Skip to main content

Jak se uklidňujete???

Ahojte, snad nemám tento problém jen já:-// ale dnes už mi celkem ruply nervy... Celkem často bývám s holkama 15měsíců sama, manžel je dost dlouho v práci a často na cestách, teď nás čeká 14dnů v kuse, tak už jsem z toho celá nesvá. Holky jsou večer po posunu času úplně mimo a to chodíme spát skoro o tu hodinu dřív, je děsný je vůbec přebalit a pak převlíknout do pyžam, nebo dokonce vykoupat. Dřív jsme to běžně zvládala a nebyl žádný problém, ale teď, jak jsou větší a hlavně větší neposedy, je celkem mazec přebalování i přes den (nevydrží ležet) a večer když jsou unavený a já taky je to masakr a je to s děsným řevem. Dnes se mi po sundání plíny, postupně počůraly na přebalovák a postel, mezi tím asi tisíckrát vstát a lehnout a řev i té druhé, co se nepřevlíká... už nic nezabírá, ani krémy či podobný "normálně zakázaný" věci na hraní. No a dnes už jsem fakt nevěděla jak se uklidnit, abych na ně nebyla protivná, jak to děláte vy - myslím jako návrat do relativní psychické pohody? Moc díky za typy příp. fígle na večerní kolotoč. Chílema si připadám úplně neschopná.., no snad bude zítra líp:-)) Zuzka

Ahoj,holky budou mít dva

Ahoj,holky budou mít dva roky. Přebaluju zásedně ve stoje tak od jednoho roku. Když je nejhůř a třeba spěcháme,tak je i vydírám např.,že nedostanou už nikdy pusu a tak. Je mi jasný,že bych to neměla,ale bohužel. Jinak taky furt křičím a bouchám s věcma. Já su strašný nervák,su na ně furt sama doktor,úřady...a to ještě k nim cca 10x za noc vstávám. Tak to se naskládá. Pomůže mi surfování po netu jak píšou holky,ale to je jen na chvilku. Taky se neumím odreagovat a pak to obsírají holky

:-))

Všem moc děkuji za příspěvky, celkem sem se i pobavila (i když realita je pak spíš k pláči). Myslím si, že když jsem s holkama tak jsem celkem v klidu, ale včera jsem už chodila po pokojíčku, vším mlátila a zvyšovala hlas-uklidnění se samozřejmě nedostavilo a řev se jen zhoršil, ale nějak už sem si nemohla pomoct. Ale právě bych se tohoto chování chtěla vyvarovat...:-/ Mě celkem pomáhá prochajda s holkama po lese a házení balónků našemu psovi, to se zabaví jak pes tak i holky se tomu řechtají na celý kolo a někdy tomu i tleskají, v takových chvílích se snažím sbírat pozitivní myšlenky na později..., ale včera prostě došly:-(( asi i to počasí, dneska svítí sluníčko a i mě už je o moc líp:-))
Přeju všem pevné nervy a hlavně hodné děti:-)) Mějte es moc fajn a ještě jednou díky:-)) Zuzka

zrovna jsem se chtěla zeptat na to samé

Ahoj, tak zrovna jsem se šla zeptat na to samé. Kluci mají korg. 19měs. (negor. 22měs.), ale domluva s nima není žádná ani teď ani předtím. U toho přebalování a oblékání mi to taky dělali a občas dělají, ale byla jsem nekompromisní, prostě dělám to svoje a přes to nejede vlak, "zakázané" hračky nám dlouho nevydržely. Ale osvědčilo se mi hrát u přebalování na schovávanou. Kluci mají přes obličej plenu a já se jich ptám, kam se schovali a pak na ně juknu, to se potom i z řevu najednou rozřechtají.
Jinak mě taky furt vytáčí hlavně u jídla a podávání léků, jako zrovna před chvílí. Jsem nervák, a uklidnit se prostě nějak neumím, tak se buď vybrečím (i před nima) a nebo třískám s věcma a řvu. Vím že dělám chybu, ale prostě jsem taková povaha, a tak jako tak to nemůžu v sobě držet celou dobu co je budu vychovávat. To bych se asi zbláznila.
A taky jak píšou ostatní, surfování, nakupování a vymluvit se, to pomáhá.
Tak ať ti ty nervy vydrží, co možná nejvíc.
Ahoj.

