Skip to main content

Jak uspáváte děti???

Ahoj, mám páreček, 19měs. Doteď jsme je uspávali (po pbědě i večer) každého zvlášť v jiné místnosti, v posteli, vedle dospělého, pak jsme je přenesly do postýlek. Trvalo to každému cca 30 min. Už mě to ale nebaví, chci je jen položit do postýlek a "dobrou". Poradíte mi někdo, jak na to? Postupný postup, aby to co nejlíp fungovalo? Bez slziček a řevu. Nevím, jak to skloubit, když je např. každý jinak unavený, usínají jinak, jeden budí druhého. Jak to bylo u vás?? A je lepší mít jejich postýlky co nejblíž u sebe, nebo každého co nejdál, aby se nebudily, nezlobily se a tak?
A od kdy tak spaly děti samy v pokojíčku??? Já spím doteď s dětma v pokojíčku, manžel v ložnici, aby se vyspal do práce. Celkem mi to ale už vadí, ráda bych se dětí "zbavila" alespoň v noci :))))), ale sem tam ještě někdo v noci pobrekává a pokud hnedle nepřiskočím, hrozí, že se vzbudí i druhý. No, znáte to :(
Moc otázek, stačí když prostě napíšete, jak to chodí u vás. Díky moc, Pavlína

Re:

Chacha, tak u nás je to asi nejhorší... máme páreček, 13 měsíců a k tomu skoro 4letýho klučinu. A všichni tři spí se mnou v ložnici ve velký posteli, táta má nový pohodlný gauč v pracovně, ehm. Dvojčata usínají zásadně u prsa u kojení, pak je jak výbušný materiál položím do postele a pak je tak nějak průběžně celou noc kojím :-( Na vyřvávání nemám nervy. Můžu si za to sama, ale s prvním to bylo stejně tak a nakonec se ve svý posteli spát naučil, jen teď co začal chodit do školky se zas přistěhoval.

Re:

Taky přispěji troškou do mlýna. Máme holčičky 15měsíců (korig.12,5). Jsem sice měkouš co se týče dětí, ale někdy jsem až moc přísná což někdo nechápe, ale vím že to zabere.
Holky od prvního dne když přijeli z porodnice domů spali do 6měsíců s námi v ložnici a pak alou do pokojíčku. A zvykli si velmi rychle. Donedávna spaly 2x za den a nyní spinkají už jen jednou. Ale usínají s řevem a jak je někdo probudí tak je řev zase!! Ale bohužel musí si nějak zvyknout. A navíc když spinkají doma nesmíme nic dělat protože sebemenší pohyb je probudí. A večer spí jak dudci. Prostě je to o zvyku. Bud si zvyknou a nebo budou plakat...ale zase na druhou stranu moc jim nevadí když je někdo probudí..tak uvidíme jak to dopane i u nás. Taky bojujeme někdy je to s řevem a někdy je to OK. tak přeji hodně štěstíčka.

Re:

Taky přispěji troškou do mlýna. Máme holčičky 15měsíců (korig.12,5). Jsem sice měkouš co se týče dětí, ale někdy jsem až moc přísná což někdo nechápe, ale vím že to zabere.
Holky od prvního dne když přijeli z porodnice domů spali do 6měsíců s námi v ložnici a pak alou do pokojíčku. A zvykli si velmi rychle. Donedávna spaly 2x za den a nyní spinkají už jen jednou. Ale usínají s řevem a jak je někdo probudí tak je řev zase!! Ale bohužel musí si nějak zvyknout. A navíc když spinkají doma nesmíme nic dělat protože sebemenší pohyb je probudí. A večer spí jak dudci. Prostě je to o zvyku. Bud si zvyknou a nebo budou plakat...ale zase na druhou stranu moc jim nevadí když je někdo probudí..tak uvidíme jak to dopane i u nás. Taky bojujeme někdy je to s řevem a někdy je to OK. tak přeji hodně štěstíčka.

