vyřešit,aby měli trochu soukromí. V obýváku (vlastně kuchyňobýváku spát spát nemůžem) jsou tam 4 dveře a bylo by to hodně nepraktické. Uvažovala jsem o patrových postelých, kde by dole byl průchozí prostor, nemáte s nimi někdo zkušenost - máme stropy 2,7m, tak snad by to šlo. Jinak moc gratuluji ke třetímu těhotenství, je moc krásné, jak máte nastaveny životní hodnoty. Držím palce, ať vše dopadne dobře. Helena

Nevím, jestli si se ptala mě.

Nevím, jestli si se ptala mě. Ale máme to takto. Mám dvě postýlky 60x120 cm v dětském pokoji - v jedné teď spí dcera. V ložnici mám rozkládají pohovku a dvojčátka spí v postýlce 70 - 140 cm. Bohužel je umístěná před skříní, tak když ráno muž odchází, tak mu už večer nachystám čisté oblečení na zítřek. Ale je pravda, že to začíná být hraniční - už jsou moc velcí, takže pravděpodobně půjdou spát do postýlek v dětském pokoji a dceru přesídlím do ložnice. Noční kojení ještě nechci odbourat - to nechávám na 10-tý měsíc.

U babičky mám pro dvojčátka taky jednu postýlku - asi 90x160 cm - je to atyp, ale vlezou se tam nádherně. Je bytelná, perfektní.

Iva

Ahoj, jen jsem ještě chtěla

Ahoj,
jen jsem ještě chtěla říct, že když někomu řeknu, v jakém bytě bydlíme, tak jdou do kolen. A když řeknu, že nemáme televizi, tak už jen koukají. A zmínit se, že nemáme auto, protože ho ani zatím nepotřebujeme, tak to už radši neříkám:-)
Hodně štěstí ke konci těhotenství:-(, ať to všechno proběhne v pořádku.
Mějte se Iva

Ahojky. Jelikož máš

Ahojky. Jelikož máš zkušenosti poraď , ak jste to udělali se spaním? Spali jste pořád s dětmi, nebo jste se odstěhovali do obýváku a z ložnice byl dětský pokoj? Mám e2+kk něco kolem 60m2. Přemýšlím, jak to uděláme. Ted spíme s dětma a v obýváku je velká ohrádka. Uvažuji že si pořídíme rozkládací sedačkua budem tam spát, ale ldyž si představím každodenní rozkládání sedačky a uklízení peřin, nadšená nejsem :-)Ale noční klid bych brala :-)

Ahoj,

Ahoj,
také si myslím, že na velikosti bytu nezáleží. Hlavní je, aby děti měly svoje zázemí. Také bydlíme v 2+1, rozloha asi 55 m2. Mám dceru 31 měsíců a dvojčátka 8 měsíců. Jeden pokoj - větší- je dětský, v druhém pokoji máme pracovnu a ložnici. Teď s námi ještě spí miminka, protože se v noci dost budí, tak aby nebudily dceru. Dcera ještě spí po obědě asi 3 hodiny, takže i v tu dobu se snažím, aby bylo ticho a s dvojčátkami jsem v ložnici. Krom toho, když děti jsou blíž k sobě, je snažší udělat jim zázemí, čím větší věkový rozdíl, tím je to trošku komplikovanější. Mám sestru, která je mladší o 1,5. Moc ráda vzpomínám na to, jak jsme měli společný pokojík. Až v dospívání jsme měly každá svůj pokojík a to plánuji i u našich dětí. Takže na stěhování je ještě dostatek času:-)
Jen jsem ještě chtěla říct, že moji rodiče mají rodinný domek se zahradou, takže tam pravidelně jezdíme. A to myslím, že je hrozná výhoda, že nám ještě byt nezačal být malý:-)

