Výchova

Tak u nás pomohla a pomáhá jedině důslednost. Naštěstí jsem před dvojkama testovala výchovu na psech :-) a na starším dítku, na dvojky už jen aplikuji a drobně upravuji.
Nám se osvědčilo za nepravosti silně stisknout ručku /intentzita dle provinění/, to uklidní rodiče a usměrní dítko.
Pokud se začnou vztekat, být druhého, házet kolem sebe apod. posílám, popř. odvádím do koupelny se sdělením, až bude sluníčko může zpět k nám. Funguje nám to cca od 1,5 roku, kdy se jedno dvojče vzteklo poprvé. Okamžitě pochopili o co jde. Oddělená místnost opravdu funguje.
Jinak doporučuji se před každým ne skutečně zamyslet zda je nutné /nám se vyplatilo vše upravit co nejvíce pro děti, aby těch zákazů a úrazů bylo co nejméně/. Na druhou stranu chápu, že někdo těžce nese, že z každé místnosti krom ložnice je napůl herna. Jinak jak to jde jsme stále venku, nebo vyříme a pečeme což milují :-)Jo jo jak je pustím do kuchyně.... :-)
Nákupy bereme jako nutné zlo, takže většinou nakupuji jednou týdně potraviny pouze já, manžel hlídá, ale když už není zbytí /boty, kombinézy/ tak to řešíme po aktivitě. Naše děti jsou natolik temperamentní, že si opravdu cca od 1,5 roku nedovolím je nacpat do kočáru a jet do nákupáče pokud nejsou po vydatné vycházce, nebo jiné hutné sportovní aktivitě, to by nám i okolí opravdu osladili. Navíc mi přijde krajně zbytečné chodit si tam pro bacily.
Tak od roku to bylo skutečně náročné - kousání, bytí apod., ale vydržte já už si ty zlatíčka jen užívám od 2 let je to už jen nádhera :-)

Našemu párečku je 26m, takže vím, o čem mluvíte. Taky jsem to ze začátku řešila plácnutím, okřikáváním, apod. Každému ujedou nervy. Ale musím říct, že to moc účinná metoda není. Ještě dneska samozřejmě občas plácnu, ale je to jen za určitě věci, které si prostě nesmí dovolit. No musím uznat, že se pak těžko chlapečkovi vysvětluje, že on plácat nikoho nesmí.
Holčička mě docela ráda provokuje a pokud se jí to podaří a já začnu zuřit, má z toho docela psinu.
Tím chci říct, že podle mě je nejlepší metoda, děti maximálně zabavit, odvést pozornost od té dané činnosti. Když se rvou o hračky, snažím se jim vysvětlit, že druhý se na ní jen podívá a vrátí ji. A ten pak jde a skutečně hračku vrátí. A většinou to zabere. Ne vždy, ale postupně se to poddává.
Hodně mě inspirovala knížka Sourozenci bez rivality. Nejen ohledně rivality, prostě celkový pohled na děti.
To že jeden za něco dostane a druhý jde udělat to samé, je stále ještě pravidlo :)

Holky zní to blbě, ale jsem ráda, že tyto problémy, řešíte taky. A to z toho důvodu, že si pak říkám, že se to neděje jen u nás doma a tím pádem, jsme asi částečně normální rodinka :o))). Nedávno jsem byla nakupovat s manželem v hypermarketu, děti hlídal na chvilku děda, takže to byla pro nás pohoda. Potkali jsme tam maminku s dvojčátkama v kočárku. Chlapečci pěkně seděli a papali rohlík, bylo jim tak 22 měsíců. Manžel na to hlásí, to by ses jí měla zeptat, co jim dává za léky na uklidnění. Protože to není možný, že jen tak sedí a nekřičí a nic si nevynucují a na to konto jsme si říkali, že naše holky nemůžou být normální. Protože toto neznáme, že by seděly v kočárku a byly v klidu. Kočárek nemají rády, ale když je s kočárky vyndáme, tak chvilku běhají, pak chtějí vozit kočárek to jim samozřejmě moc nejde, tak se chtějí nosit a to je furt dokola. Takže naše cesty do nákupních středisek s holkama je katastrofa, ale věřím, že jednou to skončí :o) Proto díky těmto stránkám si připadnu, že je plno věcí normálních a nedělám si z toho těžkou hlavu, jen to stojí hodně energie. Trošku jsem odbočila od tématu, omlouvám se. Lenka

Hezký den holky,
dneska jsem seděla v pokojíčku a přemýšlela že sem asi napíši stejný dotaz. Děkuji že v tom nejsem SAMA :) holky (19měsíců) zlobí, zlobí a zase zlobí....kousání už je konečně přestalo celkem bavit, tak sem ráda. Hrát si samy taky neumí a začínám mít strach že se to asik nikdy nenaučí.
Ještě zpět k tomu kousání. Poradila mi to mamka. Dítě musí mít místo kde ví že půjde za trest. U nás je to za dveřma v pokojíčku. Příklad u staršího dvojčete : Vendulka kousla Adélku skoro co 2hodiny, no hrůza řev a zase řev. Dostala přes pusu že to nesmí a hned jsme ji dali do kouta a dokud nepřestala plakat tak nemohla vylést. Drsné? Taky se mito zdálo,ale byla tam 3x s řevem asi 10minut,a ejhle nekouše a jakmile se řekne že půjde do kouta tak přestane dokonce dělat i kraviny co FAKT NESMÍ, např. lození na židličky, házení s hračkama, či kopání nožičkama.
Poslední dobou mi totiž příjde že říkám jen slova které začínají NE......!!! A už mě to nebaví.
Jak píše Lenka, doufám že se brzo udělá krásně a budeme moci chodit ven...a nebudeme nemocní :(