Skip to main content

Výchovný problém

Ahoj, dětem je 2,5 roku. Neustále se opakuje (někdy x-krát denně) situace, kterou neumím dobře řešit, hlavně u holčičky, která je extrémní citlivka, pro pláč opravdu nejde daleko. Stačí zvýšit na ni hlas nebo ji i jen upozornit, že něco udělala špatně, a hned pláče a není k utištení. Já to chápu, je citlivka po mně :-) ale jde o to, jak mám reagovat, když opravdu udělá něco, co se nedělá (třeba neposlechne opakovaný zákaz), a pak pláče a není k utišení. Obvykle jí řeknu, ať jde do postýlky a vrátí se, až se uklidní, ale často to trvá dlouho, nepřestává plakat atd. Je mi jí líto, a tak někdy jdu a utěším ji. Jenže z výchovného hlediska to přece není správně - ona udělá něco např. bráchovi, a nakonec je to ona, koho utěšuju. (Brácha si z věcí tolik nedělá. :-) Jak byste toto řešili?

Re:

Moniko, díky, to je fakt, taky jí někdy říkám, že ta věc se nedělá, ale že ji mám ráda atd., vypadá fakt chudák nešťastně. :-) Jinak kdy ji to přejde, to si nejsem jistá - sama jsem párkrát brečela kvůli špatný známce ještě na gymplu, ehm. :-) Je pravda, že lidi na nás někdy koukají jako na exoty, málokteré dítě se rozpláče při pouhém napomenutí. Ale teď jsem si vzpomněla na kamarádčinu stejně citlivou dcerku, té když se ptali, proč pláče, tak ve věku cca 3 roky říkala "Maminka mi něco žek." (= řekla) :-)

Re:

Naše Kača je stejná, taky se často rozbrečí, jako by si prostě uvědomila, co udělala a je jí to líto. Taky když něco rozlije nebo rozbije začne natahovat... Narozdíl od jejich bráchů (jsou to trojčata), ti to mají na háku, že jim hubuje nebo je kárám, asi to bude v té holčičí povaze. Myslím si taky, že to nebude trvat dlouho a přejde jí to. Řešila bych to stejně jako ty, pokárat a pokud začne brečet, vysvětlit, že není důvod plakat, že to bylo špatné co udělala a může si jít klidně hrát, že se na ni nezlobíš, jen tu danou věc nesmí dělat. Později ji chlácholit asi není dobrá věc, jak sama říkáš. Možná brečí schválně tak dlouho, aby si tě přivolala a ty ses jí pak "omlouvala". Snažila bych se si jí nevšímat, ona uvidí, že v tom nemá smysl pokračovat. Zkusit třeba po chvíli ji oslovit, mluvit na ni, aby viděla, že nejsi naštvaná, ale danou situaci už nevzpomínat, dělat, že jsi na všechno zapomněla. Monika