Re:

Tak se mi to teď během psaní samo odeslalo a hned 2x, omlouvám se.
Jen jsem chtěla napsat, že jsem 1x fakt zkusila natvrdo vrazit děti do postýlek, dcera v pohodě, syn řval jak tur, já to vydrřžela 15 minut, pak na mě doletěl manžel, co jako dělám, že on na to nemá nervy... jen tak pro obrázek.
Jo a mám známou mámu dvojčat (také19měs.) a do postýlek usnout samotné je dává také teprve tak cca týden (takže zase taková výjimka nejsme), no a pak mám známou s jedním prckem (také stejně starý jako my), co ho snad denně v poledne uspává na rukou a teprve nedávno ho tak přestala uspávat i na noc! No moje nervy! Kdyby měla dvě, tak by to asi nedělala, že??? :)))) Ale co, každý to máme nějak a tady je to od toho, dozvědět se co a jak dělá druhý a třeba to vyzkoušet jinak. Pravda je, že i děti jsou jiné, tak na každého bude platit něco jiného, jen to vyzkoušet :)

Ještě jednou díky za rady a přeju všem klidné a co nejdelší spaní - dětem i maminkám :) :)
Pavlína

Re:

Maminky, moc děkuju za vaše odpovědi!!! Díííky!!
Jak vidím, jsme tady snad nejstarší "mámouVposteliUspávacíDvojčata"! Trošku se stydím, no ale fakt :( Ale tak co už teď, že? Je pravda, že spoustu věcí objevím až později, co se jak má dělat, protože čas velmi rychle letí a já si kolikrát pozdějš uvědomím, že už bychom mohli umět i to a ono, že už jsme velcí a nejsme ta malá miminka. Proto sem občas chodím nakukovat co a jak, i když času není nazbyt.
Nicméně, mám už první pokroky. Udělali jsme v pokoji přestavbu, jak jsem psala - v pokojíčku obě postýlky přiražené k "mojí" válendě (já ležím mezi nima). Snížili jsme jim přední část, takže moou přelézat z postýlky na válendu - to jen teď pro začátek, aby si zvykly vlézt do postýlky. První noc, jsem je tam nemohla dostat, usnuli mi v náručí, ale oba se mnou, pak jsem je předělala. Druhá noc byla lepší, jak jsem poznala, že jsou trochu ospalí, přendala jsem je do postýlek a jen hladila přes mřížky. No, nelíbilo se jim to moc, ale byli unavení přelézat zpátky. Dnes po obědě jsem je po chvilce pomazlení dala do postýlek, lehla mezi ně na válendu a dělala, že spím. Začali sice zezačátku vylézat za mnou, ale byla jsem neústupná, pak pochopili, že už fakt asi nee a zůstali tam. I když jak jeden hodil nohu přes pelest, hned ten druhý tké vyskočil, opičky jedny. Stejně jak jeden viděl, že druhý leží, lehl si také. Nechám je tak postupně zvyknout na postýlku, pak se postupně vypařím a jen je budu ukládat ke spánku (postýlky asi ještě uzavřeme kvůli bezpečnosti, uvidíme, jak se teď osvědčí). Také jim k usínání pouštím na CD pohádky o štěňátku, denně dokola budou mít stejné, aby si zvykly, pak budu postupně obměňovat. To je můj plán, i když to asi potrvá dýl než razantní změna (já na ten pláč fakt nemám, hlavně syn je poslední dobou strašný), myslím, že postupně to pochopí a jak tu píše spousta z vás, osamostatnění jistě i přivítají. Jinak poprvé jsme takto usnuli za cca hodinu :( a dnes jim trvalo úplné usnutí v poledne 20 min. Je pravda, že musí být unavení, což za deštivého počasí, kdy nejdeme ven je fakt problém, ale myslím, že jak bude nastolený režim, zvyknou si.
Olitwins, díky, přeju hodně štěstí na příští týden :))))

Re:

Maminky, moc děkuju za vaše odpovědi!!! Díííky!!
Jak vidím, jsme tady snad nejstarší "mámouVposteliUspávacíDvojčata"! Trošku se stydím, no ale fakt :( Ale tak co už teď, že? Je pravda, že spoustu věcí objevím až později, co se jak má dělat, protože čas velmi rychle letí a já si kolikrát pozdějš uvědomím, že už bychom mohli umět i to a ono, že už jsme velcí a nejsme ta malá miminka. Proto sem občas chodím nakukovat co a jak, i když času není nazbyt.
Nicméně, mám už první pokroky. Udělali jsme v pokoji přestavbu, jak jsem psala - v pokojíčku obě postýlky přiražené k "mojí" válendě (já ležím mezi nima). Snížili jsme jim přední část, takže moou přelézat z postýlky na válendu - to jen teď pro začátek, aby si zvykly vlézt do postýlky. První noc, jsem je tam nemohla dostat, usnuli mi v náručí, ale oba se mnou, pak jsem je předělala. Druhá noc byla lepší, jak jsem poznala, že jsou trochu ospalí, přendala jsem je do postýlek a jen hladila přes mřížky. No, nelíbilo se jim to moc, ale byli unavení přelézat zpátky. Dnes po obědě jsem je po chvilce pomazlení dala do postýlek, lehla mezi ně na válendu a dělala, že spím. Začali sice zezačátku vylézat za mnou, ale byla jsem neústupná, pak pochopili, že už fakt asi nee a zůstali tam. I když jak jeden hodil nohu přes pelest, hned ten druhý tké vyskočil, opičky jedny. Stejně jak jeden viděl, že druhý leží, lehl si také. Nechám je tak postupně zvyknout na postýlku, pak se postupně vypařím a jen je budu ukládat ke spánku (postýlky asi ještě uzavřeme kvůli bezpečnosti, uvidíme, jak se teď osvědčí). Také jim k usínání pouštím na CD pohádky o štěňátku, denně dokola budou mít stejné, aby si zvykly, pak budu postupně obměňovat. To je můj plán, i když to asi potrvá dýl než razantní změna (já na ten pláč fakt nemám, hlavně syn je poslední dobou strašný), myslím, že postupně to pochopí a jak tu píše spousta z vás, osamostatnění jistě i přivítají. Jinak poprvé jsme takto usnuli za cca hodinu :( a dnes jim trvalo úplné usnutí v poledne 20 min. Je pravda, že musí být unavení, což za deštivého počasí, kdy nejdeme ven je fakt problém, ale myslím, že jak bude nastolený režim, zvyknou si.
Olitwins, díky, přeju hodně štěstí na příští týden :))))

Re:

Obrázek uživatele Olitwins

Pavlice, rozumím Ti, je to moooc těžký. My jsme měli děti v ložnici od narození do 15-ti měsíců... Částečně i kvůli bytový situaci. Jak bylo řečeno níže, myslím, že kolem 8-mi měsíců bych je bývala dala do pokojíčku, spíš už jsme je začali rušit, ale... několikrát jsme se stěhovali a teď maj konečně pokoj pro sebe. Zatím jsem s nima týden spala na pohovce a manžel v ložnici a plánuju, že je teď příští týden je "opustím". Mám hodně kamarádek v USA a tam děti "separují" nejpozději v 6-ti měsících, ale zas si tam spousta rodičů bere děti do postele....Co se týče usínání, musíte zatnout zuby a pár nocí /možná i víc/ vydržet křik. Zkuste vypozorovat, kdy jsou děti nejvíc ospalý, může to být, kdy chodí spát, ale i 20 min. před a po... a upravit rituál podle toho a pak třeba dát do postýlky, číst a odejít. Taky se třeba si uvědomit, že pro některý děti se pobrekávání součást toho,jak se uklidňují a připravují ke spánku. Jedna moje kámoška dělala metodu žídle..., seděla u postýlky a čekala až usnou a každý večer se o trošku posouvala ke dveřím... A poslední věc, já jsem příznivce toho, že pokud dvojčata neplánuješ rozdělit, musí si na sebe zvyknout a to včetně pláče. Spousta z nás Ti určitě potvrdí, že dvojčata se vlastně moc nebudí, teda určitě ne tolik, kolik by se na první pohled zdálo.... Např. když jsme zkoušeli nechat holky vyřvat (zdali jsme to v půlce první noci, jsme měkotiny), ta druhá se nikdy nevzbudila....

Každopádně Ti přeju hodně štěstí... i sobě na příští týden...