Ahoj, u přebalování mi blbnou

Obrázek uživatele Laaja

Ahoj,
u přebalování mi blbnou oba, 11m, a to dost. Každý se točí na stranu, utíkají, tahají za plenu...atd. No děs! Na přebalovacím pultu a na posteli neoblíkám ani nepřebaluji, to se nedá. Mám je na zemi na pěnovém puzzle a když je nejhůř tak je přikleknu, aby se nemleli. Je to šílený řev, že se nemůžou otočit, ale nedá se nic dělat. Nejvíc samozřejmě vyvádí, když je večer, koupání, oblíkání...a jsem na ně sama od rána až do večera, manžel se vrací z práce v době, když už spí :o(
A uklidňuji se brouzdáním na netu, nakupováním hraček a oblečení, pak se snažím 1x týdně chodit plavat a 1x týdně vypadnout odpoledne pryč. A spím, hlavně spím kdykoliv to jde. A docela mi zabírá si večer otevřít dobré víno a sednou si ke knížce nebo filmu... Lája

ahoj, taky mi u přebalování

Obrázek uživatele KaterinaAd

ahoj, taky mi u přebalování řádí, občas stojí s posranýma zadkama na hlavě, fakt mazec....občas zabere mobil (pustím jim písničku), občas piškot, někdy prostě nic a dostanou na zadek,což si samozřejmě nepomůžu..uklidňuju jídlem a internetem:-)))

Ahoj Zuzko, určitě v tom

Ahoj Zuzko,
určitě v tom nejsi sama. Mám 13 m holky a zlobí jak dva čerti. Koupu taky hodně často sama, ale udělala jsem si v tom systém a musím říct, že to funguje. Obě dvě jsou ve vaně, jednu prostě vytáhnu a dávám plínu už ve stoje, v ruce má kartáček na zuby, takže moc neprudí, potom ta jedna už běhá po koupelně a koumá co je v šuplíkách a mezitím vytáhnu druhou, to samé, a pak hupky šupky na kuťě. Musím říct, že večery jsou fakt dost psychicky náročné, holky ukňourané, ale nedávám je spát dřív jak v 19 hod, prostě to musím vydržet. K tomu přebalování přes den, vždycky jim dám do ruky něco, co jim jen tak do ruky nedám, a ono to zabere, mobil, klíče, zrcátko (vím, že to nejsou moc hygienicky čisté věci, ale to psycho u přebalování už zažívat fakt nechci, jo a loupnu jim dudlík, aby to nechtěli ocucávat), když je nejhůř, tak je přebalím ve stoje, to bývají klidnější, jen to chce trošku praxi :-)
Jinak co se týká psychické pohody, tak to se cícím snad jen když v noci spím :-)
Bohužel kvůli manželový práci nemám čas na posezení s kamarádkama ani na cvičení, ale pokud by jsi měla alespoň 1 večer v týdnu pro sebe, určitě by Ti to trošku pomohlo.
Tak hlavně pevné nervy.
Jitka

internet internet

Ahojky, tak já se uklidňuju právě takto. Prostě sednu k pc a surfuju. Vypláchnu si tím dost hlavu. Je to sice zničující, člověk se moc nerozvíjí, ale na nic duševnějšího nemám energii. Věř, že bude hůř. Až začne vztekání a rvačky. I když třeba u vás zrovna ne. Mám páreček 23m a tak tři čtyři měsíce je to někdy o nervy, pokud se jim něco zakazuje nebo nedovolí. Snaží se dost prosadit, občas se rvou o hračky, i když to už ustává. Museli jsme ale přikročit k tvrdší výchově.
Nestěžuju si, to vůbec ne. Jsou zlatíčka.
Sem tam mi taky rupnou nervy, tak to seřvu na jednu hromadu. Nejhorší je, když nechodíme ven kvůli nemoci, nebo když přes den neusnou. Nestihnu v klidu uklidit, uvařit. Pak jsme úplně vycucaná. Taky si připadám neschopná, ale to my přece nejsme :) Zuzka