Bydlení

Milá Katko, vůec si nedělej starosti s tím kdo a jak se na to bude koukat. Důležité přeci není jak máte veliký byt, ale jak děti vychováváte a jací jste lidé. Třeba já, asi se tu o mě už níže někdo zmiňoval - máme páreček, od začátku jsem s dětmi sama. Otec dětí je člověk, který si žije svůj beztarostný svobodomládenecký život. Takže zůstali jsme doma u rodičů, pouze v bytě 2+1. Rodiče spí v obýváku a já jsem s dětmi v jednom pokoji. Ale je to tu nakonec docela super. Kdokoliv sem příjde, tak pokojíček a vůbec vše to jak tu máme zorganizované obdivuje. Také jsem se strašně bála ze začátku co tomu lidé řeknou, ale dnes je dvojkám skoro 14 měsíců a myslím si, že už si lidé zvykli a je jim to v celku fuk, že jsme zůstali doma. Spíše mě lidé obdivují a fandí mi. Před rokem jsem dostala byt od města, ale i ten si nemůžu dovolit. Nájem 7.000 prostě z rodičáku sma a neutáhnu. Takže už to mám nastavené tak, že ty necelé dva roky než se vrátím do práce to nechám být jak to je. Pak si teprve až budu mít zase svůj plat zařídíme vlastní bydlení. Takže to neřeš, hlavně ne to co na to řeknou lidé. Mám také kolem sebe dost kamarádek a známých, které se nad tím myslím si ošěklíbají. Jsou to všechno takové ty šťastně vdané, které si myslejí, že to mají na celý život. Já z vlastní zkušenosti moc dobře vím, že nic není na stálo a jisté. Dnes se ošklíbají ale kdo ví co se může stát. Takže na to nehleď co lidé. Sami se můžou také dostat do problémů. Hlavní je ať to malé je zdravé a vše ti dobře dopadne, na ostatní nekoukej.

Pokud jsi spokojená-neměň

Ahoj, napíšu něco z naší zkušenosti z pohledu dětí. Od mého narození jsme s bráchou a rodiči bydleli ve 2+1 v domě s dvorem pro ostatní domy. Mě osobně se tam moc líbilo, měla jsem tam spoustu kamarádů, na dvoře jsem si hráli, prostě super dětství. My s bráchou měli jeden pokoj, ale protože jsme byli neustále v sobě, tak mi to trochu lezlo na nervy, ale mávala jsem nad tím rukou. Naši ale spali v obýváku na rozkládací pohovce a to hlavně mamce lezlo na nervy a byt ji přišel malý. A tak našla v mých 12ti jiný byt v jiném obvodě, musela bych změnit školu a ztratit kamarády. Dost jsem to obrečela, ale nakonec se našla ještě jiná alternativa přes kamaráda od táty, jiný byt na stejné ulici ale 4+1, a tak proběhla trojvýměna-škatule,škatule hejbejte se:) takže jsme najednou měli každý svůj pokoj a zůstala jsem v místě. Jenže už to nebylo ono, už jsme se tolik nevídali, v baráku samí důchodci a nakonec když se naši a další 4 byty rozhodli si převézt byt do os.vlastnictví. Předseda družstva zakročil a nesouhlasil a tak začal proces soudění, který přerostl v monsterproces s mnoha jinými kličkami a výmysly a soudí se naši dodnes a je to přes 10let, ty nervy a peněz vyhozených, no hnus. Nikdo s tím nedokáže nic udělat, protože ten předseda je manipulátor a zmetek. Takže za mě , nám ten větší byt byl čert dlužen!!!!!

Za sebe si to taky představit

Obrázek uživatele KaterinaAd

Za sebe si to taky představit neumím, ale pokud ti to vyhovuje, tak je to super. Nám se děti narodili do 3+kk, v jejich roce jsme se přestěhovali do většího, ale ne kvůli prostoru, ale kvůli manželově práci, dojížděl moc daleko.
Nicméně i v tom 3+kk to bylo místy těsné, protože máme oba rodiče daleko, takže když přijeli, zůstávali přes noc a to už nebylo ono..navíc manžel ještě i večer a po ránu pracuje a hodně ho to omezovalo. Teď mají děti každej svůj pokojíček, manžel má pracovnu a ještě máme pokoj pro hosty, kde přespává moje máma, která mi v týdnu pomáhá a až děti odrostou, i to třetí, které má přijít teprve v dubnu, pak se do něj přesuneme s manželem a naši ložnici necháme buď tomu třetímu nebo na hraní, jak budou děti chtít.
Ono jestli jezdí manžel vlastně jen na přespání a ty jsi tam sama s dětma, pak je možná menší byt lepší, jak na uhlídání dětí tak na úklid...

Ahoj, tak já za sebe si to

Obrázek uživatele be.st72

Ahoj, tak já za sebe si to teda představit neumím, ale vyrostla jsem v baráku na vesnici a ted jsme si taky postavili barák, svépomocí, za cenu novýho 1kk. Manžel vyrostl v paneláku na Jižňáku a dost jsem si ten barák musela obhajovat a skoro vybojovat - no a ted je sám moc rád a už na byt ani nepomyslí. Já bych se asi v malém bytě při větším počtu obyvatel cítila stísněně, ale jsme introvert a potřebuju mít svůj klid (i když ted s dětma to nejde :-). Žili jsme pár let v podnájmu, takže mám i vlastní zkušenost, nemluvím o ničem, co bych nezažila. Pro mě je hlavní přednost zahrada, kterou oceníme hlavně až se rozběhnou děti. Ale pokud vy tím pro mě malým prostorem netrpíte a nemáte s tím problém, tak je to vaše věc a nikdo nemá právo vás soudit a určovat, co je pro vás dobré a co ne.