Re:

Simi to zpívání je úžasné :-))) Jen jsem si přestavila že by jim manžel šel zazpívat na dobrou noc a válím se smíchy :-)))
U nás holky (26 m) spí samy v pokojíčku cca od 1/2 roku, nikdy se nijak zvlášť nebudily, jeli jsme podle "knížky" o uspávání a cca po týdnu řevu byl klid a postupně prospaly celou noc. Teď už jsou v postýlkách bez šprušlí, přes oběd to byl zpočátku trošku horor, ale máme rituály a oni ví že přes to vlak nejede (i když mi ten řev někdy fakt rve srdce...) Mají na spaní plyšovou kravičku a ta je jen do postýlky(takže u nás se chodí spát za kravičkou a chodí za ni protože je vzácná, tedy zatím rády... :-)). Takže když se jde spát, vlezou si do postýlek, dám jim kravičku, přikryju, pusu a dobrou noc a zhasnu (v poledne zastřu). Přes poledne je světlo, tudíž podle toho jak jsou unavené, tak někdy usnou hned, někdy půl hodiny řádí, ale ví že z pokoje nemůžou, takže pak je třeba najdu spát obě v jedné postýlce, nebo na zemi apod. Večer ví, že v obýváku vypijou kaši, vyčistíme zuby, přečteme si na gauči pohádku a jdem opět za kravičkou a protože je večer už v pokoji tma, tak většinou hned spí a neřádí. Zavedla jsem pohádku v obýváku a pak už se v pokoji jen spí, protože když jsem původně četla až v pokojíčku, vždy byl problém odejít - nastal řev. Teď ví, že pohádka je dole, a do postýlky už se jde spát. JInak samozřejmě nemoci jsou výjimka, takže to jsou třeba i u nás v posteli... Ale pokud mohu radit, jdi do toho co nejdříve :-) Tak držím palečky ať to u vás proběhne co nejvíc v klidu. Lenka a holky (jsem se ale rozepsala..uf)

re:

U nás, jsem spala s hokama v jejich pokojíčku od narození do 8 měsíců. Pak jsem se odstěhovala do ložnice. V těch osmi měsících nastal čas, kdy jsme se začaly navzájem rušit. Holky byly vzhůru, když jsem šla spát, když jsem se v posteli hnula, myslím, že toho začaly prostě využívat, že jsem po ruce. Po odstěhování se to do týdne upravilo, a já přicházela v noci jen na kojení, které následovalo ještě tři měsíce, pak se sami odstavily a do dnes (20měsíců) chodím jen dát v noci láhev nebo napít což je kolem půlnoci a pak kolem páté. Usínají odjakživa samotné, dohormady, uložím, rozloučím, odcházím a zhasínám, někdy mají mejdan, ale většinou do pár minut usnou. Odpolední spánek je to samé. Jedna holčička je sice spavější, ale musí se přizpůsobit. Když na ní přijde spaní, ona usne hned, a druhá když nemá parťáka na řádění také usíná, nebo si ještě chvíli v postýlce hraje. Posledních 14 dní, spí už v otevřené postýlce, začaly vylézat. Večerní spaní je stále ok, jen odpolední usínání je občas o nervy, protože, je únava rázem přejde a řádí, tak to stojím jak policajt půl hodiny u pootevřených dveří a hlídám, aby z postýlky nevylezli a nakonec taky usnou.

Re:

Ahoj, děti jsou ve svém pokojíčku od 7 měsíců, nejdřív byly velké problémy, ale od 9 měsíců spí celou noc. Dřív jsme neuspávali nijak, jen mlíčko v postýlce, pusu, pohladit a dobrou noc, ale asi v roce a půl jsem pro svůj dobrý pocit :-) nasadila uspávací rituál - zpívání. Je to lepší než čtení v tom ohledu, že už je zhasnuto, sedím mezi postýlkami (jsou podélně u zdi, za sebou) a zazpívám pár písniček, Silvinka (je jim 2,5 roku) už většinu z nich zpívá aspoň zčásti se mnou, je to krásný. :-) Pak si ještě vyžádají tátu a jeho "Watanay". :-) Když nejsem doma, zpívá jim babička a jsou taky nadšení.

Re:

Ahoj naše děti chodí spát stejně cca od 3 měsíců, do 9 měsíců se mnou spaly v ložnici a pak už spaly ve svém pokojíčku. Postýlky maj vedle sebe a řekla bych, že se ani moc navzájem nebudí. Snažila jsem je to naučit hned od začátku. Protože se starší dcerou jsem měla úplně stejný problém co ty, také jsem jí uspávala do 2 let, pak jsem na to neměla nervy. Samozřejmě, že bez slz se to neobešlo, bylo to celkem krutý, ale po pár prořvanejch nocí si zvykla. Přeju pevné nervy a ať se zadaří!!!

re

Obrázek uživatele Halinka

Ahoj Pavlíno,
pokud opravdu chceš, aby sami usínali, tak se to bez slziček bohužel neobejde. Vem si to z jejich pohledu - celý jejich život si je něco pracně učila - něco na co si zvykli, líbí se jim to a je to součástí spacího rituálu, takže na změnu budou reagovat podrážděně. Ale to reagují i na nejrůznější tvoje zákazy - a ty jim také dáváš pro jejich dobro a ne proto, že si to chceš usnadnit :-)
Já jsem spací režim začala nastolovat cca od 6 měsíců (do té doby to bylo všelijaké) a to samostatné usínání a také čas spaní. Teď jim je 20m, oba chodí současně, i když se druhému ještě nechce. Neřeším jestli v postýlce blbnou, skáčou nebo si s bráchou mění mazlíky na spaní, dám jim knížky a nechám je usínat jak jim to vyhovuje. DO roku spali spolu v jedné postýlce (klidně jeden druhému na rameni) a teď mají postýlky za sebou - což jim moc nevyhovuje, protože tam mají pevnou desku a ne šprusle, ale bohužel to jinak nedovolují prostorové dispozice bytu.
Jinak u nás to máme obráceně - manžel spí s dětmi, protože toho nic nevzbudí a já v obýváku, abych k nim nevztávala při každém otočení :-)
Halka

Re:

Jéj, holky, jak to čtu, tak jsme asi fakt měkáči jak blázen :D No ale děti máme po 7letech, 7mi IVF, při porodu jsem málem zemřela, cca do 3měs. spával manžel s dětma v pokojíku a staral se o ně. Vím, že to nic neomlouvá, jsou i horší příběhy, jenže já už další děti mít nemůžu, tak si to prostě teď chci užít a být s dětma co nejvíc, no a co si budme povídat, drobek usínající v náručí je snad nej pocit na světě. Na jednu stranu z nich nechci mít ufňukánky a mamiňáky, na stranu druhou nechci být "krutá" matka (nemyslím to doslova), co se jen chce dětí co nejrychlejš zbavit a usnadnit si to co nejvíc.
Zuzi, Ifko, máte pravdu, rituály máme také, takže teď jen nastolit ten správný uspávací režim. No jo, ono to tak strašně rychle letí, že si člověk kolikrát až trochu pozdějc všimne, že už to nejsou mrňata...a tolik nás nepotřebují (už ani v noci kolikrát).
Jinak v noci k nim "nepřiskakuju" po každém zakňourání, spíš až už fakt hrozí "krutý" pláč (ze spaní, nemoc apod.). Asi už to fakt nechám na nich, ať se s tím poperou sami a zvyknou si, že budou samostatná jednotka :) :)

Re:

Jé, Leni, díky za napsání. No jo, podle mě to také chtělo už dřív, aby si na to zvykly. Jenže my jsme doma s manžou takové "měkoty". Maja ani tak ne, ale Matěj už je podle mě i dost mazaný a chápe, co to znamená spát sám, bez maminky, začíná vydírat (pláčem až řevem, což nám dost vadí), ale nechci, aby to nezašlo moc daleko. Já bych byla v tomto nekompromisní, ale vždy se nechám zvyklat manželem, nebo babi, že ho přece nemůžu nechat tak moc brečet. Na děti jsem doteď nebyla sama, vždy mi někdo pomáhal (manžel, babi), teď se snažím se víc osamostatnit, děti jsou na mě čím dál víc fixované, no a já pak nic neudělám. Tak bych uvítala další hodinu času denně navíc (vynechat uspávání), abych oddechla bez dětí.
Včera+dnes jsem je uspávala sama, společně oba dva, zatím teda se mnou v posteli, ale zároveň - postýlky mám přiražené k válendě, aby si zvykly...časem je šoupnu do postýlek a prostrčím ruku, během usínání posloucháme pohádky na CD, nebo vyprávím, zpívám. Chci se dostat k tomu, že je položím do postýlek, zapnu CD (nebo přečtu pohádku), pohladím a odcházím, oni usnou sami. No, uvidím, jak mi ten plán vyjde :)
Pokojíček a ložnici sice dělí zeď, ale vchody jsou obdvě další místnosti dookola, takže bych je moc neslyšela plakat, musela bych mít zaplou chůvku...