:-))

Ahojky, taky si nemyslím, že by to měl být nějaký zásadní problém, myslím, že jde hlavně o to dobře vyřešit úložný prostory a nechat dětem (to neva, že jich je víc) jejich pokojík, přijde mi, že trochu toho "dětskýho" soukromí potřebují. Máme plno známejch, kteří v pohodě byldleli v bytech 2+1 se dvěma dětmi i různého pohlaví až do jejoch dospělosti. Já nejsem zastáncem oddělených dětských pokojů, možná až tak v pubertě, ale dřív ne, přijde mi, že by je člověk "ochudil" o společný zážitky, ale to má každý asi jinak. My máme sice dům, ale stejně "bydlíme" hlavně v obýváku s kuchyní, nahoře se zatím jen spí. Zuzka

Jeste jsem ti chtela napsat,

Obrázek uživatele Olitwins

Jeste jsem ti chtela napsat, ze dost zalezi na tom, z jakych pomeru jsi ty "vyrostla" nebo jak to ma manzel. Zda se, ale ze to u Vas fakt neni problem. Treba moje mama bydlela s brachou a rodici v garsonce a muj tata v obrovskym dome. Mame tedy prisel byt 3+1 super, pro tatu to byla kralikarna. Co ja tak slycham, tak i sourozenci kluk/holka chtej casto az do "predpuberty" sdilet pokoj... Ja musim za sebe rict, ze bohuzel si clovek zvykne na prostor... pak ma ale veci, ktery by v malym byte nemel (treba je ani nepotrebuje....) a pak ten velky byt se taky musi uklizet....

Záleží na tom, jak je kdo zvyklý

Ahoj,
jsem sama s dvojčaty 5,5 roku a bydlíme v RD 3+1 s menší (ale zatím nedodělanou) zahradou. Před mnoha lety nás tady bydlelo 6 (děda s babičkou v pokoji, kde mám já teď ložnici), kuchyň byla společná a my s rodiči (já a brácha) jsme měli společný obývák a společnou ložnici. Byla to hrůza, hlavně ta společná ložnice. Když mi bylo 16, tak jsme se přestěhovali do domku, který postavili naši a měli jsme s bráchou každý svůj pokoj. Takže já obdivuji lidi (a pár takových znám), kteří žijí ve větším počtu na malém prostoru (nebo v malých místnostech) a jsou tak spokojeni. Tím neříkám, že máte malý byt. Můžete mít klidně stejnou plochu, jako my. Dům, kde bydlíme, vypadá zvenku malý, ale kdo sem přijde, je překvapený, kolik je tady místa. A život bez zahrady si také nedovedu představit.
Jana

ahojky, já mám kamarádku,

ahojky, já mám kamarádku, která má 4 děti - 11 letá dvojčata,9 letého kluka a 5letou holčinu. A bydlí i s tatínkem v 2+kk. A jsou naprosto v pohodě - v samostatném pokoji - je docela velký - mají děti pokojík a rodiče fungují v kuchyňoobyváku :-)Přes den jsou stejně skoro pořád pryč - škola, školka, kroužky a večer se to nějak zvládne .-) Myslím, že děti jsou velký dar a moc vám držím palce, aby bylo všechno v pořádku .-)

Katko, myslim, ze to mas

Obrázek uživatele Olitwins

Katko, myslim, ze to mas celkem vyreseny.... a pristupujes k tomu zodpovedne a zaroven ne cynicky (ne treti dite, kdyz je maly byt...). Jenom muzu rict, ze jsem myslim tady na foru kdysi cetla o mamince trojcat, ktera taky bydlela v 2+KK. Takze urcite to jde... Jsou treba i pripady kdy je maminka na dvojcata sama a bydli v jedny mistnosti v byte rodicu......Nazory lidi te fakt zajimat nemusi. Ja jsem se uz s 20ti mesicnima dvojcatama 2x na docela dlouhy vzdalenosti stehovala a ted bydlime vzdy cast mesice v Praze a cast mesice jinde a taky vsichni kroutej ocima a jak to musi byt narocny, bla, bla, bla... no me to vyhovuje, tak co...