Re:

Ahojky, máme páreček 22 m. Nikdy jsme neuspávali. Nakojit (teď už jen pomazlit), pusinku a dobrou noc. Chodím za nimi, jen když jsou nemocní nebo když hodně řvou, což je vyjímečné a vždy to má nějakou zdravotní příčinu. Postýlky mají přímo vedle sebe (zatím pořád v naší ložnici). Někdy usnou okamžitě, někdy dělají blbosti, jukají na sebe a přehazují si věci, a usínání chvíli trvá. Tím že mají vedle sebe sourozence, nemají pocit samoty. Vzájemně se nebudí. Hlavně kluk je spáč, toho neprobudí skoro nic. Holčička naopak, ale i tak spí od 15 měsíců celou noc.
Od narození chodí ale spát úplně stejně. I když se jednomu ještě nechce, prostě jde, neptám se :)
Pobrekávání (ze spaní) bych se nebála. Píšeš, že hrozí, že se vzbudí i druhý, ale třeba by se neprobudil. Vyzkoušej, co to udělá, když nepřiskočíš. Možná budeš překvapená.
No, moc jsem neporadila, viď :) Zuzana

Re:

tak za nás.
Od příchodu z porodnice spali v jedné postýlce, uspala jsem je podle Estivila, spali od "sedmi do sedmi" - vyjímečně se vzbudili na kojení - to trvalo tak do 6.měsíce, potom holčička začala zlobit, nechtěla usínat sama, opakovaně jsem tam musela (dle metody ) chodit, ale časem to ustála, pak takhle chvilku trucoval chlapeček, ale tak od ročku je to pohoda, my tedy jedeme rituály, nic se nesmí měnit, celý večer je ve stejném rytmu a pořadí.
Nyní jim je bez týdne 17m, procházka, pak se proběhnou´, doma pohrají, vidí, jak připravuji večeř, koupel, dají si hračky, přinesou pyžámko, vykoupu, koukáme do krbu, dostanou večeři, poté šup do pytle, dále ještě kojo a závěrečné malé mlíčko z lahve, ale to už v postýlkách, přikryji, pohladím, počkám až lahvičky vrátí a s "kouzelnou větou" odcházím.
Občas se tam musím po pár minutách vrátit, ale stačí opět položit a přikrýt a to je vše.
Děti mám v postýlkách, paralelně vedle sebe, s malou uličkou, abych se mezi ně vešla, když přikrývám apod, zatím v ložnici. Jsem s nimi přes týden sama, tak bych śe asi nevyspala - strachem co se vedle v pokojíčku děje. Ale chodí spát tak kolem půl osmé a já tak mezi půlnocí a jednou, takte tam jsou stejně sami, chůvičku nepoužíváme, spí krásně.
momentálně kromě jednoho kojení kolem čtvté spí až do rána...... např dneska se klučík vyhrabala těsně po půl osmé a když tu už dělal v osm vyrvál, vzbudil sestru :-)))))

Re:

Ahoj Pavlíno,
my jsme tedy od začátku razili "tvrdou cestu." Děti (nyní 22m) jsme (já nebo přítel) dali do postýlek, zpívali jim (teď většinou vyprávíme pohádky) a pak odešli a nechali je usnout samotné. A chodili za nimi pouze, když plakali, křičeli,atd, ale vždy jen pohladit, dudlíček, atd. Ve vlastním pokojíku spí od cca 1 roka věku s tím, že k nám mají otevřeno, abychom je v noci příp. slyšeli. Postýlky mají víceméně u sebe a přijde mi, že se navzájem moc nebudí. Pouze pokud jeden extrémně pláče, anebo nad ránem a ráno, když už je tak jako tak ten druhý vyspalý.
Možná bych to prostě vyzkoušela nechat je usínat samotné (a spolu) a dál řešila podle toho, co to udělá.
Lenka